Nové číslo Tvaru

5/2023

Milé čtenářky, milí čtenáři,

číslo Tvaru, kterým právě listujete, nemá deklarované ústřední téma. Při přípravě některých vydání se nám ovšem stává, že ačkoli se nerozhodneme pro jeden zaštiťující motiv, přesto se mezi články vytvoří samovolná spřízněnost. Téma, které vidím v tomto čísle vystupovat jako nápis načrtnutý neviditelným inkoustem, je blízkost. Hned v ústředním interview hovoří básnířka Tereza Šustková o schopnosti poezie, jež

může vytvářet nesmírnou blízkost. Stává se mi, že při četbě něčí poezie jako bych cítila jeho dech, plakala s ním, dotýkala se jeho podoby, bojovala po jeho boku.

Odlišné, ale intenzivní podoby blízkosti zkoumají tzv. filmy z předměstí (cinéma de banlieue), které se zaměřují na konfliktní soužití francouzských perfirerií a centra, menšin a většinové společnosti, lidí na okraji legality a policejních složek. LP Fish věnuje svůj přehledový text právě tomuto subžánru, jenž analyzuje nesnadnost lidské koexistence na společenské i intimní rovině. Zcela novou podobu intimity se pokouší ukázat i německý biolog a filosof Andreas Weber. Přinášíme ukázku z připravovaného překladu jeho knihy Hmota a touha: Erotická ekologie, v níž polemizuje s odosobněným přístupem přírodních věd ke světu a jeho dynamikám. Místo mechanických pohybů vidí Weber ve všech kontaktech cosi intimního:

Všechno jsou to příklady toho, jak těsně jsme obklopeni vesmírem kontaktů a mazlení,

píše v jedné z kapitol. Dalo by se říci, že ve svém provokativním gestu navazuje na samotného Isaaca Newtona, který způsobil mezi kolegy své doby pobouření tím, že svůj objev o zásadní vlastnosti hmoty připodobnil k něčemu tak „přízemnímu“, jako je „přitažlivost“. Celý kosmos se vzájemně přitahuje a Weber vrací do tohoto pojmu původní, smyslný a důvěrný význam.

Těší mě, že fasety blízkosti prozkoumává i rubrika poezie: Petra Bučková vyrůstá z materiality světa až k určité kosmičnosti, Jakub Řehák se prochází se „Zlým chodcem“, znepokojivým průvodcem, mnohdy až příliš blízkým a nitěrným. Zároveň se ale téma blízkosti propsalo i do textů, které pro takové otázky nejsou – na první pohled – určeny. Radek Kubala přináší ve svém textu srozumitelný přehled toho, co Zelená dohoda znamená pro budoucnost Evropy – aniž by zpochybňoval nutnost ekologických opatření, přináší vyargumentovanou kritiku jejich slepých skvrn, a to především s důrazem na jejich nedostatečnost. Kubala se ovšem odvažuje také k výhledu na možnosti, které by se mohly otevřít, pokud by společnost omezila důraz na neomezený růst:

Naopak si myslím, že bychom měli žít naše životy sice materiálně skromněji, zato však můžeme získat hojnost v jiných životních aspektech. Můžeme například požadovat kratší pracovní dobu, čtyřdenní pracovní týden, přístup ke kvalitním veřejným službám, dostupné bydlení, čisté ovzduší nebo volný čas na navazování a prohlubování vztahů s našimi blízkými.

Přeji vám, abyste si dokázali vytvořit dostatek času na sebe i své nejbližší – a doufám, že vám k tomu bude impulsem i nové číslo Tvaru!

 
Profil čísla
 
 
 
Články
 
 
Michaela Merglová
 

Barron postupně pracoval na Aljašce jako stavební dělník a rybář na moři a závodil také se psími spřeženími, čehož zanechal v roce 1995, kdy se odstěhoval a začal se plně věnovat psaní.

 

Slovo

 
 
 

Francouzská předměstí, ve kterých žije směs legálních i nelegálních migrantů, Arabů, Afričanů i Romů, zajímala už od osmdesátých let i místní nezávislé filmaře.

 

Úcta ke světlu

 
 
 

To je to vzácné na poezii, že báseň může vzniknout z konkrétní inspirace, ale ke čtenáři pak mluví mnohem šířeji – někdo v tom může vidět Dněpr, někdo uvidí řeku protékající jeho duší, řeku jako symbol rozdělení…

 

Ptá se Zdeněk Volf

 
 
 

Stvořit nové hodnoty – to ani lev zatím nezmůže: ale stvořit si svobodu k novému tvoření – to zmůže lví síla.

 

Esej

 
 
 

Ať už to popíšeme jakkoli – ať už tíhneme k podobnému chápání kosmické něžnosti, nebo bychom evoluci a pomalý nárůst komplexity raději dokumentovali s vědeckou neutralitou –, můžeme trvat na tom, že v tomto světě existuje něco jako stále aktivní tendence věcí shlukovat se a společně vytvářet vztahy v nových, složitějších, sofistikovanějších formách.

 

Esej

 
 
Zlý chodec
 
Jakub Řehák
 

mé oči slané panoramatické čáry
mé oči apokalyptický prostředník
každé ráno k nesnesení
každé ráno chlapská pomazánka
každé ráno s pocitem plísně v předsálí
každé ráno blíž samozřejmému konci

 

Poezie

 
 
 
Jan Alatyr Kozák
 

Před očima nám tak vyvstává obraz civilizace jako světa po Pádu, násilného, nenasytného, disharmonického.

 

Slovo

 
 
 

V subjektivním háji
je zima a voní tam čerstvými jablky suché odkvetlé květy
ibišku na větvích – malé, výmluvné.
Zlý zobák krajiny.

 

Poezie

 
 
 

Zelená dohoda je založená na představě, že dokážeme zajistit růst HDP i chránit klima. Já tvrdím, že se musíme zbavit HDP a do ukazatelů kvality našich životů zahrnout také množství volného času, kvalitu ovzduší a životního prostředí, majetkovou a příjmovou rovnost či obecný pocit štěstí.

 

Esej

 
 
 
Stanislav Biler
 

Život vnějšku je nedostatečný, ale klade centru otázku, jestli jeho naplněnost není přeplněností, v níž se všechno utápí a věci i životy ztrácí smysl.

 

Slovo