Nové číslo Tvaru

20/2018

Milí čtenáři Tvaru,

představuji si, že zásluhou důmyslného stroje času (plného barevných čudlíků a antének) se u nás v redakci tváří v tvář setkají (tak jako se tomu už stalo na stránkách tohoto čísla) Karel Čapek a Jan Škrob. Zdánlivě snad nemohou být dva protikladnější zjevy! Orficky krásná tvář mladého Škroba ukrývající v sobě tajemné stařecké rysy (ale tak to u šamanů bývá!) a Čapkova plachá zralost, v níž probleskuje věčné mládí. Onen až chlapecký nádech jeho tváře… Nedosti na tom – což teprve literárně?! Na jedné straně náš klasik, jehož má tolik lidí za sice výjimečného, ale přesto stále autora „malého českého človíčka“ – a proti němu mladý a hřmotný patos Škrobových revolučně-mysticko-milostných čarování! Ne, ti by v naší redakci u rozvrzaného kruhového stolu seděli v rozpacích a dost možná by pronášeli zdvořilé banality, jak už to tak občas lidé dělají, když se cítí nesví. A přece je to scestný soud! Především Čapkovi dost ubližuje. Vzpomeňme jen na nedávný výpad toho protivného Brita. A pak občasné výroky, že klasik jako on to občas schytat musí. Jasně, úder sem, úder tam, v zemi, kde je škoda rány, která padne vedle. Tohle české zacházení s velkými autory mě rozčiluje. Jak to říká Ivan Diviš v jedné básni: i Božská komedie tu skončí na hnoji. I proto mě těší ráz naší čapkovské ankety. I proto mě těší, že Jan Škrob použil v rozhovoru pro Čapka slovo vizionář. Čapek jím byl nejen svými civilizačními vizemi a varováními, ale také hloubkou duchovního postoje v pozadí. Jsem neskonale vděčný Sylvii Richterové, že mě naučila číst Čapka coby duchovního autora – ano, Čapka jako mystika svého druhu. Vida, v tom jsou si s tím Škrobem vlastně taky blízko, potkáte je potulovat se někde mezi sci-fi továrnou a mysticky obyčejnou zahradou. A jak ukazuje přesvědčivě Lukáš Senft ve svém eseji o Čapkově politickém myšlení, Čapek a Škrob by si nakonec možná rozuměli i politicky. Až příliš snadno zapomínáme na Čapkovy sociální názory, na jeho socialismus. Ne, ne… tihle dva radikální humanisté by si měli o čem povídat i u nás v redakci.

Chtěl bych se na tomto místě také rozloučit s naším dosavadním výtvarníkem, fotografem a kouzelníkem Večerů Tvaru – Mikulášem. (Mikuláš má s Čapkem a Škrobem také něco společného: i on je takový sci-fi zahradník.) Za téměř šest let pro nás Mikuláš vytvořil víc než 120 titulek, z nichž mnohé byly opravdu krásné. A coby produkční uspořádal velký počet Večerů Tvaru, které byly skoro vždy vskutku jiskřivé a živelné. A zahrál pro nás řadu fantastických tančíren… Tak mu chci touto cestou za jeho práci poděkovat! Děkuju, Mikuláši! A i když se cesty Tvaru a Mikuláše nyní rozcházejí, bez jeho přítomnosti by těch posledních šest let nebylo. A to je na oslavu.

Přeju vám vizionářské čtení!

 
Profil čísla
 
 
 
Články
 
Není jeden jasně definovatelný svět
 
Rozhovor s Janem Škrobem
 

Mně se líbí idea, kterou jsem četl u Venědikta Jerofejeva, že revoluce musí začít v našich srdcích. A kde jinde začít s revolucí srdcí než během komunikací s různými světy, což může být i během komunikace s druhým člověkem. To je také svět.

 

Ptají se Adam Borzič a Lukáš Senft

 
 
 

Zahálčivý socialista, politik všednosti, humanista bez triumfu – nevím, do jaké party by takového Čapka přibrali. Těžko z něj uplácat program, zadkem sedí na mnoha židlích, za každým prohlášením se klube nějaké „ale“.

 

Esej

 
 
 

Masaryk stále mluví o „Němcích“, aniž dělá rozdíl mezi jejich stranami a válečnou politikou. Není ale pravda, že všichni Němci nebo všichni sudetští Němci bez výhrad přijímali krutosti soldatesky.

 

Esej

 
 
 
Saša Uhlová
 

Lidé nakonec přišli se způsobem, jak komunikovat svou nespokojenost tak, aby si jí všimly také elity. Jsou jím volby.

 

Slovo

 
 
 

Po celé roky jsme byli nesmrtelní.
V podkroví v Amsterdamu jsme v okně viděli strašlivý
zármutek.
Jak dlouho ještě budeme chodit
mezi smrtí a smrtí, pískem a pískem?

 

Poezie

 
 
 

Vyprchaly ze mne saze slzí, které jsem
setřel ve vyhlazovacích komínech kotlů,
v nichž se netopilo, tváří, do nichž jsem se
nepodíval, úst, jejichž dech jsem nevnímal

 

Poezie

 
 
 
Anketa s Václav Kahudou, Christou Rothmeierovou, Irenou Douskovou, Istvánem Vörösem, Janem Němcem, Petrou Dvořákovou, Kristinem Kilsti, Petrem Pithartem, Markem Tomanem, Milanem Uhdem, Gregem S. Evansem, Jiřím Kratochvilem, Janem Sokolem, Markem Hejdukem, Pierre Pe’Erem Friedmannem, Umarem Azzamem, Rádi al-Namasi, Salmou Berdychovou, Eyadem Alaminem a Mansourou Ez Eldinovou
 

K letošnímu 80. výročí úmrtí Karla Čapka jsme připravili anketu, ve které jsme se zeptali jak českých spisovatelů, dramatiků či veřejných intelektuálů, tak i několika zahraničních bohemistů, zda a nakolik podle nich rezonuje Čapkovo dílo i v současnosti.

 

Ptá se Svatava Antošová