Nové číslo Tvaru

14/2023

Milé čtenářstvo Tvaru,

kolo času se opět otočilo, další léto mizí v nenávratnu a s přicházejícím podzimem se vrací i náš obtýdeník. Ale jak bolestné bylo to právě odcházející léto – pro českou literaturu! Nejprve zemřel Milan Kundera. Seděl jsem zrovna na terase kavárny, pozoroval bílé stěžně lodí zabodávajících se do azuru, když mi můj přítel řekl, že Kundera je po smrti. Vytryskly mi slzy, možná spíše vděčnosti a lásky k jeho velkému dílu, protože zemřít v 94 letech není tragické. Zato předčasná smrt Václava Kahudy mi tragická připadá a bolela mě mnohem osobněji, protože jsme se lidsky měli rádi. Kahuda byl samozřejmě také velkým českým spisovatelem, jeho závratný, přetékající, opulentní jazyk a představivost, jež vidí za tři rohy, bude v české literatuře chybět. Kahudově osobnosti a dílu se budeme v jednom z připravovaných čísel věnovat zevrubněji. Ostatně s Tvarem byl Václav Kahuda bytostně spjat. Konečně třetím autorem, který odešel nedlouho před vydáním tohoto čísla, je básník Michal Maršálek. I Michala jsem měl lidsky rád, jeho mírně šibalský úsměv a zasvěcené vhledy pod hladinu poezie. V čísle naleznete nekrolog z pera Milana Ohniska.

Tvar, jak známo, čekají velké změny. Někteří z vás již ze sociálních sítí vědí, že novým šéfredaktorem se od ledna 2024 stane kritik, editor, překladatel a básník Jan M. Heller, který vyhrál náš konkurz. Mám z této volby velkou radost. A jakkoli proces odcházení je z povahy věcí jev nesnadný, vědomí, že Tvar bude mít tuto mimořádnou osobnost v čele, mě jaksi nadnáší a vše mi usnadňuje. Další změnou, která je doslova na spadnutí, je nový web. Finalizace čehokoli je ovšem náročná a nevděčná činnost, a tak v čase psaní těchto řádků stále s jistotou nevím, zda web do virtuálního oceánu vypluje již v blízkých dnech, nebo se ještě chvíli zdrží na břehu. Každopádně se máme na co těšit. Třetí změna se odehrála doslova na titulní straně. Novým autorem našich titulek se stal grafik Kamil Němec, který už nějaký ten pátek Tvar sází. Barboře Klimszové, která byla dosavadní autorkou titulek, layoutu Tvaru a vizuálu nového webu, jsme hluboce za její práci vděčni, nicméně i v tomto případě je čas kolem otočit dál.

Na představení nového čísla mi, pravda, mnoho prostoru nezbylo, nicméně jeho téma považuji za zcela srdeční. Nazvali jsme ho „Cítící svět“ a v centru naší pozornosti je jiný vztah ke stvoření. Rozhovor čísla nám poskytl německý filosof a biolog Andreas Weber, jehož myšlení přírody proniká silná básnická citlivost a imaginace. Webera zpovídal básník Luděk Čertík, jemuž jsou ekologická témata rovněž bytostně vlastní. V souvislosti s přípravou tohoto čísla se opět světy propojily a došlo k nádherné synchronicitě. V době, kdy jsme jej začali chystat, jsem se dozvěděl, že se připravuje déle než měsíc trvající festival Take Care, jenž je zvláště inspirován spiritualitou stvoření současného papeže Františka. V čísle naleznete úvodní slovo k tomuto festivalu a také jeho program.

Přeji vám živé čtení a citlivé prožívání živého světa!

 
Profil čísla
 
 
 
Články
 
Život nemůže zemřít
 
Rozhovor s Andreasem Weberem
 

Život je vždy napětím mezi jednotlivostí a celkem ve smyslu, že jednotlivost je vlastně celek, ale jakožto jednotlivost, tedy zdánlivě neřešitelný paradox. Poezie činí totéž.

 

Ptá se Luděk Čertík

 
 
 

Lze tedy říct, že alespoň v tom malém výseku světa, představovaném palubami oněch dvou letadel, „tištěné slovo“ už fakticky přestalo existovat. A aerolinky, které mu uštědřily ránu z milosti, tak učinily takřka bez mrknutí
oka.

 

Esej

 
 
 

Záměrem festivalu Take Care je propojovat lidi, místa a iniciativy, které už nějakou formou ekologického obratu prošli. Tento obrat může mít různé podoby. Festival proběhne během jednoho měsíce v jednom městě – od 1. září do 4. října v Praze a okolí.

 

Slovo

 
 
 

Orlí matko, víš o všech těch, kteří teď nad tebou bdí, o všech, pro něž budeš až do konce června středem vesmíru, zraněním světa, které se musí zhojit, aby se směli stát lepšími lidmi? Jsi všechno, co jsme vzali přírodě, všechno, co jí vrátíme, když vejce prasknou a tvá mláďata vyletí.

 

Poezie

 
 
 

Ty jsi byl, Michale, totiž především básník! Básník, jehož stojí za to na tomto břehu číst. A Tvůj odchod na tom pranic nemění.

 

Vzpomíná Milan Ohnisko

 
 
 

Ovšem pro mě vůbec nejkrásnější duchovní film přišel, nikoliv už překvapivě, z Asie, konkrétně z Vietnamu. Debutující režisér Thien An Pham natočil tříhodinovou fresku Uvnitř žluté kukly, v níž je veškerá spiritualita svěřena obrazu a diegetickému zvuku.

 

Úcta ke světlu

 
 
 

Tak například s příchodem jara
pravidelně přivádím k pláči svoje kolegyně.
Jedna z nich mi proto už pohrozila žalobou.
Jiná, údajně kvůli mně, omdlela v tramvaji.
A přestože před každým mailem od šéfa
prudce padám na kolena a spínám
ruce k modlitbě, takovým jako já
se může snadno stát, že se ocitnou
na koberečku kvůli svému humoru.

 

Poezie

 
 
 
Rozhovor s Ondřejem Lipárem a Johanou Lomovou
 

Já si ale myslím, že dobrý umělec nebo umělkyně musí mít hlavně čas na soustředěnou práci, na tvorbu a na rešerše, které s tématem souvisí. V souvislosti s argumentací o utrpení umělců bych připomněla, že snad dnes žijeme ve státě, který staví na sociálním smíru.

 

Ptá se Lukáš Senft

 
 
 

V mlze a jemném mrholení
každý z Levého Hradce
odchází jiným směrem
Král jde první a je vidět nejdéle
plášť za ním ve větru
tančí ve zlatém listí

 

Poezie

 
 
 

Literatura traumatu, která takovouto proměnu nepřináší, je zbožím, jež se možná dobře prodává a vděčně konzumuje, ale trauma zneviditelňuje. Intelektuální hráči, kteří naopak trvají na tom, že trauma je definitivní mlčení a nenávratná destrukce, se velkou oklikou vracejí k názorům lékařů z poloviny 20. století.

 

Slovo