SA

Tři literární tipy na říjen 2016

Tento měsíc je bohatý na návštěvy básníků i prozaiků světových jmen – a nejen v souvislosti s Festivalem spisovatelů Praha (7.–18. října). Ve svých tipech se tedy zaměřím na ty autory, kteří by jinak mohli zůstat nepovšimnuti v jeho „propagačním“ stínu.

Reportáže – Literární zítřky vyšlo 29. 9.

Začátkem října se v Praze představí na dvou různých místech ruský básník a performer German Lukomnikov – 4. října od 19.30 ve Fra a 6. října od 19.00 v Knihovně Václava Havla. Narodil se v roce 1962 v ázerbajdžánském Baku, od třinácti let žije v Moskvě a literární ostruhy získal pod pseudonymem Bonifacij. Je znám svými nonkonformními aktivitami – např. festivalem, konferencí a antologií palindromické poezie, předčítáním básní u pomníku V. Majakovského, uspořádáním literárního dne, na němž plných 23 hodin a 25 minut recitoval nonstop své básně apod. Svou tvorbou i její prezentací navazuje na avantgardní vlny ruské poezie – jak Velemira Chlebnikova s Alexejem Kručonychem, tak autorů lianozovské školy. Je držitelem Ceny Korněje Čukovského za rozvoj novátorských tradic v současné dětské literatuře a laureátem pařížského mistrovství světa v slam poetry. Znalci jeho díla říkají, že Lukomnikovova poezie může v překladu existovat jen v případě, že se k němu „přikládá“ sám autor… Nenechte si ujít, bude to určitě stát za to!

Z ruské jazykové oblasti zavítá 7. října do Prahy další významná osobnost – běloruská spisovatelka a držitelka Nobelovy ceny za literaturu 2015 Světlana Alexijevičová. Proslavily ji knihy Válka nemá ženskou tvář (Lidové nakl., 1986) – o druhé světové válce, Modlitba za Černobyl (Doplněk, 2002) – o černobylské katastrofě, Doba z druhé ruky (Pistorius&Olšanská, 2015) – o důsledcích rozpadu Sovětského svazu, a Zinkoví chlapci (Pistorius&Olšanská, 2016) – o válce v Afghánistánu. Vytvořila unikátní literární non-fiction žánr „románhlasů“, který se rozvíjí s každou další její knihou. Autorka neustále zdokonaluje estetiku své dokumentární prózy, založené na stovkách rozhovorů. Proplétá původní hlasy svých hrdinů v rafinovaném panoramatu lidských duší, přičemž v centru jejího zájmu stojí „rudý člověk“, zvaný také „homo sovieticus“. O svém způsobu psaní říká:

„Vidím svět jako hlasy, jako barvy v historických událostech. Měním se od jedné knihy k další, mění se moji hrdinové, ale nit příběhu zůstává stejná. Jsou to příběhy lidí, které jsem poznala… Z tisíce hlasů vzniká něco, co byste jen stěží mohli nazvat realitou, protože ve skutečnosti realita jen připomíná nesmyslnost naší doby, mé země… Příběhy v mých knihách vytváří jakousi malou encyklopedii, encyklopedii mé generace, lidí, které jsem potkala. Jak žili? Čemu věřili? Jak zemřeli a jak zabíjeli? A jak tvrdě bojovali za své vlastní štěstí, které se jim nakonec stejně nepodařilo chytit?“

Ten den se s ní můžete setkat v 17.30 na Nové scéně Národního divadla. Besedu se Světlanou Alexijevičovou moderuje Jáchym Topol.

Zajímavého hosta budou mít 14. října v Brně – a to z Číny. Je jím jeden z nejúspěšnějších čínských spisovatelů současnosti, romanopisec Jü Chua. Původním povoláním zubař z malého městečka nedaleko Šanghaje vstoupil do povědomí čtenářů počátkem osmdesátých let absurdními povídkami plnými reálného, ale nesmyslného násilí. Dospíval v době čínské kulturní revoluce a tak není divu, že se právě ona stala hlavním tématem jeho knih. Denně byl svědkem pranýřování a odsuzování kontrarevolučních zločinců, o pouličních bojích a bitkách ani nemluvě. Proto prý píše tak prostým jazykem, širší slovní zásobu totiž nemá, jak rád říkává převážně na adresu svých kritiků. Jeho slovník skutečně nepatří k nejpestřejším ani rafinovaným, o to větší však má expresivitu a sílu. Dosud napsal pět románů: Žít! (1995), Dva liangy rýžového vína: osudy muže, který prodával vlastní krev (1995, česky: Dokořán, 2007), Křik v dešti (2003), Bratři (2005, 2006, slovensky: Marenčin, 2009, 2011) a Sedmý den (2013). Z posledně jmenovaného románu, který je silně inspirován skutečnými sociálními problémy současné Číny, bude v Brně číst. A o čem jeho román je? O tom, jak duše zemřelého Jang Feje poletuje nad městem, neboť nemá peníze na hrob, a během „poletování“ se setkává s dalšími dušemi: s duší nespravedlivě odsouzeného k trestu smrti, s osmatřiceti pohřešovanými oběťmi velkého požáru, s příslušníky „krysího národa“ žijícího na dně čínské společnosti i ilegálními obchodníky s lidskými orgány… Autorské čtení (pochopitelně s překladem do češtiny) začíná 14. října v 18.00 v konferenčním sále v přízemí Moravské zemské knihovny v Brně, Kounicova 65a. Jste-li z Brna či z jeho okolí, neváhejte!

  • Svatava Antošová

    (1957) je básnířka, prozaička a publicistka. V 70. letech vydávala své texty samizdatem, na počátku 80. let spoluzaložila Patafyzické kolegium Teplice – v té době publikovala v samizdatových časopisech Pako a Vokno. Vydala sbírky: Říkají mi poezie (MF, 1987), Ta ženská musí být opilá! (ČS, 1990), Tórana (MF, 1994), …aniž ťala hlavou (Krásné nakladatelství, 1994), Kalendář šestého smyslu (Clinamen, 1996), Ještě mě nezabíjej! (Protis, 2005), Vlčí slina (Protis, 2008) a Dvojakost (Milan Hodek, 2014), prózy Dáma a švihadlo (Votobia, 2004), Nordickou blondýnu jsem nikdy nelízala (Concordia, 2005), Skoby. Punkt Memory (Milan Hodek, 2012) a divadelní hru Neříkej to mámě (Větrné mlýny, 2011). Sestavila a editorsky připravila do tisku básnický almanach Soví let (Protis, 2009). Redaktorkou Tvaru je od roku 2009.