V knize Zuzany Fuksové: Cítím se jako Ulrike Meinhof (Fra, 2016) se vrství odposlechy, výpisky, přísahy a poselství; popisy prokrastinace, dopisy taťkovi, cestopisy v pěti řádcích (Bombaj, Syndey, Taipei aj.), trochu delší podpisy („Zuzana se přidal/a/ ke skupině Sexy Jews“); nonstop jazyková poradna bez rad; Praha, Brno, Berlín; definice chudoby (nejmíň 8 pokusů). To všechno pro vás připravila spoluzakladatelka uskupení Čokovoko Zuzana Fuksová včetně obsáhlého výběru z jejích statusů a tweetů. Editorem byl Pavel Klusák.

Hrdinou románu Marka Šindelky Únava materiálu (Odeon, 2016) je bezejmenný dospívající chlapec. Ocitá se v cizí zemi uprostřed Evropy, která v jeho očích vypadá jen jako systém plotů, dálničních nadjezdů, železničních koridorů a logistických skladišť. Neznámé území, které se vůči němu staví zcela odtažitě a nepřátelsky. Putuje chladným zimním světem, skutečný život je mu zapovězen, pohybuje se jako stín na periferii krajiny i společnosti. Pokouší se dostat do města na severu, kam mířil se svým starším bratrem Aamirem. Během cesty se vinou převaděčů rozdělili, kluk zůstal sám a ze všech sil se snaží nalézt k bratrovi – poslednímu blízkému člověku – cestu. Svět, v nějž dříve doufal, vidí už jen jako nekonečný koloběh výroby, ve kterém člověk a lidství nemá místo: produkce automobilů, produkce masa v jatečních továrnách, strojová produkce zábavy a informací, instantní vytváření obrazu světa, produkce strachu. Román přímo vychází ze současné uprchlické „krize“, zachycuje ale univerzální situaci odcizení, ztráty domova, vykořenění. Na současnou Evropu a její hodnoty pohlíží zvenčí. V rolích protagonistů záměrně stojí „cizinci“, lidé nižší kategorie, uměle vytvoření nepřátelé, do nichž je promítán iracionální strach západu. Bytosti, které je potřeba podrobit totální kontrole nebo eliminovat. Román sleduje redukci člověka na problém, na pracovní sílu, na materiál.