Nové číslo Tvaru

1/2018

Milí čtenáři Tvaru,

v novém roce vás vítá první číslo; jeho tématem není nic menšího než slunce. Nemusíme být fyziky, abychom věděli, že bez slunce nemůžeme žít. Že slunce je životodárné. Dávné národy uctívaly slunce jako manifestaci božství a jejich víra nebyla vůbec pošetilá ani naivní. Majestátní Ra vyplouval ve své sluneční bárce každého dne na oblohu, aby jej pokaždé spolkl krokodýl noci a ráno opět vyplivl. V tomto znamení rostly civilizace a kultury, včetně těch zakládajících. Carl Gustav Jung se ve svých pamětech zmiňuje o návštěvě indiánů kmene Pueblo, kteří švýcarskému psychologovi vysvětlili, že svými rituály udržují slunce v chodu. Kdyby ustali, ustala by i životodárná pouť jejich Otce. Protože byl Jung moudrý muž, a ne nadutý běloch, jejich víře se nevysmál, naopak spatřil v této představě hluboký vztah ke kosmologické realitě, propůjčující člověku nevídanou důstojnost. Oč povrchnější je náš vztah ke slunci, je-li pro nás jen samozřejmostí, žhavou a vzdálenou. Akosmizace života, jeho odpojení od kosmické dimenze činí naše životy scvrklými a bezvýznamnými. O to snáze se nám plundruje život na naší planetě. Jsme tak chytří a povznesení nad kosmos, až hrozí, že tento život svojí nenasytností a nadutostí zahubíme. Už delší dobu se domnívám, že ekologické vědomí bude od nás lidí vyžadovat mnohem víc než jen kosmetické opravy. Klimatické změny nás svými dopady teprve začínají ohrožovat. A je symptomatické, že globální oteplování a další projevy nerovnováhy na Zemi popírají z politiků ti nejnadutější, jako třeba náš exprezident nebo Donald Trump. Ovšem obrat k ekologické kultuře bude muset proběhnout nejen v hlavách, ale i v srdcích. V srdcích budeme muset zůstat se Zemí, řečeno s profesorem Šmajsem, jehož v tomto čísle zpovídal kolega Lukáš Senft. I z těchto důvodů jsme slunci věnovali první číslo, slunci fyzikálnímu, literárnímu, symbolickému, duchovnímu i filosofickému.

V posledním loňském čísle jsem slíbil, že na tomto místě oznámím vítěze/vítězku prvního kola Tvárnice – ankety o Kritika roku. Nuže, nechť prapory zavlají, zvony se rozbuší a trouby zahlaholí: kritikem roku se stala Olga Stehlíková, básnířka, editorka a kritička. Na ní teď bude sledovat po celý rok 2018 literární produkci a posléze udělit Tvárnici – cenu za Dílo roku – a své rozhodnutí důkladně zdůvodnit. Není to tak docela záviděníhodná role a dovedu si představit, jak už teď mnohým vržou panty a skřípou násadky per… Olze nicméně gratuluji a jsem moc rád, že patří mezi naše stálé spolupracovníky a svými recenzemi a kritikami přispívá i do Tvaru. V příštím čísle Vám Olžino myšlení o literatuře představí tematický rozhovor. A tamtéž zveřejníme prvních pět míst celé ankety plus pár zajímavostí, které se hlasování týkají.

Přeji vám sluncem ducha prozářený rok 2018!

 
Profil čísla
 
 
 
Články
 
Ponechte srdce na straně Země
 
Rozhovor s Josefem Šmajsem
 

Přírodu, včetně člověka, potom evoluční ontologie chápe jako výsledek přirozené tvořivé síly vesmíru a Země. Země je totiž planetou, která si podle Jamese Lovelocka sama regulovala příznivé podmínky pro rozvoj života, a to už dávno před vznikem člověka.

 

Ptá se Lukáš Senft

 
 
 
Marsilio Ficino
 

Staří umísťovali božstva do Slunce. Buď zkoumáme jeho substanci, anebo jeho síly: v jeho substanci nacházíme esenci, život, inteligenci; esenci nazýváme po jejich způsobu Nebem, život Rheou, inteligenci Saturnem.

 

Esej

 
 
 
Saša Uhlová
 

Když přijde někdo, kdo se mi posmívá, vnímám to jako jeho selhání, už nebojuju s celou skupinou a neotravují mě staré křivdy.

 

Slovo

 
 
 

Černé slunce je černější než čerň, přesto září a temně světélkuje a tím se otevírá průchod k některým z nejnuminóznějších aspektů psychického života.

 

Studie

 
 
Kalábrijské slunce
 
Adam Borzič
 

A když už myslíš, že zánik je nevyhnutelný, že hranice bytí se zjevila jednou provždy v nekonečné souši a vyprahlosti, v tom drcení sluncem, zjeví se další spojenec kalábrijského slunce – moře.

 

Esej

 
 
 
Brian Swimme
 

Jsme Sluncem doslova drženi. Kdyby nás propustilo ze svazku, který nás k němu poutá, odpluli bychom hluboko do vesmíru.

 

Esej

 
 
Slunce v obrazech současných českých básníků
 
Kateřina Rudčenková, Kamil Bouška, Petr Borkovec, Michal Maršálek, Sylvie Richterová, Petr Král, Miroslav Fišmeister, Martin Reiner, Jan Vozka, Miloslav Topinka, Emil Hakl, Michal Šanda, Jakub Řehák, Albert S. Welig
 

Skrz chodby nemocnice se vinula nádherná vůně / Lékaři usínali a pak se probouzeli / Poháněla nás výměna tělesných šťáv u čerpací stanice / Později jsme sestoupili borovicovým lesem až / k průzračnému jezeru

 

Poezie