Milí čtenáři Tvaru,

tak rád bych napsal něco povzbuzujícího! Něco, co bych vytáhl přímo z tlamy slunečního lva. Něco běloskvoucího a zářivého, jako je jarní jabloň v ranní záři, nebo voňavého jako čerstvě nadrcený červený pepř. Ale mizení budoucnosti příznačné pro tuto těžkou dobu doléhá i na mě. Sedím za stolem a přemýšlím nad tímto editorialem podivně utrmácen, malátný, přítomný jen díky své meditační praxi – a opět zas o něco křehčí a nejistější. Je to skutečná škola nejistoty, co nyní žijeme. Ale je to nejistota paradoxně jaksi nehybná a sterilní. Tahle nutná izolace je už pro všechny zkrátka moc dlouhá… Ale když si roluju PDF nového Tvaru, závany života cítím. A to je moc dobře: Každá kapka se dnes počítá.

V šestém čísle se slévá čas. Titulní rozhovor jsme pořídili s jednou z největších nadějí mladé básnické generace – Timem Postovitem, jehož mateřským jazykem je ruština. Ale nejen jazykový přerod je na Timovi pozoruhodný. Tim je slammer i tradiční básník, umí brnkat na obě struny. Moc se mi líbí, když Tim v našem rozhovoru svou slammerskou tvorbu charakterizuje jako „šantánovou“. Hned se to tajemně houpe jako lustr v nočním baru. V Timovi (u básníků s ruštinou v základech to tak bývá, vím, o čem mluvím, s jedním z nich žiju) je přítomen ovšem také klasicky střižený básník, jehož utvářela metrika stříbrného věku ruské poezie. I odtud ona přesvědčivá a vitální hudebnost jeho veršů. A dětství na poušti v kibucu také do duše cosi vloží, i když si to básník nemusí pamatovat… Každopádně cítím v Postovitovi velký talent a myslím, že ještě leccos silného napíše!

Dále v čísle naleznete básně Honzy Kistanova, „Rusáka“, produkčního a štamgasta ve Fra, jak se sám představuje; a rovněž talentovaného básníka, dodávám já. A za pozornost rozhodně stojí také verše Anny Kotvalové… Pokračujeme tak v našem příslibu věnovat se letos mladším autorům. Ze střední básnické generace, to je ta moje, aspoň myslím, doporučuji nevšední skladbu Tomáše Gabriela „Idioti“, která jde zcela proti současným básnickým trendům a je podivně vzrušující jako slovo kriket.

A pak je v čísle hodně vzpomínání, v čele tohoto peletonu jede filmový režisér, a jak vidno také básník, určitě pak myslitel a svého druhu mystik Karel Vachek. Vedle jeho básní doporučuji ke čtení esej o jeho rané tvorbě z pera Stanislava Dvorského, našeho milovaného kolegy, který před rokem odešel do nebeských končin. A když už jsme u onoho světa za hranicemi času a prostoru – onoho neznáma, o němž věřím, že má přeci jen světelnou povahu –, odebrali se do něj i dva velcí básníci, opravdoví kmeti, 101letý Ferlinghetti a 95letý Philippe Jaccottet. Oba připomínáme.

Přeji vám živé čtení!