Jonáš Zbořil

ty spíš, plná hruškových atomů

proto se jí říká modlivka / toho sis / za ty tři roky nevšiml?

Beletrie – Poezie
revue Ravt 4/2017

roh krymské, ulice beze jména

mrzlo až praštělo

v hospodách docela prázdno

zákaz vycházení

roh krymské a ulice

kterou už nikdo nezná

pospíchali jsme domů

uvařit poslední čaj

přes zeď zní všechno jako pláč

nebo kapání vody

až když mám nohy v teple a v ústech čisto

vzpomínám na chlapa v šusťákovce

zahýbal do ulice beze jména

dělal že někam jde

někam v té zimě míří

 

point nemo

země žije vnitřní život

je plný dunění

na googlu najdeš

mělké, osmibitové vrnění

mariánského příkopu

země žije vnitřní život

– teď spí

po tom všem odtažitá

na opačném konci světa

 

hrušky (27. 12.)

některá atomová jádra

mají tvar hrušky a znamená to

že cestovat časem nelze

obešli jsme tu zprávu po pěšině

na googlu najdeš i opačné výsledky

přestože jsi zadal

time travel is impossible

čas začal někde támhle

ukazují hrušky

a vydává se zhruba tímto směrem

nezastaví ani neodbočí

vysmíváš se wolkerovi

knihy zoufale opřené jedna o druhou

sušák nese gatě jako kříž

dveře na balkon

trapný gauč

krk kytary opřený o gauč

věčně halekající soused který si nepřipouští

že nejen geny ale i atomy

míří proti němu

ty spíš

plná hruškových atomů

s břichem s titerným chuchvalcem

dalších hruškových atomů

já se snažím psát elegii

povznést tu zprávu

o uvěznění v čase

na něco melancholického

vyvolat tříštivý příboj hořkosti

jenže je to stav bez emocí

prohra kterou nevyjádříš slovy

ale gestem

běž

otevři ledničku

pozoruj vyčítavě všechno uvnitř

marni čas

dokud nebudeš přistižen

 

huerco s.: unavené básně

ještě než začnete číst

ujistěte se, že

dveře jsou zavřené

vzduchový zámek nastaven na: locked

plochy kontaktu natřené gelem z přiloženého balíčku

rodrigo mala se rozloučil a je alespoň hodinu na cestě do potosí

na světě už není jediný kmen domorodců, který by nikdo nevyfotil, nepozval k rozhovoru poté, co je potkal bloumající na okraji lesa jako by čekali na autobus do bordelu

víte, co je to kapustňák

máte ochranné rukavice, brýle a přilbu, na polici nad vámi nejsou žádné ostré předměty a okna na jih přepnutá na stav: blur

pomalu, nenápadně zkontrolujte své svědomí. přiznejte si, že

– jíte příliš mnoho masa

– nectíte vlastního otce

– máte obecnou úzkost z existence lidstva, které přežilo všechny a všechno

sesuňte se k podlaze a rozpohybujte ramena v tichém, katarzním pláči

kontaktujte huerca s. – jakkoli je vám libo

zapomeňte na všechno

otevřete bílou přihrádku s číslem

vraťte se k bodu šest

(můžete číst)

 

život rostlin (8. 12.)

proto se jí říká modlivka

vysvětuješ

s rukama vzorně položenýma na peřině

v trůně postele

na noc se vždycky celá sevře

dělá že tu není

když si nepatřičně ušustne

máš pocit, že studem zčervená

proto se jí říká modlivka

toho sis

za ty tři roky nevšiml?

otočíš stránku

Chviličku.
Načítá se.
  • Jonáš Zbořil

    (1988), pracuje jako redaktor a moderátor Radia Wave, kde mimo jiné připravuje pořad Liberatura. V roce 2013 debutoval sbírkou Podolí, která byla nominována na Cenu Jiřího Ortena a Magnesia Litera ...
    Profil

Souvisí

  • Osa
    Marie Feryna

    Osa

    Jsem tvoje žena / miluj mě / a někde tam mě vysvoboď

    Beletrie – Poezie
    Z čísla 3/2017
  • Kniha v tisku
    Aleš Kauer

    Giotto & xerox

    Jsme poslední generace, která ví, co je to skutečné přátelství mezi dvěma lidmi a že přátelství mezi stovkou lidi je jen chiméra.

    Beletrie – Poezie
    Z čísla 3/2017
  • Marie Šťastná

    Nemám název

    ve vašem případě bude jistě / všechno v pořádku

    Beletrie – Poezie
    revue Ravt 3/2017