Milí čtenáři Tvaru,

tématem sedmnáctky je velký básník Emil Juliš, který by se 21. října dožil sta let. Juliš je dnes poněkud pozapomenut, což je ohromná škoda! V jeho tvorbě se slévají experimentální postupy s mimořádným, až klasicky sošným lyrismem a z této uhrančivé alchymie vznikalo dílo jiskřivé krásy. Na Juliše v rozhovoru čísla vzpomíná i básník Daniel Hradecký. A jiný mimořádný autor, Václav Vokolek, nám poskytl ukázku z rozsáhlé korespondence, kterou s Julišem vedli. Že Juliš oslovuje i mladší básníky, dokládá drobná antologie jeho básní, již sestavil Jan Škrob. Julišovi jsme věnovali i anketu a o jeho raném díle pojednává Jakub Flanderka.

Mám obrovskou radost, že v tomto čísle Tvaru naleznete básně dalšího velikána české poezie, naštěstí živého. Ivan Wernisch po mnoha letech publikuje časopisecky – a to v Tvaru. To je pro nás velká čest! Kochat se jeho básněmi můžete na straně 13.

Dovolte mi ještě naposled vrátit se ke kauze Tvárnice. Na této straně naleznete redakční omluvu Petru Onuferovi, jemuž jsme nechtěně ublížili, což nás hluboce mrzí. Pan Onufer byl v onom hlasovacím komplotu zcela nevinen. A nelze mu vyčítat ani účast v Šourkově publicistickém paskvilu na Vltavě: z delšího rozhovoru redaktor vysekal jen několik vět o Tvárnici. Díky svému pochybení (pohříchu nám uniklo, že Petr Onufer svůj hlas nepotvrdil) jsme ovšem zjistili, že komplot má hrozivější rozměry, než se zdálo. Nejen že došlo k trollení soutěže, ale navíc byly podvodně zneužity maily pana Onufera a jeho blízkých. A to už má kriminální příchuť. Mezitím vydal ke kauze své stanovisko Jiří Flaišman, kde se od ní – podivně mdle – distancoval.

Nebo vlastně nedistancoval? Nejednoho čtenáře včetně mě totiž fascinuje následující Flaišmanova pasáž:

Mohu s čistým svědomím napsat, že jsem akci, která měla údajně za cíl – jak Tvar píše – cenu zdiskreditovat, nevymyslel. Něco jiného je přidat se k hlasování pro někoho, kdo se vlastně mezi nominovanými ocitl jen díky kašírované snaze o objektivitu (nominovaných se nikdo předem neptá). Jestliže lze mluvit o nějaké ,akci‘, pak měla jedině za cíl (a nyní opakuji už mnohokrát řečené) poukázat na chybné nastavení procedury hlasování a celkovou nejapnost ceny Tvárnice.

Chce autor říci, že sám neloupil, ale jenom držel žebřík? Flaišman nám doporučuje číst A. C. Doyla, protože jsme detektivní břídilové. Inu, za Holmese se vskutku nepokládám, ale možná se tu někdo vzhlíží v profesoru Moriartym… Úplné pravdy se sotva dočkáme, její doznání totiž vyžaduje odvahu. Celá kauza nás však spíše posílila. Lituji pouze toho, že jsme omylem obvinili nevinného, který je na rozdíl od strůjců kauzy slušným člověkem a jeho vizitkou nejsou komploty, ale prvotřídní literární práce. Tu ostatně dokládá i fakt, že Nobelovu cenu dostala letos americká básnířka Louise Glücková, jejíž kniha Noc věrnosti a ctnosti vyšla v českém překladu v edici, kterou řídí právě Petr Onufer.

Přeji vám živé čtení!