Nové číslo Tvaru

11/2020

Milí čtenáři Tvaru,

píšu tento editorial v den, kdy končí nouzový režim. Roušky sice ještě nějakou dobu nosit budeme a dodržovat rozestupy také, ale život je už mnohem uvolněnější. Je to nádech po dlouhé pauze? A nečeká nás další „morová“ rána na podzim a v zimě? To by byl temný čas. Každopádně v našich končinách se zatím můžeme opatrně radovat, i když jistotu v těchto časech lze mít sotva. O naší době se často říká, že je apokalyptická. Apokalyptické motivy provazují sbírky slovenského básníka Michala Talla, jedné z nejvýraznějších postav česko-slovenské básnické scény, pro niž mě mnohokrát napadl archaický výraz vidoucí. Tallova poezie se rozpíná od chladivé racionality k magmaticky horkému zřídlu imaginace, proniká ji romantická jednota mezi osobním milostným a kosmickým životem. Jen se začtěte do jeho lautreamontovské knihy temnoty, z níž nám poskytl několik jasnozřivých ukázek. Na konci našeho rozhovoru si Tallo z ucha vyškubne havraní pírko, černé s tmavě zeleným nádechem, a to náhle zbělá nadějí:

Apokalypsa nemusí znamenať koniec všetkého. Môže byť príležitosťou nového začiatku. Najprv sa však musíme prebudiť: aj tieto dni ukazujú, koľko nových dobrých vecí v sebe objevujeme tvárou v tvár hrozbe možného konca. Vieš, je vlastne možné, že apokalypsa už prebehla, iba sme si to ešte akosi nevšimli. V posledných rokoch mám také čoraz silnejšie podozrenie. Nakoniec však všetko bude v poriadku: verím tomu, so všetkou vážnosťou.

Hned si vzpomenu, že apokalypsa je kalich, z něhož se vyjevuje pravda času, nikoli pouhý zánik.

Shodou okolností je v tomto čísle ještě jedna vidoucí. Sylvie Richterová ve své meditaci o dvojích uplynulých Velikonocích a jejich hvězdných souvislostech říká:

“Ano, svět půjde dál, ale jiným způsobem, než jsme si ještě před chvílí představovali. Ohlížím se na loňské svátky oddělující zvěstování z nebe od vědomí ve hmotě a snažím se shromáždit události, které k té bez povšimnutí ponechané, a přitom tak výmluvné okolnosti Velikonoc patří. Určitě k ní patří požár Notre Damu v Paříži. Jakou křížovou cestu letos jarní svátky ukazují? Namísto trnové koruny koronový virus? Kde se bere víra, že toto všechno nic neznamená?”

Ta poslední otázka mi bude dlouho znít v uších. Má-li této době zazářit hvězda spolubytí a obnovit život, je nanejvýš nutné přestat banalizovat skutečnost. Ano, kde se bere víra, že to nic neznamená? Že se svět děje bez souvislostí?

Jak hluboké otázky klade tahle doba. Jen je potřeba začít vidět srdcem. Olga Stehlíková mi řekla, že darem karantény je návrat lásky. Vší tou vzájemnou odkázaností v izolaci najednou prosvítá to, co je bytostně důležité.

Přeji četbu srdcem!

 
Profil čísla
 
 
 
Články
 
Vesmír vnímam predovšetkým ako hlas
 
Rozhovor s Michalem Tallem
 

Po všetkých apokalyptických a pesimistických vyjadreniach v tomto rozhovore to bude znieť možno prekvapivo, ale: som optimista. O apokalypse píšem odjakživa: obe moje doteraz vydané knihy končia básnickým obrazom apokalypsy, tretia sa po apokalypse odohráva dokonca celá. Napriek tomu som skôr apokalyptický romantik.

 

Ptá se Adam Borzič

 
 
Ladislav Hejdánek (1927–2020)
 
Nekrolog za Ladislava Hejdánka
 

Hejdánek je nepochybně filosofem pravdy, staví ji do středu svého myšlení. Právě hluboký zájem o pravdu – o to, jak se k ní přiblížit a jak ji vůbec myslet, vedl k vypracování osobité filosofické koncepce v kontextu tzv. meontologie.

 

Vzpomíná Roman Kanda

 
 
 

vlasy žijú vlastným životom, vtláča
nás čoraz hlbšie do seba, a hoci si nepamätá
naše mená, vieme, že nás nadovšetko
miluje. že by za nás obetoval
nekonečné množstvo cudzích životov,
že by vyrazil každým smerom naraz
a dohrýzol každého spravodlivého boha.

 

Poezie

 
 
 

Limonov byl přesvědčen o tom, že přízemní šosák nerad cestuje. Cožpak ale nejsou mezi námi i pijavčí „šosáci“, kteří obletěli celou zeměkouli, toto své světáctví zvěčňují na síti, a ještě to stihnou dobře prodat korporacím?

 

Ohlédnutí

 
 
Listopad (fragment)
 
Tomáš Lotocki
 

a jenom babička Eva
ta veřejná ochránkyně tradiční kuchyně a mravů
stěžuje si sestře na první českou mutaci Playboye:
Kam to proboha spějeme
na každý stránce nahá ženská
a na obálce Havel

 

Poezie

 
 
 

toľko priestoru pre inovácie, toľko nápadov
vnuknutí, vízií
futbaloví hráči budúcnosti budú
bez ľútosti
individuálne poľovať na loptu

 

Poezie

 
 
Všichni jsme plevel
 
Lukáš Senft
 

Kos naposledy poskočil, vzlétl a opustil udýchanou pampu. Sevřel jsem tašky a vyrazil dál, napříč civilizací, která usychá z představy o pořádku a poslušnosti, odváží na svých marách vzdušnost květin.

 

Sloupek

 
 
Otcové a brouci
 
Tereza Matějčková
 

Ale je tu ještě druhý význam: fascinace hmyzem. Nejen touha po normalitě, dokonce po určité formě regresu může souviset s výjimečností. S výjimečností? Komu by šlo o výjimečnost?

 

Slovo