Milí čtenáři Tvaru,
desáté číslo otevírá rozhovor s redakcí revue Prostor, konkrétně šéfredaktorkou Marinou V. Šternovou, redaktorkou a překladatelkou Magdalénou Křížovou a grafičkou Barborou Klimszovou. Prostor patřil v devadesátých letech k mé oblíbené četbě. Pamatuji si z ní pozoruhodné texty, třeba esej Petra Krále o rozdílu mezi francouzštinou a češtinou, který mi mnohé osvětlil. Nová redakce převzala časopis na popud dosavadního šéfredaktora Milana Hanuše před dvěma roky a z původní podoby revue nezbyl kámen na kameni. Nová a živá grafická úprava nicméně v tomto případě neznamená líbivý obal – naopak revue Prostor je i nadále mimořádné kulturní médium, jehož moderní vzhled podtrhuje závažný intelektuální a duchovní obsah. Měl jsem tu čest s redakcí na tvorbě jednoho tematického čísla spolupracovat a díky kombinaci profesionality a lidskosti všech tří osobností, které zpovídáme, to pro mě byl výjimečně příjemný zážitek. I proto mě zajímalo, jak sama redakce Prostoru svůj současný vývoj a svoji minulost vnímá. Tímto interview bychom rádi zahájili nepravidelnou sérii rozhovorů s dalšími kolegy a kolegyněmi z oblasti literárních a kulturních periodik.
Když už jsme u časopisů, nelze pominout hojně medializovanou záležitost spjatou s Babylonem (respektive s A2). Skutečnost, že Babylon nedostal finanční podporu ze strany státu, mě mrzí. Myslím, že jeho svéráz má ve světě naší literatury své místo. Zdůvodnění komise vytýkající Babylonu ideovou jednostrannost považuji za prapodivné a nanejvýš nešťastné. Zároveň ovšem pokládám za nespravedlivé mediální útoky Deníku Referendum i Respektu na A2 v souvislosti s faktem, že členem poroty byl i Jan Bělíček. „Ádvojka“ je velmi kvalitní periodikum a vždy se chovala vůči ostatním časopisům solidárně – ostatně před několika lety vycházení Babylonu podpořila. Každopádně: buď měla komise přesvědčivě vysvětlit, proč nemá Babylon dostat dotaci, nebo ji udělit. K čemuž je třeba dodat, že v oblasti slovního hodnocení časopisů předvedla komise letos nápadně chabý výkon, naopak v ostatních případech postupovala oproti té loňské odpovědně.
I kdyby nepodpoření Babylonu nevyvěralo ze zavrženíhodných pohnutek, nemění to nic na tom, že je to scestný postoj. V době, kdy je v našem regionu svoboda slova ohrožena, jsou všechna svobodná periodika – ať už inklinují doleva, nebo doprava – více než potřebná.
Přeji nám všem svobodný prostor!
Rozhovor s Magdalénou Křížovou, Marinou V. Šternovou a Barborou Klimszovou
Ale zase se nám podařilo získat jiné čtenáře, i díky tomu, že spolupracujeme s různými dramaturgy a zasahujeme tak jejich sociální bubliny.
Ptá se Adam Borzič
Když byly makronky hotové, všechny je snědly. Matka je hltala jako vyhladovělá krajta a Mona s ní srdnatě držela krok.
Próza
Robert Wudy
A tak jako bůh se potápějí Benátky… / Vůně prastarých omítek s vůní / před chvílí vypraných košil a blůz / – pár neviditelných vlaštovek, co dělají domov / – pronikají se v Calle Zoccolo.
Poezie
Při čtení traklova nachu / jsem poslouchal astmatickou bělost // ticha / století ztratilo svůj stín / a své meandry
Poezie
Za nejhloupější argument zastánců tradičních hodnot považuji tvrzení, že oni přeci jen nechtějí, aby byli všichni stejní!
Slovo
Tato generace ale artikuluje prostý a zároveň nevyvratitelný požadavek: požadují život. Tahle „ufňukaná“ generace nyní přiměla fňukat generaci svých rodičů, protože jim chtějí vzít zabijácké hračky.
Slovo
Namísto kulturních elit, ve svém společenském významu decimovaných normalizací, tvořili ale její vůdčí sílu ekonomové, kteří východisko, lépe řečeno „vykoupení“ z normalizačního marasmu našli v neoliberální ekonomii jako novém světovém názoru, v němž se společnost stala trhem a její řídící silou a morálkou konkurence.
Komentář
|