Milé čtenářky, milí čtenáři,

„Šel jsem zas po městě, jež je mi souzeno,“ čteme ve sbírce Melancholické procházky jednoho z géniů české poezie Ivana Blatného. Magické verše o Brně psal také další velikán, Jan Skácel: „Záhy však upadají do tmy / domy a okna na Radlase / a město které tolik musím / usíná a propadá se.“ Obě citace nepostrádají zvláštní osudový tón… A není divu, když slovy třetího brněnského giganta Oldřicha Mikuláška „Bylo tak krásně / v městě brněnském“.

Mně bylo Brno souzeno na šestačtyřicet let a zažil jsem v něm, jak také jinak, mnoho. Pokud jde o poezii, kupříkladu nepopsatelně silné večery v klubu Křenová, které pořádal a moderoval Martin Reiner (tehdy známý jako Martin Pluháček). Ještě před listopadem 1989 jsem tak poprvé na vlastní oči viděl a na vlastní uši slyšel Ivana Wernische a Andreje Stankoviče. Do smrti na to nezapomenu – stejně jako na večer o výše citovaném Ivanu Blatném. Mám proto velkou radost, že je Martin hostem brněnského čísla Tvaru – patří sem jako málokdo.

Velkou radost mám však i z dalších hostů a hostek čísla. Na prvním místě je to básnířka, prozaička, lingvistka a recenzentka Milena Fucimanová. Básník – jak jinak než taktéž brněnský – Zdeněk Volf s ní pro Tvar pořídil nanejvýš působivý rozhovor. Dobrodružstvím pro mě byly dosud nepublikované básně Sylvie Richterové – básnířky, prozaičky, esejistky a lingvistky, jejíž životní pouť začala rovněž v Brně. Střední generaci zastupuje básník Petr Čichoň a tu nejmladší dvě básnířky, jejichž tvorba je vzhledem k jejich věku překvapivě zralá: Markéta Mikulášková a Klára Maňurová. Celá tahle úroda je zarámována dvěma eseji – „přeletem nad Brnem literárním“ z pera literárního teoretika, historika a kritika Jiřího Trávníčka a textem „o současné mladé básnické generaci v Brně“ básníka a bohemisty Dominika Bárta.

Zmínil jsem tři básnické ikony Brna. Zakončeme čtvrtým fenomenálním básníkem, a sice Vítem Slívou. Jeho báseň „V Mahenově památníku“ mne fascinuje tím, kterak pár mistrovskými tahy dechberoucím způsobem rozehrává věčné téma poezie – lásku a smrt:

Pod trámem, na němž visel básník,
jedním uchem poslouchám poezii
a jedním okem
visím na tvém stehně.

Literární Brno je diamant!