Nové číslo Tvaru

9/2021

Milé čtenářstvo Tvaru,

život má někdy poněkud magický smysl pro humor. Jen několik dní poté, co jsme se rozhodli zařadit do tohoto čísla ukázku z knihy Daniila Turovského Vpád. Stručné dějiny ruských hackerů, celou naší zemí otřásla zpráva o útoku ruských agentů na muniční sklad ve Vrběticích. Putinův režim zasévá teror i mimo své území a s tímto faktem je nutno počítat. Reakce naší vlády mi po dlouhé době přišla zcela adekvátní a snad některým tahle událost otevřela oči a pochopili, že ruské mocnářství, dokud bude ovládáno autokratem, je lepší si držet od těla. Odhalení má ozdravný vliv i na naši politickou scénu. Prezident, který protlačoval ruské ekonomické i politické zájmy, kde to jen šlo, se na týden obestřel mlčením. Snad celá událost vliv zlovolného starce omezí. A snad i umenší vliv oněch politických sil, které nás roky strašily imigranty a s trestuhodnou lehkostí přejímaly dezinformace webů financovaných ruskou vládou.

Nicméně co mě v souvislosti s touto kauzou opravdu vytáčí, jsou odporné veřejné debaty, zda je adekvátní používat výraz „Rusák“, případně za jakých okolností. Měli bychom už konečně překročit bažinu kolektivní viny, která do 21. století nepatří, a s primitivním šovinismem přestat. Není možné na jedné straně podporovat třeba Navalného, který v těchto dnech bojuje o život, a současně používat tohle slovo. A také mě nadzvedávají rasistické komentáře typu: „Rusko se nikdy nezmění“. To je plivanec do tváře všech statečných lidí, kteří v Rusku riskují svobodu a někdy i život, aby se tamní poměry proměnily. Bylo by také dobré si občas prolistovat nějaké knihy o ruských dějinách, třeba bychom při jejich četbě zjistili, že imperiální sklony se v Rusku objevily nejsilněji s panovníky, kteří se vzhlíželi v západním světě. Tahle pitomá reakce na putinovské Rusko je plodem historického traumatu z roku 1968. Není pochyb, že současný ruský režim je nebezpečný. A jsem velmi rád, že naše země je součástí západních geopolitických struktur, neboť to jí skýtá ochranu. Ale hloupá rusofobie na putinismus odpovědí není.

Přítomné číslo má nepatrně psychoanalytický nádech. Hlavní rozhovor nám poskytla spisovatelka a psychoterapeutka Anna Fodorová, které před časem vyšla velmi úspěšná kniha o posledním roce života s její maminkou, spisovatelkou Lenkou Reinerovou, od jejíhož narození to v květnu bude sto pět let. Na Lenku Reinerovou vzpomínáme také v textu Viery Glosíkové, která se jejím dílem odborně zabývá. Z dalších textů v čísle doporučuji prózu Terezy Semotamové, v níž se odrážejí zkušenosti koronavirové. A v neposlední řadě esej australského básníka Johna Allisona, věnovaný deníkům a zápisníkům irského básníka Gerarda Manleyho Hopkinse. Dnes, kdy diskutujeme o environmentálních tématech i v literatuře, je jeho vztah ke krajině a její básnické uchopení pro mě šťavnatou inspirací. Hopkins krajinu cítil zevnitř a uměl ji čarovně evokovat prózou i veršem. Především jeho metoda vidění skutečnosti stojí za pozornost.

Přeji vám živé čtení!

 
Profil čísla
 
 
 
Články
 
 

Ale jinak na ni vzpomínám jako každý člověk – byla to moje maminka a mám pocit, že je se mnou vlastně stále.

 

Ptá se Simona Martínková-Racková

 
 
Deník L. (1947–1952)
 
Christophe Tison
 

Moje nejlepší kamarádka se na mě v koupelně upřeně dívá a říká: máš velká prsa, velká, smetanově bílá prsa, prsa lásky nebo hříchu, kdo ví, ale bylo psáno, že jednoho dne vyrostou.

 

Próza

 
 
 

Byla jsem přesvědčena, že Lenka byla vždycky jakýmsi zvláštním způsobem šťastná právě proto, že mohla a chtěla hodně vzpomínat, že si zpřítomňovala svou bohatou minulost, a to v původních sytých mexických barvách, s vůněmi, horkem, vášněmi i smutky…

 

Slovo

 
 
 

Jeho vnitřní krajina je jemnou strukturou vnějšího éterického světa, vtělenou do světa fyzického, a vnitřní síla je vjem, který vzniká odpoutáním éterického těla od těla fyzického v rámci imaginativní aktivity.

 

Esej

 
 
 

Jo a mimochodem, proč se vlastně hádáme? Dnes jsem od čtyř nespala, su úplně vyřízená, a mám se tu s tebou hádat. Moralizovat jak nějaká pipina. Vůbec se mi nechce. Tak seš levičačka, musíš. A já zase kapitalistická zrůda.

 

Próza

 
 
les zatím chřadl
 
Dominik Melichar
 

les zatím chřadl
z kůry se svlékl listy shodil aby
dýchal nestačí to zkažený vzduch nezdárný
lesa syn se vrací ze světa bujarých industriálních
večírků tančí kolem kmenů kolem korun les zvažuje
břitvu do lýka rezignaci lepší než se zalknout

 

Poezie

 
 
 

Někteří pracovníci „továrny“ se vydávali za Američany, a dokonce přímo na americké půdě svolávali mítinky a shromáždění Trumpových stoupenců a naopak odpůrců Clintonové.

 

Esej

 
 
Lidové básně
 
Milan Šedivý
 

Špehuju
na obloze hvězdy
ty jejich
komunistický
sjezdy.

 

Poezie

 
 
Překlady větru
 
Lukáš Senft
 

Ale tyto překlady do čísel neuzmou větru jeho děs, temnou kvalitu nočních jízd. Překlad milostného dopisu do jiného jazyka nezruší lásku, překlad válečné deklarace nezastaví boje.

 

Sloupek

 
 
 

Sama si představuji nějaké místo v Paříži nebo v Aix-en-Provence, skutečný park Mirabell se nachází v Salzburgu a je pečlivě a geometricky upraven, ačkoliv je možné, že pokračuje do další, divočejší části.

 

Slovo