Manuál ke konstrukci pekla
Ovšem v hukotu krovek i poryvech větru / rozeznáme jen dvě černé propasti a / dvojitou měkkost
Ovšem v hukotu krovek i poryvech větru / rozeznáme jen dvě černé propasti a / dvojitou měkkost
Bilance prohry
Jak se do lesa ticho, tak se z lesa ticho
plnou čáru je zakázáno přejíždět
nebo ji nákladem přesahovat pokud
to není nutné k objíždění, odbočování
Podzim je předpoklad příštího jara
Byl jsem při tom
Byl jsem při tom, když
jste přišly na svět a zvěstovaly
svůj příchod skrz křik skrz krev skrz
Vlastní rukou jsem vás odstřihl od matky
Tajně doufám, že nenávist, která musí
nutně přijít, zůstane někde vlevo dole
Eger
Marii
Outsourcovat domov do míst kde má domov infinitiv
kde vše včetně počasí nezná distinktivní rysy
kde i přirozená reprodukce je součástí diskurzu
kde nejotřesnější vulgarity zní mysli tvoř a souciť
Outsourcovat svůj domov rodinu a veškerý známý smysl do míst
kde synonymem pocitu láska je konstatování prázdnota
Manuál ke konstrukci pekla
Kapitulovat před svou minulostí
tlustou čarou škrtnout budoucnost
Vlastní děti vetknout do klopy
šílenství jménem město
Ticho bytu nahradit tichem osamění
Zkusit se popasovat s katastrofou
bez katarze
Zapomenout sny radost
spláchnout s příznaky ranní kocoviny
A nějaký pátek se v tom plácat rochnit
Mezi první ranní cigaretou a
čištěním zubů vzpomenout co bylo
To samé činit před spaním
Občas přičichnout pohladit
hlavně nic neměnit
Trčet trčet trčet a trčet
Duben je nejkrutější měsíc a
barva strachu je barevná
Hoď to na papír ať je se za co stydět
Hoď na papír ať máš důvod (se) nenávidět
Dlouhá červená nit
Ivaně
Teď všude kolem mne postává ticho
nechci je vyplašit Je plaché jak plch
Jeho chchch prosakuje do tmy Plížil
jsem se za ním dlouho a teď je mám na
dosah Ovšem Vždyť vše mimo prázdno je
neprůstřelné a tak nevím kudy kam
Kudy přes ně cílit svůj chtíč Chtěl bych křik
Stůj Vztyčit úsměv přišlápnout strach ale
byl by to omyl Byla by to chyba
A tak trpím Trčím Utichám A nic
Jen všude kolem mne postává ticho
Muž, žena a názor
Muž
odlitek těla vlastní
pohyby měkké rty a
mateřský jazyk
Žena
velmi podobná muži
ve jmenovaném
prakticky totožná
Scéna orámována větrem
dvěma třemi doteky a
ruchem chroustích krovek
Určitou roli hraje též světlo
jeho ohyb odlesk
jeho občasná nepřítomnost a
čas
To co mezi oběma bytostmi probíhá
by mohl být rozhovor plynoucí skrz řeč
Ovšem v hukotu krovek i poryvech větru
rozeznáme jen dvě černé propasti a
dvojitou měkkost
patrně v pohybu
Na základě výše řečeného
bychom si mohli vytvořit názor
ale nebyla by to pravda
Rozhodně však nejde o knihu pro každého. Je z ní znát poučenost, co se týče historie, filosofie, religionistiky, lingvistiky a zrovna tak naratologických přístupů, ale všechno je to, když to řeknu na férovku, trochu nuda.
Tetuju si do sítnice tvůj úsměv a mé prsty uťukávají rytmus tvých kroků. Na srdci mám škraloup, ty mnoho vrásek. A přece jsou obě krásná.
Přestože jsem kouzlu Gabrielovy sbírky nepropadl, dokážu ocenit odvahu, s níž se autor do svého pokusu pustil.