Milé čtenářky, milí čtenáři,
druhé číslo Tvaru patří již tradičně literárně-kritické ceně Tvárnice, letos to platí však jen zpola. Přinášíme esej Kritika roku Borise Hokra nazvaný „Chmurný Válečník aneb Receptorova intelektuální konečná“ (s. 14), v němž vysvětluje svoji volbu Díla roku 2021. Dal poněkud překvapivě zvítězit titulu, který nebyl napsán v češtině, nýbrž v angličtině, jeho autorem je Alistair Rennie a název zní výmluvně Chmurný Válečník (překlad Roman Tilcer). Autorovi i překladateli blahopřejeme! (A skotského prozaika, básníka a esejistu, který se angažuje i v hudebních projektech, budeme informovat.)
Milovník fantastiky Boris Hokr svou volbou opustil vody, o které Tvárnici primárně letos šlo a i nadále půjde, a sice hájemství české literatury. Zdůvodnění začíná těmito slovy:
Proč to nepřiznat? Měl jsem velké plány, jak se přemohu a budu v uplynulém roce sledovat více českou (nežánrovou) literaturu. Už v době půlročního bilancování (Tvar 14/2021) ale bylo jasné, že by to byla snaha křečovitá, v podstatě neupřímná a ve výsledku zbytečná.
Pomyslnou kritickou štafetu Boris Hokr však nyní nepředá, neboť se pátý ročník Tvárnice z technických důvodů o rok posouvá. Souvisí to s naším webem: Pro zvýšení jeho funkcionality potřebujeme nový. Prostředky na něj se snažíme získat na crowdfundingové platformě Hithit v kampani nazvané „Tvarujte českou literaturu“. Prosíme, podpořte nás, ať už sdílením kampaně na sociálních sítích, nebo zakoupením jedné z odměn.
Z úrody tohoto čísla si vás dovolím upozornit alespoň na rozhovor s izraelskou básnířkou a spisovatelkou Ritou Kogan. Moc se mi v rozhovoru líbí tahle pasáž:
Abych viděla něco skutečně takové, jaké je, musím na to hledět znovu a znovu, musím vyjít do ulic znovu a znovu a znovu. […] A teprve když najdu tuto ošklivost, mohu znovu odhalit skutečnou krásu toho místa.
Vzpomněl jsem si, jak mi kdysi kdosi vyprávěl, že nezaměnitelnou osobitost diamantům dodávají právě kazy (kterým se v branži říká mateřská znaménka). Kaz obecně vzato kvalitu něčeho zhoršuje, ovšem s diamanty a „kouty“ je tomu očividně jinak. A nejen s nimi, chtělo by se dodat. Dokonalost je vyhrazena tak nanejvýš bohům, a těžko kdy byla zápalnou směsí poezie.
Přeji vám zajímavé kouty!
