Nové číslo Tvaru

13/2022

Milé čtenářky, milí čtenáři,

předprázdninové číslo Tvaru je pro mne vzrušující nejméně ze dvou důvodů. Ten první se jmenuje Ivan Binar. Jeho přepůvabná prvotina Knížka o tom, jak pan Bouda s cirkusem se světem loudá byla pro moji pětiletou dětskou duši manou nebeskou a prvním „archetypálním“ vyprávěním o velké dobrodružné cestě. Rozezněla ve mně mocnou touhu, která mnou – tak či onak – vibruje dodnes, byť se už více týká cest vnitřních.

Když na to teď po půlstoletí vzpomínám, je mi poněkud záhadou, jaké větry tu knížku k nám domů přivály. Ona se totiž skoro nedala koupit. Sám autor k tomu v našem rozhovoru říká: „Ta knížka má zajímavý osud. Je datována rokem 1969, vydalo ji nakladatelství Profil v Ostravě s ilustracemi Václava Beránka. Oslavili jsme její vydání mocně, jenže ona vlastně nevyšla, dostali jsme jenom pár autorských výtisků. Celý náklad ležel ve vazárně a čekal, až mu bude přidělen dostatek nedostatkové fólie na obálku, tenkrát novinky v knižní branži. Mezitím čas plynul a na vytištěnou knížku padal prach kdesi ve skladu. V únoru roku 1971 mě zatkli za pobuřování a šoupli do vězení. V pátém měsíci vazby jsem si ve čtvrtečním Rudém právu, i vězňům povoleném, v rubrice ,Nové knihy‘ přečetl, že mi zrovna vychází ta knížka s dlouhým názvem. Jenže vzápětí ji stáhli z prodejních pultů. Neměl jsem nárok publikovat.“

Ono celé tohle interview, jež vedl náš milý exkolega Michal Škrabal, je podle mě mimořádné a stojí za pozorné čtení. Ať už tázaný mluví o literatuře, své redakční práci v rádiu Svobodná Evropa, ale také peklu na Ukrajině či globálním oteplování…

A k tomu všemu nad námi visí hrozba děsivější. Ruská agrese na Ukrajině se odehrává na pozadí blížící se katastrofy, o níž nechce většina lidí slyšet, a přesto se týká všech: globální oteplování a jeho důsledky na obyvatelnost planety. Obávám se, že z fatální změny klimatu nedokážeme najít východisko, že si to nebezpečí dostatečně neuvědomujeme.

Za pár dnů oslaví tento moudrý, vtipný a skromný muž osmdesátiny – a my v Tvaru mu k nim ze srdce blahopřejeme!

Druhým zdrojem mého vzrušení je téma tohoto čísla, a sice Percy Bysshe Shelley, potažmo romantismus. Narodil se před dvěma sty třiceti lety a před dvěma sty lety coby devětadvacetiletý zemřel, naplniv tak slogan, že básník má umřít mladý. Shelleyho otisk ve světové poezii je olbřímí a stále plně živý. Tento lyrik a epik (a také autor knih o vegetariánství), básnický gigant, jeden z bohů literárního romantismu, rozpoutal svou tragickou smrtí rozličné konspirační teorie, byť tehdy se jim tak ještě neříkalo. Dle všeho se utopil i se svým škunerem Don Juan, mnozí však byli přesvědčeni, že nešlo o náhodu: Prý trpěl depresemi a spáchal sebevraždu. Nebo si ho v Ligurském moři spletli piráti s lordem Byronem. Či ho dokonce někdo zavraždil z politických důvodů (faktem nicméně je, že pár roků před jeho smrtí ho doma ve Walesu přepadl kdosi, kdo byl patrně příslušníkem anglické tajné služby). Každopádně si nenechejte ujít skvostný „essay“ Patrika Linharta nazvaný „Shelley je přítel na každý den“.

Tak tedy romantické prázdniny!

 
Profil čísla
 
 
 
Články
 
 

V té knížce jsem přál Rusku dobrotivého cára Puťkina, ve skutečnosti však v Kremlu u dlouhatánského stolu sedí krvelačná obluda se Sovětským svazem v hlavě.

 

Ptá se Michal Škrabal

 
 
 

I proto volbu poroty Ceny Jiřího Ortena neváhám označit jako silnou, ne nutně správnou – k tomu nám schází sdílená kritéria –, ale oprávněnou a přínosnou.

 

Literární život

 
 
 

Shelley se z tradice anglické školy vymaňuje zájmem o svobodu jedince (přesahuje idealistický plán osvobození lidstva), poukazuje na zneužívání tisku, protestuje proti věznění novinářů, patrně jako jeden z prvních upozorňuje na negativní globální dopady války (v jeho případě napoleonských válek).

 

Esej

 
 
 
Maria Pourchet
 

Leda že si na obrazovce s interními zprávami ověřím jednu uspokojivou aktualizaci, připomínající naše nedávné sponzorování projektu Modrá vlna, který spočívá v přirozeném čištění ústí řek tím, že se osadí upravenou koprofilní řasou, co má požrat to svinstvo vypouštěné z pobřežních čistíren odpadních vod.

 

Próza

 
 
 
Anketa s Marianem Pallou, Patrikem Linhartem, Michalem Maršálkem, Annou Kotvalovou, Josefem Kučerou, Ondřejem Maclem, Františkem Dryjem, Tomášem Gabrielem, Emilem Haklem, Milenou Slavickou (M. S.), Kamilem Bouškou, Petrem Motýlem, Petrem Čermáčkem, Janem Vozkou, Robertem Wudym a Vítem Kremličkou
 

Romantismus je vědomí prohry s kapkou krve naděje
Romantismus je zřítelnice oka hledící v chladném ránu do šedé oblohy
Romantismus je hluboké jezero v mé mysli
Romantismus je dehet na mé duši
Romantismus je Madona ve skalách

 

Ptá se Milan Ohnisko

 
 
 

Holubice je paní prostořeká,
živa z divných pocitů,
že jsi sledován.
Má domácnost je zlatavá,
v medovém moři plovoucí.

 

Poezie

 
 
Freud na koksu
 
David Cohen
 

Sen předvádí a zakrývá hlubokou, temnou směs viny, sexuální touhy a naléhavé potřeby dominance. Jak se sen bezvýsledně blíží k závěru, přemýšlíme o tom, jestli Freud zapsal svou vzpomínku na sen beze zbytku.

 

Texty

 
 
 
Mohamed Mbougar Sarr
 

A pak se mi Labyrint nelidskosti znovu vrátil do života.

 

Próza

 
 
Znovuožívání
 
Vratislav MaňákSmrt staré Maši
 

Kvality, které mě uhranuly a fascinovaly, spatřuji v Maňákově schopnosti ohýbat současná témata v jazyce i v žánrech, které už byly pozapomenuté, a také v autenticitě autorského projevu.

 

Reflektuje Petra Mladějovská

 
 
 
Yveta Shanfeldová
 

Tam je celý svět. Přerostlý svět-sakura-strom velký jak dva stromy tam matně duní – strómmmmm.

 

Slovo