…

Ztrácíš se v realitě,
ohýbáš časoprostor,
křičíme do zrcadel
co jsme si všechno
a po kom víc
potopa.

Želivského

Má jen jedny boty,
které nosí.
Podpatkem bodá
kočičí hlavy.

Slunce se kloní
nad krunýř želvy.

Nevěsta v černém
kabátě prodává
své uschlé kvítí.

…

Podzim začal
s poslední letní bouřkou.

Ráno poté
vítr zdvihl spadané listí.

Točí se.
Pořád dokola.

Jak roční období,
jak nekonečná mantra.

Pořád dokola
pavoukům ničí sítě
a ptákům kradou
vejce z hnízd.

Pořád dokola
máš co napravovat.

…

továrny
chrámy severu

rozkročené přístavní jeřáby
smrdutý výhled lovosický

propadlý pupek Radobýlu
skála rozhlodaná lomem

lesy prožrané cizí pilou
jistá je jen řeka

ale i ta někdy mění barvu

…

amfiteátr klapek
psacího stroje
mlčí

kloužeš z kůže
dlouze

samotu zajídáš vínem

padají kapky
na nahé prsty

kočka u dveří
čeká na shovívavost

…

dopadáš na zem

nad sebou hvězdy
korálky na trolejích

šaty promlhlé
voluty šroubovic
se v tobě tříští

přišla si pro tebe
baba jagellonská

polykáš poslední
sousto ironie

…

ve vitríně očí
kupuješ své světlo
abys ho rozbila
o vlastní stropy

…

Odcházím od tebe
spěšně,
tíhu myšlenek
a všeho vyřčeného
táhnu za sebou.

…

Pářeš staré jizvy,
útroby svíráš pěstí,
o pomoc voláš
do spirály
nekonečné letargie.

Na sále

Co si dnes vezmeš na sebe?

Možná čisté svědomí***

Nástroj držíš v ruce,

bílou kreslíš po jejím těle.

Skafandr nosíš z racia,

zatímco ona je celá nahá.

Noční

Počkáme, až dodejchá.

Tipuju tak kolem třetí,

ještě máme čas.

Otevřels okno?

Vem ten bílej obal a fixu,

poleží si na vaně

předpisový dvě hoďky.

Umejou ho, popíšou,

zabalej

a pofrčí s týpkem z ICU.

Jeden odvoz,

jedna čárka,

stopade k dobru.

Když jich má deset,

tejden nemusí do práce

a je pořád na svým.

Sedí doma,

pije pivo,

který mu nikdo nečárkuje.

…

Jaké to bude,

až se ti vytvoří

jezírka za klíční kostí.

Až vstaneš dřív

než první kokrháče.

A až spadne déšť,

vrátíš se pod stromy.