Záhadou zůstává, proč má lidský hlas schopnost stát se tolika způsoby neskutečnem a proč si naše dámy z tolika způsobů vybraly pravě tenhle.
(1947, Todi) italská básnířka. Pro významnou a u publika oblíbenou autorku, jejíž veřejná čtení bývají často vyprodaná, je klíčový motiv naděje. Filosof a estetik Giorgio Agamben se o jejím díle vyjadřuje jako o „nejetičtější poezii italské literatury dvacátého století“ a u příležitosti překladu její snad nejznámější sbírky do angličtiny (2006) prohlásil slavný americký básník a kritik John Ashbery, že její verše jsou úžasně občerstvující a překvapivé. Na 29. ročník Festivalu spisovatelů Praha žel kvůli závažnému onemocnění nepřijela; v dubnu 2009 se ale festivalu účastnila – i jako spoluautorka básnické antologie 3×2, Praha–Madrid–Řím, kterou vydal Památník národního písemnictví. Je autorkou sbírek Moje básně svět nezmění (1974) nebo Líní bohové, líný osud (2006). Žije v Římě.