Z rukopisné sbírky See Emily Play
Koučky se toulají, / vítr se pase / i v čekárně
Neděle po probuzení
odtikává v třech červenomodrých odstínech:
tik studeného vejce,
tak vejce horkého.
Vejce do sopečného skla vyrábí štětce,
ptáci zprůhledňují chlupatou hruď ložnice.
Nedělní ráno není středa,
ale štěňata, ta vykukují zpod stolu.
Psi modrého muže zesvětlali.
V křesílku drobná zelená ňadra jako maják
pro vysokou loď ze dvou písmen.
Bílý žloutek obsahující alkohol,
bezbarvý bílek obsahující hypnotika.
Na chvíli zakrýt starosti
širokou modrou sukní flétny,
zelenými večerními šaty loutny.
Loď tiše pluje okolo.
Rozdíl mezi sladkým, horkým čajem a rzí je včela,
která umývá okna
a do rýh strusky vlévá vodu.
Pozoruj bděle její let.
Do modři postele v povlečení s oblohou,
na níž jsou napolo zvednuty jen dva nejdelší prsty,
neviditelné pes-
tíky oranžové, vnáší modř nebe.
A dvě modré,
to už je hřejivé slunce.
Pták na různých ramenou
léčí různými přilbami.
Každé chránítko prahne po obličeji,
(vítr ustupuje maličkými krůčky –
e vyplněná hrází) král,
na zádech,
hledá rty.
Trolejbus číslo 36
drkotá po bolesti hlavy.
Jazykem
do peřiny pouštím elektrický proud.
Ve vzdušných stěnách
postavených jezevci a mytých krtky
je hudba hnědočerveného kopce,
dopravní naděje.
Nejdříve se napij vody,
pak vody s pomerančovým sirupem,
a pak zase vody.
Prst položený na kořen hadice je
zárukou žluté vody.
Datli, krutihlavi, Datly, krutihlavy.
Neeukleidovské, pruhované body.
Ve slově rentgenologie vybuchlo n,
zoologická zahrada písmen je prázdná,
vlaječky jsou jen na parnících,
na parnících v námořnických čepicích,
mřížky, které nikdy neslyšely o pravém úhlu,
nosí poctivě kameny bývalým rentgenologům.
Blechy prohánějí obruče sádla planetáriem.
Zase se napij vody;
hezké sny a dobré ráno.
Petře Burthey
Nejprve pršelo
Teď svítí slunce
Fialky v polévce!
*
„Kde mají ryby ráj?“
„Mirečku,
máš v sobě dívčí slunce.“
Řekl jsem, Padesát,
to je chleba.
Řekl jsem, že neznám
vztah mezi štukaturou
a orangutanem,
dvě stě.
Mezi těmito dvěma
řekl jsem
leží rovníkový ostrov,
tři tisíce.
Tam chodíš v minisukni.
Vousy jsou husa,
řekl jsem,
a husa je husí hnízdo.
Řekl jsem, Vousy
jsou dvě.
Svět je jako němý vůl
To jest: svatý
mluvím s dětmi
mluvím s blázny
směju se s ptáky
V kapse lícní kosti
slunce klesá
V podchodu
záda
trčí,
husy blázní
V noci mluvím
se směrem odtékání
Mramorový,
tak naléhavý,
zpěv břidlicových ředkviček
Nasucho holí
opeřené sirky
V kolika
šnečích ulitách
pohřbívají pobřeží
na poli?
Pro škvora hledáš,
stopuješ
užovku
Dva žebráci
trpěliví jako
maličký, zahozený papírek,
šílení
Jako čelist
svlačcových oblázků,
šňůrka rán
dbá
Vzduch dává smysl
Viděl jsem kopce,
bažinné,
v bezpečí
Ptáci odtékají,
vozík jede,
imperátoři mění
srstnatý čas,
vyřinulý ve vyhřezlém
Zvuk neviditelných hrábí
Viděl jsi?
Hrají si
u zlatého deště
Písečná,
křídová piána
Tón zadělává
(v jakých botách?)
sedmimílový orchestr
jediným vlasem
Jím kořeny
Krávy jsou,
tolik let už,
atemporální
slunce, obloha…
Předplatné na
propisky
Koučky se toulají,
vítr se pase
i v čekárně
Oko u mne
A knihovnicí
je slaměná rohož a
orchidej
Padat a kousat do prázdna / zatímco za dveřmi pomalu projíždí / Lůžkový vůz směr pitevna
Ukázky z básní českých a německých finalistů soutěže Drážďanská cena lyriky 2016.
Pak se otevřou dveře a dovnitř vběhne skupina předškolních dětí. Vyměňte se! Vyměňte se! Ty a ty, já a ty, já a já, Vyměňte se! Nedokážu to domyslet.
zmizelo nebe / asi je podzim leccos už spadlo / dívám se do zrcadla na zavřený oči