Písně
na kanapi chrápe pantáta / límec se mu láme / za horizont
na kanapi chrápe pantáta / límec se mu láme / za horizont
před barákem máme bordel
pracujou v něm samý ženy
provoz jede na tři směny
dveře se tam netrhnou
před barákem máme bordel
choděj do něj samý muži
s fousama a kšiltovkama
a límcema nahoru
nikdo ani přesně neví
kolik je v tom domě žen
chlápek dycky vleze dovnitř
za dvacet minut vyjde ven
před barákem máme bordel
ve kterým to asi žije
maj tam pořád zatažený
žalu
žalu
žalu
žaluzie
nikdo ani přesně neví
kolik je v tom domě žen
chlápek dycky vleze dovnitř
za dvacet minut vyjde ven
(Heleně)
dělala sem dvanáctky na šestnátce
jezdila sem s vozejkem do kopce
jezdila sem přes kameny hrboly
vozila sem na vozejku mrtvoly
na kopečku sem to vždycky zavřela
do mrazáku a s vozejkem zase vodjela
z kopce dolů a pak zase do kopce
dělala sem dvanáctky na šestnátce
a když na trojce někoho ubili
byla sem tam s vozejkem za chvíli
a když se někdo pověsil na kliku
vodjel se mnou na studenou kliniku
a v márnici občas nebylo k hnutí
ale na mě bylo dycky spolehnutí
nahoru dolu z kopce do kopce
dělala sem dvanáctky na šestnátce
za velikou louží
žije tam Lou Reed
ten vyhoukanej havran
kterej jenom cvičí tajči
když Lou Reed cvičí
nikdo s nim nesmí bejt
jen Lou Reed jen Lou Reed
jen Lou Reed sám se sebou Lou
v tom New Yorku tenkrát
dopadlo to špatně
když Lou Reed jako jedinej
chtěl kanapíčko v šatně
když Lou Reed odpočívá
nikdo s nim nesmí bejt
jen Lou Reed jen Lou Reed
jen Lou Reed sám se sebou Lou
za velikou louží
žije tam Lou Reed
s elektrickou loutnou
a celej v černý kůži
když Lou Reed čůrá
nikdo s nim nesmí bejt
jen Lou Reed jen Lou Reed
jen Lou Reed sám se sebou Lou
lá-lá-lu-lá-lá
lá-lá-lu-lá-lá
ou
lžičkou z tvý loužičky
do malinký lahvičky
tvou moč mám
stočenou
ou
Lou
až ti jednou žena zahne, nežehli jí šaty
nech ji pěkně zvohejbanou a zahni jí taky
za roh někam s jinou ženou rychle honem běž
zahejbej s ní do tý doby, než ti zahne též
djó-dó-dý-dó…
vohni všecko na co přijdeš, včas utíkej jinam
tam, kde ženy zahejbaj, zahejbej ty ženám
a kdybys snad potkal ňákou, co se věrná jeví
tak jí nenápadně zahni, člověk nikdy neví
djó-dó-dý-dó…
až ti jednou žena zahne, nežehli jí šaty
nech ji pěkně zvohejbanou a zahni jí taky
za roh někam s jinou ženou, pořád dokolečka
pamatuj na moudrý rady svýho pradědečka
djó-dó-dý-dó…
otevřené zlomeniny běží ulicemi
polobotky dupou do schodů
ruce nohy už se valí domovními dveřmi
knedlíky už bublaj ve škopku
po nebi se vznáší vepřový
ve vzduchu je cejtit zelí
statné matky pochodují v čele karavany
krajem řinčí smaltované činely
tanečnice kroutí špeky v rytmu kolotoče
vzduchem poletujou flákoty
po nebi se vznáší hovězí
párátek jsou plné truhlice
měkký dlaně popleskávaj naducaný břicha
nohy se nevejdou do bačkor
bombardóny hromotřasí klepou sklenicemi
lemuři už kopou do míčů
na kanapi chrápe pantáta
límec se mu láme
za horizont
ty nevíš co je to korčák?
korčák je takovej trakař
kterým se vyváží žumpa
tak tomu se řiká korčák
nic nevíš
to takhle vezmeš šoufek
a do toho korčáku šoufkem
přelejváš takhle tu žumpu
a takhle to děláš pořád pořád
nic nevíš
a takhle to děláš pořád
až přeleješ celou tu žumpu
a abys neumřel smrady
tak to má takhle dekl
nic nevíš
Evropský orloj je ale zadřený, / i když liščí mládě u jezera / nám další večer žralo z ruky
schody běžící do nekonečna, jak rozhovory o politice /
a zrovna když si někdo všimne, že se totalita a demokracie / odlišují pouze číselnou soustavou
Padat a kousat do prázdna / zatímco za dveřmi pomalu projíždí / Lůžkový vůz směr pitevna
Ukázky z básní českých a německých finalistů soutěže Drážďanská cena lyriky 2016.