Milí čtenáři Tvaru,

nové číslo našeho obtýdeníku míří do Rakouska. S Rakouskem nás spojují nejednoznačné dějiny a rovněž tak kulturní blízkost. V málokteré zemi, nejbližší slovanské sousedy nevyjímaje, se cítíme tak doma, atmosféricky… Je jistě škoda, že rakouská literatura je u nás spíše ve stínu té německé. A přitom obsahuje kolik pozoruhodných jmen v poezii, próze i dramatu – a nemám teď na mysli jen ta nejznámější: Robert Musil, Ernst Jandl, Elfriede Jelineková nebo Thomas Bernhard… Proto jsme se rozhodli představit její soudobou tvář. V tomto čísle Tvaru naleznete např. zajímavý rozhovor s mladým nekonformním prozaikem Clemensem J. Setzem spolu s ukázkou z jeho díla, poezii úžasné básnířky Friederike Mayröckerové nebo úryvek ze svérázných Dramoletů dramatika Antonia Fiana. Toto číslo by nevzniklo bez germanisty Jakuba Ehrenbergera, jenž je pro nás na klíč připravil a opatřil skvělým úvodním textem. Sluší se také poděkovat Rakouskému kulturnímu fóru v Praze, které jeho vydání finančně podpořilo.

I společenský kontext vydání čísla si zaslouží zmínku. Rakousko čekají opakované prezidentské volby, v nichž se opět střetnou kandidát krajní pravice Norbert Hofer a zelený kandidát Alexander Van der Bellen, jenž v prvních volbách jen o fous vyhrál. A další výsledek je nejistý… Van der Bellen je jistě sympatický a kultivovaný politik, ale současně se nelze ubránit dojmu, že v celém západním světě mezi sebou soupeří nová populistická pravice se systémovými liberálně levo/pravými kandidáty, kteří tu více, tu méně udržují status quo… Jenže populismus nespadl z nebe, či lépe nevyplavila ho rozšklebená propast pekla. Spíše je plodem dlouhotrvající sociální frustrace, pocitu ztráty horizontu, únavy z rozporů našeho systému. Jistě, odpovědí na krizi nemůže být přitakání Zemanům tohoto světa, kteří nejistotu a nespokojenost využívají k rozdmýchávání nesnášenlivosti a snaží se opevňovat hradby a hranice. V dlouhodobém horizontu jí ovšem nejsou ani kosmetické změny do sebe zavinutého sys-tému. A co s tím literatura? Prvoplánová angažovanost nás právem nudí. Dobrá literatura ale dějinné pohyby neignoruje. Z povahy věci musí, tam, kde mocní tohoto světa vidí jen nuly, kreslit znovu lidské hlavičky, jak říkával Josif Brodskij. Především však musí znepokojovat hloubkou.

Přeji vám smysluplné čtení.