Milí a vzácní čtenáři,

i letos je dominantou druhého čísla Tvaru cena Tvárnice. Více k tématu najdete na s. 4–7. Chci od srdce poblahopřát básníku Petru Borkovcovi, jehož soubor krátkých prozaických textů Petříček Sellier & Petříček Bellot (Fra, 2019) zaujal Jana M. Hellera tolik, že mu udělil titul Dílo roku – a zároveň předal štafetu nové Kritičce roku Evě Klíčové, které k titulu blahopřeji rovněž a těším se na jistě podnětnou společnou plavbu na vlnách letošní literární úrody!

Před pár dny vyšel na webu i-kanon text nazvaný „Ještě trochu trapnosti“. Jiří Flaišman to vzal zgruntu a svůj výsměch Tvárnici vypolstroval citátem z podobně laděného textu Barbory Čihákové, jenž vyšel na webu Dobrá čeština o pár chvil dřív. Pokud by oba soutěžili o cenu „Jak něco poflusat bez ohledu na fakta“, těžko předvídat, kdo by vyhrál, našlápnuto mají oba solidně. Posuďte sami.

Paní Čiháková spekuluje:

Zajímavé je, že se do této soutěže nikdo dobrovolně nehlásil, z nominací se nedá takřka ani odhlásit a cenu nikdo nechce, protože to znamená, že musíte celý rok psát pro Tvar recenze a jiné texty. Prozatím vyhrávali lidé, kteří do Tvaru psali i před oceněním, ale co se stane, až bude zvolen někdo, kdo tam ani psát nechce?

A pan Flaišman přihazuje: „Na rozdíl od mínění Barbory Čihákové myslíme…“ majestátní plurál, nebo mluví za nějaké bratrstvo? „…že cílem hlasování nemuselo být, aby byl někdo uveden ,do trapné situace‘, jako spíše poukaz na pofidernost samotné ankety.“

Také nám vmetá (nebo vmetají? čert aby se v tom vyznal) do tváře, že: „Dle uvedených zdrojů v anketě dostala nejvíce hlasů Eva Klíčová, skutečností ovšem je, že nejvyšší počet hlasů získal v anketě podle našich informací Petr Onufer.“

Vezmu to odzadu. Netřeba „vašich informací“ k zjištění, kdo získal nejvíce hlasů: nikterak to nezastíráme a z kontextu vyhlášení je to zřejmé. Přesto díky za podnět, příště budeme již zcela explicitní. A že pan Onufer počtem hlasů zvítězil a roli následně odmítl? To je naprosto v souladu s pravidly – i kdyby pro něj hlasovaly tetky v pauze mezi draním peří. A že dosud vyhrávali lidé, kteří do Tvaru psali i před oceněním? „Dosud“ je teprve potřetí, a přesto Eva Klíčová nemá s Tvarem společného vůbec nic. A že někdo třeba pro Tvar „ani psát nechce“? Tak pro něj psát nebude, tak prosté to je. A že kdo cenu přijme, ten musí „celý rok psát pro Tvar recenze a jiné texty“? Ó kdežpak – musí napsat pouhé dva texty (z toho „recenzi“ ani jednu) plus udělat rozhovor se svým nástupcem. A že se k nominacím nikdo nenahlásil? Zná paní Čiháková mnoho soutěží, do nichž se nominovaní sami hlásí?

Ale konec dobrý, všechno dobré: „Pokud byste chtěli někoho ze svých známých uvést do trapné situace, hlasujte, bude legrace.“

Paní Čiháková, vždyť vy máte vlastně pravdu! Tvárnice je opravdu jenom taková „legrace“ neboli hra. V naději, že je mezi námi dost lidí, kteří si radši hrají, než hry kazí, jsme připraveni v udílení ceny pokračovat.

Přeji podnětné čtení všem, kteří nás čtou rádi, i všem, kteří nás čtou neradi, ale přesto tak z nějakého důvodu činí.