Milí čtenáři Tvaru,

tématem dvanáctky jsou Doteky terapie a umění. Nazvali jsme toto číslo nesměle, neboť nám nešlo o vyčerpávající definici vztahu umění a psychoterapie, ale právě spíše o dotek s onou dvojicí – a to především skrze autorky a autory, u nichž se tato vazba objevuje. Číslo otevírá rozhovor s Danielou Vodáčkovou, významnou psychoterapeutkou a odbornicí v oblasti krizové intervence. Neméně pozornosti jsme ovšem věnovali Daniele jakožto básnířce, která k poezii přistupuje s pečlivostí starých mistrů. Vedle rozhovoru a básní naleznete v čísle z Danielina pera ještě esej o italské básnířce Aldě Merini, jejíž příběh ukazuje, jak může v důsledku špatné péče vzniknout ukázkový „pacient“ a naopak jak může prospět kvalitní a lidský přístup. Spolu s esejem otiskujeme také ukázku z jejích dopisů a deníků.

Dále doporučuji mimořádné básně Petra Řeháka, který se profesionálně věnuje hypnoterapii a krizové intervenci, Michala Maršálka, jenž je také významným psychiatrem, a Romana Telerovského, který se věnuje vedle poezie psychoanalýze. Dalším zpovídaným čísla je Miroslav Huptych, kterého v literárním světě známe jako básníka, leč zde se nám představuje především jako arteterapeut. Tyto rozličné práce s duší jsou někdy vesmíry sousedními a někdy vzdálenými, jejich setkání má však smysl. Rovněž upozorňuji na esej Jamese Hillmana – terapeuta vždy provokativního a plného citu pro umění. A konečně i Alejandro Jodorowsky, který byl letos hostem veletrhu Svět knihy, je svého druhu umělec-terapeut. Jeho fascinující psychomagie je dnes studována na některých univerzitách.

Pro mě jsou doteky umění a terapie velmi osobní. Terapeutická práce je vedle literatury mou životní náplní. Mám k ní tak silný vztah, že se mi o ní nemluví snadno. Mám rád ona intimní setkání s klienty, byť znám i samotu, o níž hovoří Daniela. Rád střežím jejich tajemství. Mé terapeutické cesty ovlivnily na jedné straně expresivní terapie (dramaterapie, muzikoterapie), na straně druhé přístupy vycházející z humanistické psychologie (především Carl Rogers). A samozřejmě též imaginativní hlubinné cesty spojené s Jungem a jeho pokračovateli, Hillmanem a Moorem. Nejkrásnější popis terapeutické práce jsem ostatně našel právě u Thomase Moora:

Ve stavu okouzlení přestáváme hovořit a začíná promlouvat duše, přestáváme konat a jedná duše, přestáváme vysvětlovat a duše se před námi sama odhaluje. Zastavit se a umožnit to však není snadné, především tváří v tvář utrpení. Moji klienti za ta léta dělali spoustu věcí, kterým jsem ve jménu profesionální cti mohl udělat přítrž: nosili mi dárky, zavírali se do skříně, halili se do záclon, lezli pod židle, zpívali, usínali uprostřed konverzace, jedli a pili, přicházeli v přestrojení, vymýšleli si nová jména, flirtovali, rozčilovali se, přestávali, začínali znovu, vzdávali to a stávali se mými přáteli. Tento druh práce, který duši poskytuje prostor, je fascinující.

Přeji vám léčivé čtení.