Milí čtenáři Tvaru,

bude to znít šíleně, ale psaní těchto editorialů je pro mě někdy metafyzickým dobrodružstvím. U tematických čísel jdou editorialy snadno, vůdčí idea je již daná. Avšak u ostatních čísel si člověk musí vypomoci nějakým motivem, alespoň trochu jím představování čísla protkat. U tohoto čísla jsem si nejprve říkal, bože, vždyť je tam hlavně kupa básnířek a básníků, co s tím… A pak se mi začaly hrnout na mysl pěkně baculaté synchronicity, jako kdyby se líhly v Jungově posmrtné laboratoři, a především jsem zaznamenal, že se tak či onak týkají velkého Jungova tématu – archetypu Stínu. Píšu tento editorial o čísle, jemuž vévodí rozhovor s básnířkou Marii Šťastnou, v terapeutickém bytě své kamarádky terapeutky Marty Šťastné. Píšu ho tentokrát v Brně, den poté, co jsem zde přednášel o archetypu Stínu. V našem čísle najdete ukázku z kouzelné knihy o archetypu stínu amerického básníka Roberta Blye, s nímž mě pojí právě zájem o hlubinnou psychologii. Na Blyově Knížce o lidském stínu je fascinující, že téma provazuje s americkou poezií – třeba tou Wallace Stevense, jemuž je věnovaná naše ukázka. Když se ale podívám na rubriku Dvakrát, i jí prochází stín. Elsa Aids napsal Knihu omezení, mrazivou a mocnou sbírku plnou každodenní ošklivosti, banality, úzkosti. No a ani náš titulní rozhovor, byť zpovídáme básnířku šťastnou již jménem, se nevyhne stínu života, což prozrazuje už sám název „Vypořádat se s malým zlem v sobě“, neboť naše moudrá básnířka neopomíjí ani otázky dobra a zla. (Legrační je, že i její jmenovkyně Marta mi na úvod našeho setkání prozradila, že se nyní otázkou zla velmi zabývá.)

A ani poezie, které je tentokrát v Tvaru hodně, se stínovým motivům nevyhnula: Kamil Bouška sarkasticky glosuje Česko i Slovensko, ve verších Marie Šťastné se objevuje hodně strachu, v antologii viktoriánských básníků čteme třeba „Stínohru“ Oscara Wildea a v úchvatných básních Yvety Shenfeldové, do nichž jsem se zamiloval, najdeme příznačně i verše

dychtivý noční vítr / si tiše odnáší svůj stín / život řídne, houstne sen.

Ten nejhustší stín nakonec vrhá do našeho života smrt. V devátém čísle Tvaru najdete nekrolog Aleny Zemančíkové věnovaný jejímu kamarádovi a kolegovi, významnému českému básníkovi, překladateli a autorovi dětské literatury Pavlu Šrutovi, který před časem zemřel. Zkrátka stín v mnohých svých podobách nenápadně prochází tímto číslem… Stín nepotřebuje být rovnou tematizován, vše živé totiž následuje i bez pozvání. Je ale mou hlubokou zkušeností, lidskou i terapeutickou, že když jej prostřednictvím umění a literatury oslovujeme, pak jej i zpracováváme.

Přeji vám moudré stínování!