|
Nové číslo Tvaru
17/2021
Milé čtenářky a milí čtenáři,
Egon Bondy mě v dospívání silně ovlivnil. Zhltal jsem horu samizdatů a zejména jeho poezie se do mě vpalovala laserem. Mimořádným prožitkem – hraničícím s mystickým vytržením, adekvátním mé mladické touze „poznat pravdu“ – pak pro mne byla jeho Útěcha z ontologie. Podtrhával jsem si v oné vzácné xerokopii s žhnoucím pocitem, že tohle je to, co hledám! Přičtěme několik návštěv u „Bondyů“ doma v Nerudovce, během nichž jsem za tiché přítomnosti jeho noblesní družky jako u nohou guruových hltal každé slovo, ať se týkalo „asijského výrobního způsobu“, „sovětského státního kapitalismu“ či jistého (tehdy ineditního, dnes věhlasného) spisovatele, jemuž přese mne rétoricky vzkázal, ať si místo plivání na underground (šlo asi o nějakou samizdatovou polemiku) „radši doma honí vocas“.
Po revoluci jsem Bondyho číst skoro přestal; jednak se mi trochu zošklivil svým vystoupením na sjezdu KSČM a svým udavačstvím, jednak a především vycházelo tolik nového, že vracet se k němu nebylo potřeba. Až nyní jsem se simultánně zabral do všeho, co bylo po ruce, včetně Vzpomínek malostranských Marie Klečacké-Beyly. Tahle dáma, příslušnice francouzské ultrakonzervativní pravice (sic!), udržovala s Bondym po léta velice těsné (a z její strany obdivuhodně obětavé) přátelství až do okamžiku, kdy byla vypočítavým i jinak nepěkným chováním svého „Père“ (jak Bondyho v dopisech oslovovala a jak se on v dopisech pro ni podepisoval) již natolik disgustována, že přátelství ukončila. O Bondym píše v knize nemilosrdně, zároveň však s obrovským obdivem:
Fišerův intelektuální svět byl vytýčen třemi faktory, na nichž spočívala jeho fenomenální erudice – výjimečně vysoký inteligenční kvocient, neomylná paměť a buldočí zažranost do ‚poznání‘. K nim doplníme intuici, pozorovací schopnosti, umělecký talent a tvůrčí představivost. Navíc věděl, co má znát. Jak této erudice dosáhl, mi dodnes není zcela jasné, protože se jeví nadlidskou.
Rozhovor s básníkem Zbyňkem Fišerem jsem vedl s obzvláštním potěšením. V sedmdesátkách jsme spolu jezdili na pionýrské tábory a o dekádu později si vzájemně komentovali své první básničky. Když jsem se tehdy doslechl, že jeho otcem je právě Bondy, vyrazilo mi to dech a užasle jsem se na to Zbyňka ptal, ale chladně mě odbyl: Proč, to jsem pochopil až o víc než třicet let později právě díky našemu interview (s. 4–7).
Za všechny další příspěvky v tomto rozšířeném čísle jmenuji aspoň ukázku z nové knihy Petra Placáka Škola od sv. Norberta (s. 18–19), v níž Bondymu věnoval celou kapitolu. A je to silná káva:
„[…] Bondy sám si své postavení Fausta nebo jen šaška na Luciferově dvoře zvaném Československá socialistická republika mučivě uvědomoval a přes svou megalománii viděl sebe jako zbabělé, podlé, k ničemu neužitečné hovado, zbavené jakéhokoli mravního opodstatnění, což bylo v záplavě různých sebestředných blbů, kteří se tvářili, dodnes tváří, moudře, neřku-li mravně, rovněž osvěžující.“
Přeji vám rovněž osvěžující čtení!
Rozhovor se Zbyňkem Fišerem
A když už jsem měl galošky stejně zásobené vodou jako kaluže, tak Bondy bědoval: „My dostaneme! Ó my dostaneme!“
Ptá se Milan Ohnisko
Bylo v něm něco čaromocného, co občas v ateliéru velice hlasitě rozbouřilo ženské smysly, až tak, že jsem závistivě zabušil do tenké stěny, která mě od ateliéru dělila.
Ohlédnutí
Jaromír Typlt, Kamil Bouška, Martin Stöhr, Patrik Linhart
Egon Bondy je pro mě vzácným a jedinečným českým filosofem, který intelektuálně neustrnul v době před rokem 1989 a dokázal s kritickým odstupem hodnotit nejen ji, ale i dobu následující. (Kamil Bouška)
Slovo
Anketa s Ivem Pospíšilem, Jáchymem Topolem, Vladimírem Mertou, Emilem Haklem, Michalem Šandou, Karlem Škrabalem, Petrem Motýlem, Janem Škrobem, Janem Rejžkem, Vítem Kremličkou, Jakubem Šofarem, Petrem Rezkem, Zdeňkem Volfem, Františkem Dryjem, Petrem Štenglem, Filipem Klegou, Alešem Kauerem, Hanou Bednaříkovou, Josefem Rauvolfem, Petrem Kuželem, Básníkem Tichem, Dominikem Bártem, Robertem Kanóczem, Martinem Trdlou, Martinem Pilařem, Svatavou Antošovou, Václavem Kahudou, Ondřejem Slačálkem, Radimem Kopáčem a Tomášem Mazalem
Mystická postava, z dnešního pohledu něco mezi Kosmasem a mistrem Yodou. Nikdy jsem se s ním nepotkal, ale byl mi všemi možnými kanály „zprostředkován“ (zjevil se). Jeho charisma zmátlo mnohé. (Jakub Šofar)
Ptá se Milan Ohnisko
Petr Placák
Bondy ovšem nebyl pouhá loďka, bezvládně zmítaná na hladině oceánu jeho psychického vyšinutí a panického strachu z tajné police a vězení. Podle mne stvořil Bondy pana Hydeho do jisté míry i vědomě, aby mohl dr. Jekyll sloužit Mr. Hydeovi jako vějička úřadům – tomuto světu.
Próza
Mnozí Bondyho za jeho lidská selhání a chyby nemají rádi, ale já mu nepřestanu být vděčný za to, co pro mě v klíčovém období udělal. Nikdo ho nenahradil. Chybí mi velmi.
Slovo
Jan Motal
To u jezera
savana pořádá
tichý soud
nad lidstvem
Poezie
Jedná se – dalo by se říci – o diskursivní poezii, poezii pro vzdělané, která směřuje k horizontu kritického uvažování o historii a politice.
Esej
Nekrolog za Josefa Jandu
Vzpomíná Jaromír Typlt
Rozhovor s Jakubem Fišerem
A u Bondyho spolupráce je patrné, že i když ji vykonával – a ze spisů je jasné, že z toho byl mnohdy zničený, užíval psychofarmaka, trpěl maniodepresivní psychózou –, snažil se z toho vymaňovat.
Ptá se Lukáš Senft
SPD je banda neschopných fašounků, ANO představuje takzvanou „catch-all-party“, protože ve vztahu k voličským hlasům se řídí stejným pravidlem, jaké zastává herec Charlie Sheen vůči pohlavním chorobám: „Chyť je všechny.“
Sloupek
V rámci myšlenkových map můžeme uvažovat o lineárním nebo aglutinačním myšlení (v trsech a shlucích), o myšlení ve vrstvách a myšlení, které by se dalo přirovnat k síti.
Slovo
|
|
|
|
|
|