Nové číslo Tvaru

20/2017

Milí čtenáři Tvaru,

v 20. čísle si připomínáme sté výročí nezávislosti Finska. A činíme tak literárně, s básnířkou a překladatelkou Jitkou Hanušovou, která se finskou literaturou profesionálně zabývá. Pro mě je finská literatura tak trochu terra incognita, ostatně jako celé Finsko. V mysli se mi vynořují jen obrazy nekonečných lesů, zvuky podivného jazyka, krvavé střepy z jedné hororové povídky a představa strašné zimy. Z četby si pamatuji jen pár jmen, nejvíc mě zaujal klasik finského modernismu Paavo Haavikko. Zvláštní roli tato tajemná země severu hraje v mé vlastní biografii: první manžel mé maminky byl finský architekt, což jsem ovšem zjistil, shodou podivných okolností, až v pubertě. Manželství nebylo dlouhé ani šťastné, pro maminku to byla zkušenost spíše ponurá. A tak se u nás doma o Finsku decentně mlčelo… Věrný svému přesvědčení, že předsudky je třeba překračovat, čtu si s radostí rozhovor o Finsku a jeho literatuře i ukázky finské poezie a prózy. Těším se také na avizovanou finskou čítanku, o níž Jitka Hanušová v rozhovoru mluví.

V minulém editorialu jsem slíbil, že napíšu něco více k Tvárnici. Inu, Tvárnice už je na světě a soudě z ohlasů a především počtu hlasujících v prvních dnech je zřejmé, že naše čtenáře zaujala. Sluší se podotknout, že první, kdo přišel s nápadem Tvárnice, byl Pavel Janoušek, další fázi jsme konzultovali s Karlem Pioreckým a Olgou Stehlíkovou. A následně jsme ji ve spolupráci s naším IT mistrem Petrem Cibulkou realizovali. Záměrem této hravé soutěže o několika krocích je přispět ke kultivaci zdejší kritické reflexe. Zapojením čtenářské obce do hry chceme otestovat, nakolik u nás existuje zájem o solidnější reflexi a kritiku literárních děl. Byť se bude udělovat cena jen jedna – Kritik roku udělí cenu za Literární dílo roku –, fakticky jde o ocenění dvě: pro kritika a pro dílo. V prvním kole zvolí čtenáři toho či tu, kdo je hoden či hodna rozhodovat o Literárním díle roku. To dodává ceně zvláštní váhu a vítěze ankety zavazuje k odpovědnému rozhodování. Kritika roku ohlásím v prvním čísle roku 2018 v editorialu. V druhém čísle příštího ročníku ho vyzpovídáme, na podzim jej požádáme o první bilanci titulů, o nichž uvažuje, a začátkem roku 2019 udělí Kritik roku Tvárnici 2018 dílu, které jej nejvíce zaujme, a své rozhodnutí zdůvodní obsáhlým esejem. Závěrem vás chci, milí čtenáři, vyzvat k hlasování. Do 14. prosince je možno volit Kritika roku v anketě na našem webu itvar.cz.

Přeji Vám inspirativní čtení a tvořivou volbu.

Adam Borzič

 
Profil čísla
 
 
 
Články
 
Naslouchám své intuici
 
Rozhovor s Jitkou Hanušovou
 

S Jitkou Hanušovou o finské literatuře a překladech, s nimiž je nutno souznít

 

Ptá se Svatava Antošová

 
 
 
Jitka Hanušová
 

Při příležitosti stého výročí finské nezávislosti uvádíme výběr básní z projektu RUNOO1 (čti runosto) překladatelky Jitky Hanušové. I z tohoto malého vzorku finské poezie posledního století je znát, že některá témata, jež máme s Finy spojena, jsou pro ně vskutku bytostně příznačná: příroda je všudypřítomná, počasí a jeho vrtochy nevyčerpatelným zdrojem kontemplací a to vše podtrhuje výrazná dávka existencialismu – tesknota, temnota duše, osamělost, smrt. O to víc pak doceníme záblesky humoru, sebeironie či milostného vzplanutí.

 

Poezie

 
 
Báseň musí být krutá
 
Miroslav Olšovský
 

Pod jemnou vrstvou smaragdu / korály rozpité do kontur / a stíny ryb / mezi zlatě žíhanými zrny písku / Hroty ptáků se třpytí nad trsy lidí / Znetvořené siluety belhají se / za svými podobami / Vějíře listí Tahiti // Mizím hluboko v sobě

 

Poezie

 
 
 

Proč jsi mi sáhla na penis? Proč jsi mi zničehonic uprostřed styku, naprosto bez varování, sáhla na penis?

 

Próza

 
 
Obrázky z dovolené
 
Petr BorkovecLido Di Dante
 

Stejně jako Dante ani my s Pietrem neprohlédneme temný les naší každodennosti.

 

Reflektuje Kateřina Piorecká

 
 
 

Jsme tolik vyčerpáni bojem za zachování vlastního života v antropocénu, že o záležitostech života v post-antropocénu zatím nevíme zhola nic, Latourovi navzdory.

 

Esej

 
 
A pak se hrozně rychle nasedá
 
Petr BorkovecLido Di Dante
 

Útlý celek působí ulítle – nesvázaně, svobodně, hravě, jako by se autor a vypravěč pokoušel překonat svou nechuť k závazku, lenost k disciplinovanému psaní na čas v daném formátu – a ono to najust vyšlo tak, že se z rozvolněnosti nestala rozvalina.

 

Reflektuje Olga Stehlíková