Nové číslo Tvaru

21/2018

Drazí čtenáři obého a dalších pohlaví!

Na piťhovost se dává, že v tomto editorialu deklausurujeme a do světa pouštíme radostnou novinu. Jistá věhlasná modistka po celý podzim diskrétně na-vštěvovala náš redakční salon, trpělivě brala Tvaru míry… a výsledkem je zbrusu nový šmrncovní kabátek, elegantní košilka i sexy spoďáry. Na našeho svěžího skorotřicátníka popatříte v plné kráse již v příštím čísle – a pak každý obtýden až do konce světa.

Kdo v předchozím dešifroval nesmlouvavé politické sarkasmy, možná se nyní táže, jestli to ještě vůbec bude někdy lepší, když přece každý ví, že je to čím dál horší. „Everybody knows,“ zpívá kanadský lev v obleku od Armaniho Leonard Cohen, „the good guys lost.“ Protože bych nerad kladl pod vánoční jehličnany všednosti, odpovím slovy, jejichž autorem je další hudební bůh, tentokrát provenience britské, a sice John Lennon: „Everything will be okay in the end. If it’s not okay, it’s not the end.“ Kdyby se tomu snad chtěl někdo ušklíbat, upozorňuju, že v osmdesátkách – viděl jsem to na vlastní oči – Lennona nosíval na tričku i Magor! A to byly, milé děti, ještě mnohem horší časy než dneska.

¡Viva poesia! V rozhovoru čísla zvíte, jak „protřele“ měl jsem hned jasno v tom, who the fuck is Robert Wudy – a minul jsem terč jako naprostý amatér. Podobně zázračnou situaci jsem zažil jen jednou: na přelomu tisíciletí mi na mém stole v redakci nakladatelství Petrov přistál úhledný balíček a v něm – bomba! Básnický rukopis kolibříkově malého čtvercového formátu v drátěné vazbě plus padesátikoruna plus dopis: „Posílám Vám rukopis své prvotiny. Pokud ji budete chtít vydat, přiložená mince je na úhradu poštovného Vaší odpovědi. Pokud ji vydat chtít nebudete, kupte za ni Ivanu Wernischovi kytičku konvalinek.“ Nebo tak nějak. (To cirka osmnáct let staré psaní – rukou? strojem? a kdepak asi skončilo? – cituju z hlavy.) Podpis: Miroslav Fišmeister. Začetl jsem se a nejpozději u čtvrté básně s naprostou jistotou věděl, že padesátikoruna půjde na poštovné. Potřetí takový mirákl asi už nezažiju, byť jak říká James Bond…

Teď už víte, že mám rád citáty. A baže v nich hodlám pokračovat. „Život je radostná spoluúčast na zázraku bytí,“ řekl Václav Havel a mistr Yoda k tomu dodal: „Strach je k Temné straně cesta. Strach k hněvu, hněv k nenávisti vede. A nenávist k utrpení.“ Neříkali Buddha a Kristus něco podobného? Jestvují zdá se i docela jiné pravdy než „pravdy“ vlků v rouše ovčáčím a „pravdy“ obrů na hliněných nohou, ať už se tito „velikáni“ opírají o šviháckou špacírku, čapí hnízdo či bobří hráz. Jenže, pánové, co se jeví býti nadosmrti, může být jinak už zítra, neboť: „For the loser now will be later to win / For the times they are a-changin’“. Autora pozná doufám každý, musím už krapítek šetřit místem, víte?

Přeju z hloubi ª všem našim čtenářům, všem našim přátelům i všem našim nepřátelům do nového roku co nejvíce radostné spoluúčasti! A mým milým kolegům Adamovi, Ireně, Lukášovi, Magdaleně, Mikulášovi, Olze, Simoně, Stanislavovi, Svatavě a Vojtěchovi děkuju za vzrušující plavbu…

Zůstaňte s námi, bude to stát za to.

 
Profil čísla
 
 
 
Články
 
Mýtus jako klíč ke všemu
 
Rozhovor s Robertem Wudy
 

Má poezie reflektuje myšlenku jakési nové alchymie, průsečíku, pomyslného jádra lidského vědění v prvních desetiletích třetího milénia a zároveň chce oslavit, že nejde jen o vědu, ale ve stejné míře i o umění, které je opačnou metodou usilující o přiblížení se stejnému cíli.

 

Ptá se Milan Ohnisko

 
 
 

Ne, v tomhle raděj ochořet
odkazem dekadence nebo
existencialismu.
Ale jsou to všechno slohy
i vnitřní postoje překonané, říkají.
Neumíš teoreticky odrážet jiné teorie,
rýmuješ prý blbosti. (Ano, s bolesti
vysmívané „Tiché noci“
a jiných údajných kýčů.)

 

Poezie

 
 
 
Petr Hruška
 

Nacházím teď prázdné láhve
na temných místech.
Vznešené názvy vodek,
šlechtická jména fernetů.

 

Poezie

 
 
 

Běh dějin je však neúprosný, takže bude nutné náležitě působivě zpřítomnit také okamžik, kdy Rádobyprezident na Letenské pláni poprvé promlouvá k milionovému davu, přičemž si naplno uvědomí svou schopnost nakrmit lidi pravě tím, co chtějí slyšet.

 

Slovo

 
 
Náhoda neexistuje, náhoda je Bůh
 
Rozhovor s Petrem Stančíkem
 

Předobrazem Uroborce je samozřejmě had Uroboros, pradávný mysticky symbol jednostejnosti mikro- a makrokosmu.

 

Ptá se Jana Čeňková

 
 
 
Jaroslava OválskáZa lyrický subjekt
 

Nadčasová je tahle Oválská. A taky žádná konkrétní, kuchyňská, angažovaná, esoterická. Ani samá šprťouchlata, ani evangelium.

 

Reflektuje Tomáš Weiss

 
 
 

pane
když církevní činovníci
v družině konkvistadorů
ničili indiánské svatyně
zaslepeni misionářským
zápalem

zdalipak jsi
jejich bohům
poskytl útočiště
ve svém nebeském
příbytku
aspoň ty

 

Poezie

 
 
 

K uprchlíkům už byl jen kousek. Jak nás tu chtějí převálcovat. Chvíli to vypadalo, že kupé bude pokračovat v horších a ještě horších scénářích. A pak najednou kdosi řekl: „Ale sem na Východ asi žádní uprchlíci nepřijdou.“

 

Slovo

 
 
 
Jaroslava OválskáZa lyrický subjekt
 

K čemu je poezie nerespektující úmluvy a zdvořilosti, která v nejhorším možném okamžiku napálí úzkostlivě udržované dámě, že je prostě stará a trapná?

 

Reflektuje Jiří Tavníček