Wilhelm Reich (1897–1957), rakousko-uherský lékař, vědec a myslitel; jeden z nezbedných synů psychoanalýzy. Zanechal po sobě rozsáhlé dílo, jež by mohlo být definováno jako interdisciplinární výzkum podmínek života a zdraví. Zásadní roli v něm hrála především (sexuální) energie, kterou se Reich zabýval na mnoha úrovních – od fyziologické až po kosmickou. Sám své téma definoval jako snahu zjistit,
jak je to s bionergetickou dráždivostí (= vzrušivostí) a pohyblivostí živých organismů.
Navzdory nezvyklé šíři záběru, plynule spojující poznatky z oblasti anorganické chemie, biologie, fyziologie, fyziky, psychiatrie, sociologie nebo sexuální ekonomie, Reichův odkaz utváří koherentní epistemologický systém, který otevřel dveře pohledu na jedince coby psychosomatickou jednotu.
Vpravdě revoluční však byly zejména jeho postoje a činy. Jako první požadoval, aby mladiství měli právo na plnohodnotný sexuální život. Léčil nemoci za pomoci všudypřítomné “orgonové” energie, zahnal i přivolal déšť, nechal zazelenat Arizonskou poušť. Zatracován jedněmi jakožto psychopat, jiní jej považovali za nejzávažnějšího myslitele své doby.
Jeho knihy spálili a pohnali ho před soud. Zemřel ve státní věznici v Lewisburgu na infarkt.
Vražda Krista obohacuje Reichovy psychosexuální analýzy o rozměr literární a historický. Napříč dějinami tu sledujeme chronickou tragédii lidstva – instinktivní eliminaci osobností, snažících se zacelit “propast mezi snem o životě a schopností tento život žít”.
Ježíš Kristus je v tomto textu symbolem svobodně prožívaného života, vřelosti bez patologických a neurotických blokací. Spontánním, celistvým člověkem, který zůstává v kontaktu s vlastními emocemi i širokým kosmem. Právě pro tyto vlastnosti musel být zavražděn.
Kristovský princip v sobě nesou všechny novorozené děti, které během vývoje mrzačí výchovné metody společnosti postižené “emočním morem”. Tak je Kristus znovu vražděn v každém dítěti, kterému je systematicky bráněno v tom, aby dosáhlo plné potence života a lásky.
Promluví překladatel knihy Martin Machovec
K poslechu zahraje André Allin