 |
|
Nové číslo Tvaru
9/2026
Vážení čtenáři, vážené čtenářky,
v rubrice Dvakrát nabízíme tentokrát dvojí recenzi na útlou, ale jiskřivou knížku Vratislava Maňáka S Wittgensteinem v gay sauně (s. 3). „Manifest gayství“, nazývá svou recenzi kolega Jakub Pavlovský, jeho spouhráč Adam Borzič mluví v titulu o „velkém emancipačním tahu“. Zde bych chtěl vyzvednout trochu jiný rozměr Maňákova queer myšlení než ten, na který (povolaněji než já) odkazují oba recenzenti: Maňákovo nové promýšlení středoevropanství.
Queerness totiž, jak oba také poznamenávají, není jen reprezentace a téma, ale epistemologie. Je to trvalé zpochybňování a vyzývání identit, norem a narativů, je to hledání jazyka pro odlišnost – a zranitelnost. Právě zde se Maňák s filosofií středoevropanství protíná, a přináší k ní dokonce nový, originální podnět, který po letech debat na téma pozice mezi Východem a Západem působí nečekaně svěže. Toto není šéfredaktorská interpretační exhibice, autor tak činí sám: v závěrečném textu své knížky, kterou Adam Borzič ve své recenzi označuje za „jednu z literárních událostí roku“. Adame, tuto tvou větu podepisuji. Je to kniha, kterou bych ve své knihovně směle zařadil vedle některých svých oblíbených autorů, kteří kromě toho, že jsou inspirujícími mysliteli, jsou také literáti spojující esejistiku, hermeneutiku místa a určitou lyričnost, jako třeba Roberto Calasso nebo Claudio Magris.
Mám velkou radost, že nám titulní rozhovor poskytl Jiří Kratochvil (s. 4–6), jeden z klíčových vypravěčů české postmoderny a aktér, který ji sám spoluutvářel – a také, mimo jiné, autor, který celý minulý ročník přispíval do Tvaru románem na pokračování. Vojtěch Němec, který s ním rozhovor vedl, odkazuje na větu, kterou Kratochvil pronesl v jiném rozhovoru: že totiž česká literatura potřebuje piráta. Nemá tím na mysli formálního experimentátora, ale říká něco, co jsme si už trochu zvykli odložit do staré veteše: že totiž literát má společenskou odpovědnost, dokonce snad i – řečeno třeba s Alicí Koubovou – moc, a že se nemá zdráhat ji využívat. Koneckonců bych se toho nebál, Jiří Kratochvil rád klame tělem, třeba když v rozhovoru opakovaně říká: „jsem pouhý vypravěč“.
„Pouhý“? Kratochvil tím chce říct, že sám není formálním experimentátorem (kdo dnes ještě je?), a zdůrazňuje svou vlastní solitérní pozici. Avšak jistě by souhlasil, že z vypravěčství, imaginace, ze síly příběhu, vyrůstá – pokud ne každé psaní, to středoevropanské zajisté. A ano, i to esejisticko-lyrické. I to generačně úplně jinak ukotvené. Prostě, i to Maňákovo.
Návrat k příběhu (pokud to je vůbec návrat, a ne jen posun důrazu u něčeho, co tu celou dobu bylo) může působit v určitém nastavení úlevně. Nemyslím teď úlevně od nejistot a stesků obvyklých i zcela aktuálních, těm se tu věnujeme pravidelně. Mluvím o myšlence, kterou v náznaku obsahuje text Pavly Horákové v rubrice Pokoje (s. 10) a která je v něčem komplementární k otázce společenské odpovědnosti (a stejně jako ona je možná už podobně mnohokrát vymáchaná): totiž zda česká literatura může něčím přispět té světové. Blíží se Frankfurt a na českou literaturu bude zase jednou obrácena všeobecná pozornost. Pavla Horáková (ironicky) píše:
vzhledem k mezinárodní geopolitické situaci a rozmachu fašismu doma i ve světě se třeba ,velkých témat‘ dočkáme také.
Návrat (dobrá: obrat) k příběhu tedy může poskytnout úlevu od nutnosti stále znovu tematizovat situaci „literatury v době polykrize“. Ne jako únik, ale jako způsob, jak obstát, jak si zachovat citlivost, jak se nenechat znechutit nebo uondat polykrizí i neustávajícím mluvením o ní. Tak, jak o tom mluví Jiří Kratochvil i Vratislav Maňák.
Přeji vám, milí čtenáři a čtenářky, ostré čtení.
|
Rozhovor s Jiřím Kratochvilem
Nepředstavitelný způsob je to, co překračuje moji představivost. Jsem moc zvědav na literární debut své vnučky, píše jak posedlá, ale její nepublikované juvenilie se sakramentsky liší od všeho, co jsem kdy četl. A takový je i její způsob života. To je svět, do kterého už nepatřím, jen stojím na břehu a dívám se okouzleně i závistivě, ale doufaje, že to, co vidím vyplouvat, není Titanic.
Ptá se Vojtěch Němec
Vratislav Maňák – S Wittgensteinem v gay sauně. Sociologické reportáže
Maňák na tyto otázky neodpovídá neutrálně ani vyváženě, odpovídá zaujatě, místy přepjatě, ale vždy s pozoruhodnou intelektuální energií. Jeho kniha není pouhým popisem queer reality, ale pokusem tuto realitu interpretovat, strukturovat a obhájit. A právě proto může dráždit i fascinovat zároveň.
Reflektuje Jakub Pavlovský
Už jen seznam klíčových slov dokáže podat hrubou představu o zásadních prvcích zkoumaného diskursu, avšak sám o sobě pro komplexní analýzu nestačí. Korpusová lingvistika naštěstí poskytuje ještě další, propracovanější metody a nástroje, s jejichž využitím se dá jakýkoliv diskurs odemknout opravdu důsledně. O tom ale někdy příště.
Na jazyku
Vratislav Maňák – S Wittgensteinem v gay sauně. Sociologické reportáže
Tato něžně subversivní kniha je sama velkým emancipačním tahem. A soudě dle obrovského a bleskového úspěchu na německém trhu i evropskou literární senzací.
Reflektuje Adam Borzič
Dnes byl dobrý den, říkám si před večerem. Sice mi na účtu nepřistála žádná z pohledávek, ale aspoň po mně nikdo nechtěl neplacenou práci. Už vím, co udělám, až příště dostanu nabídku napsat text bez honoráře. Uvařím si kafe a naťukám do okýnka příslušný prompt. Odteď ať zadarmo pracují roboti.
Pokoje
Miroslav Pech – Políbili se v dubnu
Přebal knihy působí nenápadně, výrazně však pracuje s atmosférou. Tlumená, téměř monochromatická fotografie navozuje dojem zastavení a odstupu a působí o to signifikantněji, že se jedná o motiv svatby (přechodového rituálu). Postavy zachycené zezadu v pohybu ztrácejí svou konkrétnost a získávají obecnější, symbolickou rovinu. Typografie komorního brožovaného vydání je střídmá, odpovídající charakteru textů a podtrhující celkovou melancholickou náladu sbírky.
Reflektuje Martina Martinez Arboleda
Miroslav Lukačovič
takový je náš dvůr
mrtví pracují
na mrtvých
padají na střechu
bez základů
příčinou i cílem
je hořící
sklep
Poezie
Jiří Kratochvil, Monika Rychlíková – Vyprávět, abych mohl žít
Ještě důležitější však je, co autor Medvědího románu soudí o svém způsobu psaní. Nuže, s pokorou se z určitého pohledu přiřazuje k Milanu Kunderovi, poněvadž podle jeho úsudku oba jsou, ačli nemálo odlišní, spisovatelé „nerealisté“. Pokud se ovšem Kundera obecně vzato hlásí k filosofii literárního existencialismu, Kratochvilovi jsou prý bližší podněty tzv. magického realismu.
Reflektuje Vladimír Novotný
Populární žánry italské kinematografie 60. a 70. let poskytovaly Enniu Morriconemu největší tvůrčí prostor, široké experimentální možnosti i variabilitu kompozičních přístupů, jimiž vyjadřoval jednotlivé dějové situace i charakterové znaky a psychické procesy konkrétních postav. Zejména v temných detektivkách, mysteriózních thrillerech a některých hororech nejčastěji hudebně prolínal dvě výrazové polohy vyprávění vycházející z psychoanalýzy Sigmunda Freuda: erotické libido a traumatizující úzkost.
Film
Dominik Melichar
a kdyby nebylo nic
jak lze být bez ničeho?
lze použít nic?
nikdy jsi mě nepoužila jako skutečnost
jen jsi navštívila výstavu mých věcí slov
jen mluvit není možné
může nic použít něco?
jako skutečnost?
Poezie
Gabriela Brázdová – Hody
Navazující sex je ovšem přeskočen, neboť naprosté nemravnosti se do slušné prózy o velké lásce nehodí.
No, není to báječné?
No, nevím… asi to může někoho oslovit… pro mě je ale tato novela spíše bizarní kuriozitou.
Reflektuje Pavel Janoušek
Martin Nitsche, Nataša Hand
Mnoho výtvarných výstav z posledních let, celosvětově, klade v reakci na klimatickou krizi do popředí zkušenost splétání, tkaní nových vláken v symbiotické a sympoetické resonanci s živou i neživou přírodou. Často na výstavách vnímáme důraz na návrat ke starým řemeslům, jež člověka vracejí k zemi v odvěkých rytmech souladu. Výstava All Things Digesting nabourává jednoduchý narativ splétání a souznění.
Vymýšlení
Jednadvacáté století utíká, jihovýchodní Asie se drasticky mění, Polsko pádí dopředu a má ambici stát se členem G20, klubu dvaceti nejbohatších států. Hlavním tématem české politiky je, zda lidé mají platit za televizi částku necelých tří kafí měsíčně. A dostupné bydlení stále kde nic tu nic. Takhle si tu žijeme.
Slovo
|
|
|
|
|
|
