Milé čtenářstvo Tvaru,

jak již víte, hledáme nového šéfredaktora či šéfredaktorku, neboť jsem se po zralé úvaze rozhodl z Tvaru odejít. Šéfredaktorem jsem přes deset let, a až v prosinci tohoto roku skončím, bude to let jedenáct. Myslím si, že je zdravé, aby se na této pozici lidé střídali. Také cítím, že se potřebuji rozvíjet ve své druhé – terapeutické – profesi, a konečně se chci věnovat intenzivněji vlastní tvorbě. Samozřejmě se mi neodchází snadno, budou chybět moji skvělí kolegové, kteří se mnou Tvar tvoří a jimž jsem za jejich práci hluboce vděčný. Také mi bude chybět Pavel Janoušek, předseda našeho Klubu, jehož podpora byla pro mě celou dobu zásadní. Odcházení si zaslouží jistou reflexi, a protože na konci roku už budu na vše hledět očima zítřka, pokusím se o ni teď.

Jak naši éru hodnotit? Čím jsem starší (a možná je to i vliv buddhismu na mé myšlení), tím jsou mi protivnější dualistické kategorie. Těch deset let bylo krásných i těžkých současně, plných nadějí i zklamání, objevů i omylů. Těžko to nějak oddělovat, život je sladký i hrozivý, a to platí i pro literární časopis. Považuji-li něco za úspěch, pak to, že se nám společně podařilo vytvořit otevřené a živé literární periodikum. Nikdy jsme nepěstovali žádný druh „stranické“ politiky, sektářství a nikoho z Tvaru nevylučovali. S nikým jsme nejednali pohrdlivě a arogantně. To považuji za největší odkaz své éry a upřímně doufám, že tato otevřenost pod taktovkou mého nástupce či nástupkyně zůstane hlavním rysem Tvaru i nadále. Také vědomí, že literatura nežije ve vzduchoprázdnu a že společenské a duchovní přesahy k ní patří, pokládám za jednu z hlavních charakteristik našeho obtýdeníku.

Za dobu, co jsme se podíleli na tvarování české literární scény, se v rámci Tvaru zrodila řada projektů. Většinu z nich pohltil čas, ale i tak byly hodnotnou součástí našeho časopisu. Myslím na elektronický magazín Ravt, který vytvořila Olga Stehlíková a jemuž se podařilo přežít a získat si čtenáře. Rád bych zmínil Tvárnici, která zanikla z finančních důvodů (a částečně ji pohřbila podivná kampaň proti ní vedená), kritickou cenu, již vymyslel Pavel Janoušek s Karlem Pioreckým. Je příznačné, že všichni její vítězové patří mezi nejzajímavější literární kritiky současnosti. Myslím na zaniklou dětskou přílohu Triangl a také na podcast Varta, který se snad v budoucnosti podaří vzkřísit. A konečně bych rád připomněl i naše dramaturgicky komponované Večery Tvaru, jimž Jan Běhounek vdechl ryzí magii. V září spustíme nový web, který je už v poslední fázi příprav (bude to již druhý web za mé éry), jehož vizuální podobu vytvořila Barbora Klimszová, jež poslední roky dávala Tvaru vizuální podobu. I design našeho obtýdeníku se za těch deset let dvakrát obměnil. Tyto projekty spolu s vlastním obtýdeníkem utvářely naši specifickou podobu.

Tvar – to byli a jsou především lidé, kteří do něj psali a píší. Jsem vděčný za všechna ta úžasná literární setkání, jež se na našich stránkách odehrála. Náš obsah možná nebyl vždycky dokonalý – zato vždy živý, což jsme moc chtěli. Jestli něčeho lituji, tak jen toho, že se mi nepodařilo stabilizovat finanční situaci a Tvar i v roce mého odcházení balancuje na hraně udržitelnosti. Máte-li Tvar rádi, prosím podpořte jej: pořiďte si naše předplatné.

Když jsem oznámil svůj odchod, obdržel jsem množství pozitivních zpětných vazeb. Hluboce si jich vážím a potěšily mě už proto, že v minulosti mi občas pocit podpory chyběl. Tak to ale už v životě bývá.

Přeji vám živé čtení.