Milí čtenáři Tvaru,

další léto se svou žhavou i nostalgickou krásou odplouvá do nenávratna a to je vždy čas, kdy se náš obtýdeník po dvouměsíční pauze vydává znovu na svoji plavbu. Měl bych – jak bývá mým zvykem – meditovat nad obsahem čísla, z něhož lze jistě vybrat řadu krásných příspěvků. Pozornost by si jistě zasloužily v Americe před časem poprvé publikované, a tudíž do češtiny poprvé přeložené básně Walta Whitmana, za jejichž českou verzí stojí naše skvělá Sylva Ficová. Mám obrovskou radost ze čtyř exkluzivních ukázek, pocházejících ze sbírky milostných veršů, které Whitman v této podobě nikdy nepublikoval ze strachu před dobovou homofobií. A pozornost by si jistě zasloužily i básně ukrajinského básníka Serhije Žadana. Nebo titulní rozhovor se spisovatelkou Ditou Táborskou či ukázka z nové knihy Dory Kaprálové. A v neposlední řadě i Překladiště: pozoruhodný česko-německý projekt, jemuž je Tvar mediálním partnerem. Ale cosi jiného mi naléhavě nedává spát. Cosi jiného mě pálí – takřka doslova.

Hoří Amazonie! Stále hoří Sibiř! Hoří v Africe i v Indonésii! Svět se přehřál a je v plamenech! Klimatické změny už dávno nejsou jen akademickou kratochvílí. Jsou tu! A jedním z jejích projevů je tato ohnivá vlna. Rozsah požárů začíná být hrůzný. A my bychom před touto hrůzou neměli strkat hlavy do písku, protože i ten bude brzy pálit! Ohrožený je totiž globální ekosystém! Už brzy se můžeme dostat do smrtící spirály horka! Tváří tomu je ovšem děsivé, jak někteří naši spoluobčané reagují na aktivity Grety Thunbergové, jejíž zásluhou začal celý svět klimatickou krizi vnímat. Proč se šestnáctiletá Gretka stala po uprchlících novým terčem našich „vlastenců“? Je to prosté: podobně jako v případě uprchlické krize z toho čouhá strach. Někteří lidé se natolik bojí skutečnosti, že stojíme na této šílené dějinné křižovatce bytí a nebytí, že se jejich terčem stane statečná šestnáctiletá dívka, jejíž zásluhou celý svět o klimatické krizi diskutuje. Ze zbabělosti místních chytráků je mi skutečně na blití! To chce opravdu mistrovský kus slepoty, nevidět, že nám doslova doutná půda pod nohama! Jenže v tomhle historickém okamžiku, kdy je v sázce život na této planetě, potřebujeme především odvahu a bdělost. To není žádný duchovní luxus, to jsou vlastnosti přežití! Pokud je v sobě globálně neprobudíme, žádná budoucnost nebude!

Přeji vám bdělý začátek podzimu!