|
Nové číslo Tvaru
14/2018
Milí čtenáři Tvaru,
po letních prázdninách jsme se s chutí pustili do díla… Ostatně: Tvar přes léto spí jen zdánlivě, podobně jako Veliký Cthulhu ve svém domě R’lyehu nebo klasikové české i světové poezie. Hned zkraje zářijových dnů jsme pro vás připravili číslo jubilejní, k dvojvýročí filosofa-básníka Ladislava Klímy (a slovo „básník“ tu užívám schválně, v obecnějším smyslu – básník, lhostejno, zda píše verše, či kapitoly, vytváří nový jazyk, a díky němu i terru incognitu či dosud netušený „nástroj“ uchopování kteréhokoliv ze světů). Číslo otevíráme inspirativním rozhovorem s hudebním skladatelem Ivanem Acherem, jenž nám odhalí leccos z kuloárů operního umění a promluví o tom, kterak objevoval Klímova Sternenhocha s ilustracemi Karla Nepraše:
Nepraš mi vlastně tu knížku odnesl do hor, protože jsem si ji vybral podle obálky. Další věci se děly samospádem. Udělat z toho takovéhle ‚vysoké‘ umění, jako je třeba opera, mě napadlo hned díky tomu, že to byla opera už v té chvíli a rovnou v sobě už i zpochybněná. Prostě ideální matérie i půdorys postav. Většina oper se trápí s narativností předlohy, kterou kopíruje. Historie je jich plná. Co kdy opera zpracovávala, tak to bylo většinou, jako by chtěla s vykulenýma, uhoněnýma očima odvyprávět třeba nějakou antickou tragédii ve zhuštěném čase.
Rád upozorním, že zjara se na Nové scéně Národního divadla hrála premiéra opery Sternenhoch právě s Acherovou hudbou a pod taktovkou Petra Kofroně a dočkala se překvapivě vřelého přijetí.
Můžete se těšit i na dosud nevydaný úryvek z Klímova Českého románu, jejž nám dodala francouzská bohemistka a překladatelka Erika Abrams. K věci připomenu, že minulý rok vyšel v nakladatelství Torst třetí svazek Klímových Sebraných spisů s podtitulem „Svět atd.“, a to opět díky pečlivé editorské práci Eriky Abrams – děkujeme i my za její vstřícnou redakční spolupráci. V den Klímových narozenin, tedy 22. srpna, se konala vernisáž v Galerii 9 ve Vysočanech. Výstavu iniciovali manželé Jan a Jana Majcherovi a také jim patří nehynoucí dík, že nám laskavě dodali některé z exponátů k otištění. Korespondence a civilní fotoportréty představují filosofa-egosolistu i jako člověka z masa a kostí, vizionáře par excellence, který se nakonec, leč marně, musel vracet „k lidskému“. (Osudově příznačné je, že výstava končí právě v den, kdy vychází toto číslo.)
Krom klímovsky laděných textů v čísle najdete ještě dvojrecenzi na notně diskutovaný román Édouarda Louise Skoncovat s Eddym B., básně účastníků Festivalu spisovatelů Praha nebo zbrusu novou rubriku Patrika Linharta nazvanou „Učitel skromnosti“. Ta si klade za cíl vnést do Tvaru trošku rozmile subverzivního humoru, nadsázky či ironie na aktuální literárně-společenská témata.
Přeji ludibriozní čtení
Rozhovor s Ivanem Acherem
Banality pinoživých hovínek Klímova osobního života, jak generují ty velehorské ideje, celá ta lesklá vrstva, hematitová žíla, která prochází tím románem přes vše přisprostlé a lascivní.
Ptá se Vojtěch Němec
Jakub Řehák
Kde leží naše budoucnost?
V bednách s jablky
Ve zboží zestárlého zahradnictví
Na zaprášené cestě jejího břicha
Poezie
Vojtěch Němec
V bezbřehosti identit, anti-egu jungiánského kolektivního ne-jsoucna není žádné distinktní rozlišení „on“ nebo „ona“, je pouze celistvé „my“. Archetyp „draka“ či „saně“ nabývá v Klímově textu významů žravé propastnosti…
Esej
Pomalu všechny už myšlenky vaše sdružují se samy sebou s hovnem, každé druhé přirovnání vaše čerpáno je ze záchodu, jakoby záchod byl polovinou světa; a tak pomalu všechny už věci ve vás zhovnatěly, svět je vám hovno, boha samého dovedete si představit jen v podobě hovna.
Nezařazené
JQr
Všechno je zahrada.
Všechno je Mléčná dráha.
Všechno je průrva, která nemá konce.
Všechno je plástev,
hvězdy jsou zrnka pylu v medu.
Všechno je složené.
Všechno je částí spektra.
Hraniční rychlost stejně zvrátit nedovedu.
Snad jenom vstřebat kapku jejich jedu
Poezie
Namísto toho, abychom se posmívali dětem a mladým lidem, kteří odpověděli do různých anket a ukázali tak svou neznalost, anebo donekonečna žehrali na učitele, že by mohli lépe učit, pojďme se podívat na to, co všechno musí kantoři podle osnov probrat a co všechno se žáci a studenti musí naučit.
Slovo
Víme, že fantasie, humor a krutost žádné hranice nemají. Ti však, kteří se třeba s výhradami a zcela neinstitucionalisovaně naučili skromnosti, dokáží balancovat i v takto blízce neznámých vodách.
Slovo
Přítel: Objednali si u tebe pamflet. Jednáš s Böhmem, ne s Fučíkem. Snad si nemyslíš, že se změnili?
Spisovatel: Poučili se. Teď jim to došlo. Vědí, že nás budou potřebovat.
Přítel: Jako oběti.
Spisovatel: Ano, Pavel, Ludvík, Jaroslav, Zdeněk – to jsou noví mučedníci.
Přítel: A ty jim takhle pomůžeš. – Vždyť je to umístěnka na Bory.
Spisovatel: Přeháníš…
Přítel:A ty sám se cítíš na kriminál?
Drama
|
|
|
|
|
|