Milé čtenářstvo Tvaru,

není tomu dávno, co proběhly demonstrace vysokoškolských pedagogů za zlepšení jejich platových podmínek. Je smutné, že v národě Komenského živoří právě oni. Soudě podle reakce vlády živořit ještě nějakou dobu budou. V naší zemi se rádi pyšníme tradicí vysoké kultury a vzdělání, ale na reálné podmínky lidí pracujících v těchto oblastech se nedbá. Vedle tématu ocenění se na oblast vzdělávání vážíi další strukturální otázky. Osmé číslo Tvaru věnujeme kritické pedagogice. Za jeho vznik vděčíme tvůrčímu kolektivu Futuropolis: konkrétně Magdaléně Šipce, Danu Vykoukalovi a Evě Koťátkové. Ale tým Futuropolis je pochopitelně širší a již několik let se pokouší tento radikální diskurs „propašovat“ do českého školství. Projekt zahrnuje konkrétní práci s pedagožkami a pedagogy na středních školách, tak jako se studentstvem. Kritická pedagogika a z ní odvozené další transformativní typy vzdělání, pokud jim dobře rozumím, jsou emancipačními přístupy k oblasti vzdělání, jejichž cílem je naučit pedagogy i studentstvo kriticky myslet náš svět, všímat si jeho strukturálních nerovností, zkoumat bezpředsudečně jeho mocenské struktury a hledat cesty ven z mocenského zakletí. Součástí tohoto přístupu je i imaginace, schopnost představovat si svět humánnější a spravedlivější. Tento přístup také zahrnuje partnerštější vztah pedagogů a studentů. A to je moc potřebné v tomto soumračném světě plném násilí, klimatického rozvalu a nerovnosti!

Původní kritická pedagogika čerpá z podnětu brazilského pedagoga Paula Freireho, jehož kniha Pedagogika utlačovaných vyšla v před časem poprvé českém překladu právě zásluhou týmu Futuropolis. Když jsem v mládí studoval teologii osvobození, teologický směr, který čerpal svoji reflexi víry ze setkání s děsivou chudobou obyvatel Latinské Ameriky, na tohoto pozoruhodného brazilského pedagoga jsem narážel neustále. Freireho důraz na to, aby alfabetizace zahrnovala také reflexi skutečného života a jeho potřeb, přesně konvenovala s emancipačními snahami těchto teologů (tuto teologii plně rehabilitoval až papež František). Pro Freireho bylo vzdělání vždy politickým aktem, jeho cílem bylo spravedlivější rozdělení moci. Reflexi díla tohoto nevšedního levicového myslitele a pedagoga si můžete přečíst z pera Karoliny Válové v rubrice Nad knihou.

K tématu dále naleznete dva kratší rozhovory. První s teoretičkou Terezou Čejkovou se věnuje transformativnímu vzdělávání, jeho teorii i praxi. Druhý rozhovor s pedagožkou Radkou Vejrychovou zkoumá, jak se kritická pedagogika odráží v konkrétním vzdělávacím procesu. Třetí rozhovor, vedený s dokumentaristou Tomášem Bojarem, se věnuje otázkám spojeným s výukou a vedením studentů na uměleckých školách.

V tomto čísle se také setkávají dvě literární legendy úzce spojené s Tvarem, jedna živá a druhá již po smrti – Svatava Antošová a Stanislav Dvorský. Ale jejich dílo je živé v obou případech…

Přeji vám živé a kritické čtení!