Český surrealismus ve 40.–60. letech minulého století – svědectví básníků, kteří nemlčeli, i když nesměli tisknout.

Zbyněk Havlíček (22. května 1922, Jilemnice – 7. ledna 1969, Praha), básník, literární teoretik, psychoanalytik a překladatel, syn spisovatele Jaroslava Havlíčka. Po reálném gymnáziu v Praze (1933–1941) studoval v letech 1945–1950 na Filozofické fakultě UK psychologii, filozofii a estetiku. Pracoval jako klinický psycholog, psychoterapeut a psychoanalytik v psychiatrických léčebnách v Dobřanech a Sadské, a vedle odborných studií překládal z francouzštiny (např. Dějiny surrealismu od Maurice Nadeaua či Arkán 17 André Bretona – vydání obou překladů bylo za minulého režimu zakázáno). Byl vůdčím duchem Spořilovských surrealistů a napsal více než 20 básnických sbírek, zemřel na leukémii v důsledku pokusů s aplikováním drog. Po Havlíčkově smrti uspořádal jeho spisy Vratislav Effenberger pod názvem Dílo Zbyňka Havlíčka. Většina jeho poezie však vyšla až po roce 1989 pod názvem Otevřít po mé smrti (Český spisovatel, 1994).

Karel Hynek (11. září 1925, Praha – 9. ledna 1953, Praha), básník a dramatik. Maturoval na obchodní akademii, poté v roce 1947 krátce studoval novinářskou fakultu Vysoké školy politické a sociální. Pracoval nejprve v pojišťovně, později na ústředním ředitelství Státních statků, též jako skladník. Krátce po nástupu vojenské služby byl superarbitrován pro tuberkulózu. Hynkův umělecký postoj doplňovaly jeho bohémské životní peripetie a mystifikace (tradována je např. zkušenost s psychotropními látkami). Od roku 1947 se spolu s Karlem Teigem, Vratislavem Effenbergerem, Josefem Istlerem, Mikulášem Medkem a dalšími podílel na kolektivních aktivitách (diskuse, skupinové imaginativní hry, ineditní vydavatelské projekty), jež vyústily v obnovení surrealistické skupiny. Udržoval inspirativní kontakty se Zbyňkem Havlíčkem i s autory později sdruženými kolem edice Půlnoc (Egon Bondy, Jana Krejcarová). Zemřel na uremii.

Napsal a vydal: Babička po pitvě (vznik díla 1946, vydáno 1952), Inu, mládí je mládí (vznik 1948, náklad jeden kus 1951), Ikarské hry (vznik 1948–1951, vydáno ve dvou exemplářích 1951, jiná varianta v jednom exempláři 1952), Deník malého lorda (1952) aj. Posmrtně vznikly též Effenbergerem sestavené strojopisné soubory Dílo Karla Hynka (1954, 1981) a Výbor z díla 1941–1952 (1966).