Představuji si, že u práce na knižní edici designér hlavně řeší, že vizuální idea bude muset „žít“ roky a fungovat u velmi různých knih, které třeba ještě neexistují ani v rukopise. Jak jste o edici přemýšlela, co bylo na vytvoření návrhu její podoby nejtěžší?
Téma edičních řad, a to, jakými způsoby je možné na ně nahlížet, a jak je graficky uchopit mě provází už od školních let. Během studia na UMPRUM jsem zpracovávala téma knižních obálek v edičních řadách nakladatelství Odeon, dříve SNKLHU, z let 1953–1994. Vznikla z toho kniha, ve které je krásně vidět ta paleta všemožných přístupů od různých výtvarníků. Já se při vymýšlení nové podoby ediční řady – nebo při hodnocení nějaké již existující – zamýšlím hlavně nad tím, jestli je její design dostatečně flexibilní, aby pojmul jakkoliv dlouhý název titulu a jméno autora. Existují samozřejmě výjimky, ale většinou je to právě typografie, která se v rámci edice nemění. Velikost písma a jeho umístění je nejčastěji hlavním sjednocujícím prvkem. Jednotlivé tituly jsou následně odlišeny barevností, obrazovým motivem nebo obojím. Já osobně mám ráda i ty radikální, minimalistické ediční řady, ve kterých se tituly od sebe nijak výtvarně neliší. Že jde o jiný titul si zkrátka jen přečtete na obálce. Dobrým příkladem je třeba současná produkce Fitzcarraldo Editions. Dobře zvolené písmo, barva a papír jsou často víc než dost. O tom, že bude edice vycházet několik let, nebo že předem nevíte, který titul se v ní jednou objeví, vůbec nepřemýšlím. Jde zkrátka jen o to, najít to dostatečně flexibilní, univerzální řešení, které se příliš rychle nevyčerpá. To si myslím, že je nejčastěji problém edičních řad, jejichž design je postavený na fotkách z fotobanky. Dříve nebo později ty motivy začnou splývat v neurčitou šeď univerzálních obličejů a situací, které se snaží nenásilně ilustrovat obsah. A to je podle mě škoda. Snažila jsem se tedy najít něco mezi typografickým minimalismem a zbytečnou popisností fotek. Chtěla jsem, aby každá jednotlivá kniha byla jako jednotlivec atraktivní a „nová“, a přitom aby jasně zapadala do řady s ostatními. Když se zamýšlím nad tím, co bylo při vymýšlení nejtěžší, nenapadá mě nic. Byla to čirá radost. Však právě edice od současného Odeonu s názvem Skvosty poezie, kterou v letech 1999–2010 upravoval Zdenek Ziegler byla jedním z důvodů, proč jsem začala snít o tom, že se chci věnovat knižní grafice.

Osobně se těším na každou novou knihu vaší edice – jak bude vypadat, jak se zařadí k ostatním. Je současný vzhled edice pro vás ideální, nebo jste musela z něčeho ustoupit, například kvůli rozpočtu?
Vím, že se měnil papír. Pro obálku i pro knižní blok. Na obálce je teď pohlednicový karton. Mám ho ráda a použili jsme ho i pro některé knihy v našem nakladatelství. Myslím si ale, že pro tuto ediční řadu není úplně ideální. Má zbytečně velkou gramáž, která se s klopami ještě zdvojnásobí a jelikož jde o malý formát a často i útlý hřbet, výsledný svazek je potom pocitově tužší, než by mohl být. U jednoho svazku se navíc stalo to, že ho v tiskárně vytiskli na špatný směr vláken papíru, a proto jde ještě hůř otvírat.

Co je pro vás u poezie největší výzva? Navrhnout obálku, grafickou úpravu nebo se vypořádat se sazbou?
U poezie je to nejspíš ta sazba. I když máte nastavený layout, kterého se držíte, stane se třeba, že verš je delší a nevejde se na jeden řádek, jak by si autor přál, nebo jak bylo zamýšleno. U básní, které mají dlouhé verše, pak často bojuji s tím, jak to zalomit, aby to nepůsobilo rozpadle a rušivě. Existuje pro to úzus, podle kterého se druhá část takto dlouhého verše zarovnává vpravo, aby bylo jasné, že jde o pokračování předchozího řádku. To způsobuje opticky rozházený levý okraj odstavce a to mě z typografického hlediska znervózňuje. Některé básně mají název, jiné ne, někdy jsou označené číslem nebo hvězdičkou. Všechny tyto autorovy záměry je třeba co nejvíce respektovat. Dobře by měla vypadat báseň o dvou řádcích i ta, která jde přes více stran. Někteří básnící využívají při psaní i to, jak vysázená báseň působí opticky, právě třeba co se délky jednotlivých řádků týče, objevují se všemožné způsoby rytmizace a gradace, v některých případech se ani neobjevuje klasické dělení na verše a báseň je spíš takovou malou prózou, která nejlépe vypadá zarovnaná do bloku. Básník je vlastně tak trochu i sazeč a myslím si, že hlavně tímto je poezie pro grafika tak specifická.

Jak na jednotlivých knihách edice pracujete? Máte možnost číst ukázky z rukopisu a podle nich volíte textury či barvy?
Vždy dostatečně předem obdržím celý rukopis připravený k sazbě a vzhledem k tomu, že jde většinou o malý rozsah stran, tak si to zvládám i pročíst. Čtu většinou nahodile a nesystematicky s jediným záměrem – nasát vizuální vjemy. Jen u jednoho z dosud vydaných titulů se mi stalo, že jsem se začetla a s chutí ho přečetla celý od začátku do konce. Jde paradoxně o ten dosud nejtlustší svazek Ztracení kamarádi od Martina Kyšperského.

V básních hledám opakující se motivy, snažím se rozklíčovat celkovou náladu a najít něco vizuálně výrazného, na základě čeho potom založím pátrání po vhodném obrazovém motivu pro obálku. Edici jsem postavila na kontrastních motivech struktur a detailů více či méně konkrétních obrazů. Představuji si, že jde o pohled mikroskopem nebo lupou, kdy se na určitý předmět zkoumání nahlížíme tak zblízka, až se stane jen abstraktním obrazem. Při vymýšlení grafické podoby této ediční řady mi to přišlo, jako dobrá metafora pro poezii jako takovou. Ve výsledku mi jde ale graficky o jakoukoliv zajímavou strukturu, která je dostatečně kontrastní, aby fungovala ve dvou přímých barvách. Pro každý titul takto připravím tři až pět variant obálky, ze kterého si nakladatelství a hlavně autor vyberou tu, která se jim líbí nejvíc.

Uvažovala jste při své práci o tom, že edice mohou být ozdobou knihoven? Přemýšlíte třeba o nějakém rytmování barevnosti, aby knihy – stojí-li vedle sebe – tvořily nějakou harmonii nebo naopak kontrast?
Co se týče barevnosti jednotlivých titulů, mám ráda, když na sebe barvy v edicích navazují, resp. je to jeden ze způsobů, kterým lze s principem postupného přibývání svazků pracovat a vlastně tím i podněcovat touhu čtenáře, aby měl všechny. Přesně proto, aby to vypadalo dobře v knihovně. To jsem ale nakonec vyhodnotila jako příliš limitující, protože nikdy nevím, co bude další svazek, a někteří autoři se k barevnosti vyjadřují a ještě to společně ladíme, než se dostaneme k finální variantě. Při výběru kombinace barev se proto zaměřuji spíš na tu rozdílnost, aby se příliš neopakovala nebo nebyla moc podobná, stejně světlá nebo tmavá, jako ta předchozí. To se týče samozřejmě i toho obrazového motivu. Vznikla už i jedna čistě černobílá a těším se, že někdy bude třeba celá bílá jen s jednou barvou. Zkrátka nechci si v tomto klást žádná omezení.

Co je pro vás u knižního designu obecně podstatné, čeho chcete docílit?
Pro mě je u knih podstatný celek. Když si nějakou vezmu do ruky, vnímám, kolik váží, jaký má formát, jestli se mi dobře drží. Záleží i na vazbě a vnitřní sazbě, aby se nám dobře četla. Všechno hraje roli, včetně použitého papíru. Záleží samozřejmě na druhu publikace, ale pokud se bavíme o obyčejných „čtecích“ knihách, tedy poezii a próze, za úspěch považuji, když se podaří najít ideální velikost písma, řádkový proklad, a celkový grafický systém členění kapitol, který nás při četbě neruší a je příjemný pro oko. Sazečovou noční můrou jsou případy, kdy je předem daný maximální rozsah knihy a do něho se musí vejít – tedy násilně zmenšovat písmo nebo řádky a zvětšovat sazební obrazec, aby pojmul co nejvíce znaků a ušetřilo se na počtu stran. Stejně tak nemám ráda, když se texty ředí vzduchem jen proto, aby vznikla ve výsledku tlustší kniha. To jsou jen nahodilé příklady toho, co všechno hraje roli v tom, jaký máme z knihy ve výsledku pocit. No a obálka už je jenom třešnička na dortu.

Jste designérkou a sama i spolumajitelkou nakladatelství. Máte nějakou vysněnou knihu nebo knižní projekt, který byste si ráda „udělala“?
V tuhle chvíli ne. Měla jsem ale dlouho jeden sen a ten se mi nedávno splnil, resp. jsem si ho díky tomu, že mám vlastní nakladatelství, splnila sama. Je to moje oblíbená kniha – Frankenstein od Mary Shelley. Hrozně moc jsme si přála ten příběh znovu osvěžit. Myslím si, že toho, kdo jej nečetl a zná pouze filmové adaptace, může hodně překvapit. A taky mě trápilo, že existuje jen jedno jakž takž slušné české vydání této klasiky, z roku 1969. Na počest Mary Shelley jsem našla čistě ženský tým (ilustrátorka, editorka a historička) a společně jsme Frankensteina a jeho monstrum oprášily. Grafika už potom šla úplně sama, ostatně jak už to s knihami pro Take Take Take bývá, když mi do toho nikdo nemluví. Celé to naše malé nakladatelství je vlastně tím mým vysněným projektem, který si neskutečně užívám.

Měla jste v dětství nějakou knihu, kterou jste si oblíbila hlavně proto, jak vypadala?
Přiznám se, že jako malá jsem řešila asi jenom to, jestli se mi líbí ilustrace nebo obrázky uvnitř. A často to byly kýčové věci, neměla jsem vůbec představu o tom, že existuje něco jako grafický design. Když jsem se hlásila na střední školu na obor propagační grafika, nebyla jsem si jistá, na co přesně se hlásím. A až teprve ve dvaceti letech jsem si poprvé začala uvědomovat, že knihy, které čtu, nějak vypadají, a jak to na mě působí. A že vlastně i to je ten grafický design, nejen plakáty, piktogramy a loga, jako jsme dělali ve škole. To bylo období, kdy jsem začala víc číst a začala jsem chodit i do knihkupectví. Do té doby jsem si knihy půjčovala v knihovně. Začala jsem také objevovat knihy v antikvariátech, které byly mnohem hezčí než jejich současná vydání. Tohle je tedy pro mě tím zlomovým obdobím, v dětství jsem knihy tolik neřešila.

A nyní? Kupujete knihy takzvaně „podle obalu“?
Nejen podle obalu. Je ale pravda, že knihu, která se mi nelíbí, si nekoupím. Takové případy řeším e-knihou a knihu si přečtu ve čtečce, anebo seženu v antikvariátu a potom pošlu dál. Obecně bych to ale shrnula tak, že není čas na to číst ošklivé knihy. A moje čtecí tempo je naštěstí tak pomalé, že mi fronta těch hezky upravených doma v knihovně zatím nekončí.

Děkuji moc za vaše odpovědi a těším se na nové sbírky z vaší tvůrčí dílny.