Nové číslo Tvaru

6/2020

Milí čtenáři Tvaru,

jsou to ale těžké časy! Pro nás pro všechny. Školy i restaurace jsou zavřené, divadla nehrají a v kinech se nepromítá, cestovat ven z republiky už také nemůžeme. Jedna odbornice přirovnala míru stresu, kterou nyní zažíváme, k válečné situaci. Nejhorší je, že nevíme, jak se bude pandemie koronaviru u nás i ve světě vyvíjet, zda pomůžou vyšší teploty, nebo bude virus i proti nim odolný. A dlouhý seznam nejistot ještě zesiluje vědomí, jaké obrovské ekonomické a sociální následky tato krize přinese. Přiznám se, že se nemohu ubránit jisté fascinaci, jak cosi tak nepatrného, jako je virus, může převrátit celou civilizaci naruby. Přinejmenším to v člověku budí jistou úctu k řádu, který nás, jak vidno, přesahuje. Naše životy jsou vetkány do celkové tapiserie živých organismů, to nezmění žádné naše civilizační výdobytky. Jsme zranitelní, protože jsme živí. Je přirozené, že se nyní všichni bojíme, je to lidské a pochopitelné. Máme-li však žít i uprostřed takové situace, nesmí nás strach zcela pozřít. Místo toho je potřeba jeho intenzitu transmutovat v bdělost a odpovědnost. Co je na této situaci znepokojivé, je i zvláštním způsobem útěšné, v situaci ohrožení jsme všichni, i když ne každý stejnou měrou. Pochopitelně mám strach o svoji maminku i řadu starších přátel, protože pro ně je tato „bílá nemoc“ dneška zvláště nebezpečná. Ohrožení a strach o naše blízké nás nyní všechny propojuje a je třeba si toto propojení zvědomovat, i když od nás současně bezpečností opatření vyžadují větší distanc a případně izolaci. Toto propojení se může projevit jako vzájemná ohleduplnost a všímavost. Každá krize je současně příležitostí věci jinak, nově nastavit. Všechno špatné je pro něco dobré. Zcela jistě si trochu oddychne příroda, což není v čase dlouhodobé klimatické krize vůbec k zahození. A my, kteří se teď musíme různými způsoby omezit, můžeme současně objevit pomalost, klid a ticho, kterých se nám v běžné, nekrizové situaci mnoho nedostává. Kéž by tento vynucený klid vedl k přehodnocení hodnot. Kéž by nesmyslnou a destruktivní tendenci naší civilizace obrátil v protipohyb směřující k civilizaci jiné, prostoupené šetrností k životnímu prostředí a větší sociální harmonií.

A aby těžkých a bolestných událostí nebylo málo, ještě jsme ani pořádně nestačili oplakat našeho přítele a kolegu Stanislava Dvorského a už si smrt vzala dalšího muže spojeného s naší redakcí. Jak víte, do věčné slávy odešel Mirek Kovářík, recitátor a básník, mnohaletý člen výboru Tvaru, člověk, který se obří měrou zasloužil o šíření poezie u nás. Bože, kolika neuvěřitelným básním poskytl tento vzácný šarmantní člověk svůj hlas! Osobně si chci uchovat vzpomínku, jak mi jednou ve svém malostranském bytě bez přípravy odrecitoval dlouhou pasáž ze Zahradníčkova Znamení moci.

Přeju nám všem tichou odvahu. Prosím opatrujte se!

 
Profil čísla
 
 
 
Články
 
Duše se nehodí do krámu
 
Rozhovor s Petrem Pazderou Paynem
 

Zajímá mě literatura, která se vyrovnává se zlem, a tedy s lidskou vinou. Zajímá mě téma pokušení a pokání, kladu si otázku, zda je možné něco jako zpověď v literatuře.

 

Ptá se Vojtěch Němec

 
 
 
Miloslav Topinka
 

Nejvýraznějším zjevem české poezie vycházející za hranicemi je Ivan Jelínek. Verše Ivana Jelínka bych chtěl již nyní, dopředu, kvalitativně oddělit od textů ostatních básníků, o nichž se zde zmiňuji.

 

Esej

 
 
Tolkienův mýtus
 
Jan A. Kozák
 

Tolkien je de facto zakladatelem žánru fantasy a jako takový stojí na hranici mezi světy – v jeho díle se teprve hledá, co to fantasy má být.

 

Esej

 
 
 

A potom tam dál seděl vysoko nad lidským pinožením, a jako když se gramofonová deska v závěru zasekne a pořád se škubavě otáčí, tak Kočárník do zblbnutí opakoval liščí říkanku, tam i zpátky, připraven konat tak až do skonání věků.

 

Próza

 
 
Samice rypákem odklízí máry
 
Alžběta Stančáková
 

Pták má poškozené letky,
příkře mne sleduje
a kloktá zbytky smetany.

 

Poezie

 
 
 

Mirek Kovářík nezapadal do archetypu „moudrého starce“. Byl spíše šamanem s lehce nalíčenou tváří blázna.

 

Vzpomíná Alena Zemančíková

 
 
Zelený Nový úděl
 
Matěj Stropnický
 

Základem zdrojů pro financování Green New Deal překvapivě není u Pettiforové uhlíková daň. Píšu překvapivě, protože uhlíková daň jako výraz hesla environmentálního hnutí „kdo znečišťuje, ať platí“ je nejobvyklejším fiskálním nástrojem přechodu na bezuhlíkovou ekonomiku.

 

Sloupek

 
 
 
Tereza Matějčková
 

Věděl to i Nietzsche, který svůj boj zasvětil jedné obzvláště důsledně prosazované fake news: představě, že existuje Bůh – jen jeden jediný všemocný Bůh, Bůh mimo čas, Bůh trestající zlé, respektive ty, které za zlé považujeme, a odměňující dobré, tedy nás.

 

Slovo