|
Nové číslo Tvaru
20/2016
Milí čtenáři Tvaru,
ve dvacátém čísle jsme pro vás přichystali rozhovor s českým ministrem kultury Danielem Hermanem. Málokterému politikovi byla v posledních měsících věnována taková pozornost, ať v dobrém či ve zlém. A málokterý politik byl vystaven takovému tlaku. Nemá smysl znovu opakovat všechny zápletky tohoto příběhu, mezi jehož aktéry vedle ministra patřili na jedné straně dalajláma nebo ministrův strýc Jiří Brady a na druhé straně prezident Zeman a jeho Ovčáček. Stačí snad konstatovat, že Herman z celého příběhu vychází jako člověk cti, což se o jeho hradním protivníkovi říci nedá. Paradoxním vedlejším efektem tohoto příběhu je, že druhdy podceňovaný resort kultury se aspoň na okamžik dostal do záře reflektorů. Ve stínu tohoto příběhu ale zůstala jiná událost spojená s ministerstvem kultury – ministrovo oznámení o vzniku Českého literárního centra v roce 2017. Literární centrum, instituce, která by synergicky pečovala o domácí literaturu, tu povážlivě dlouho chyběla. Skutečnost, že se ministerstvo konečně rozhodlo centrum založit, je skvělá zpráva. Po obdobné instituci ostatně dlouho volala i ta část literární obce, která si je vědoma, že literatura potřebuje intenzivnější státní podporu a že na ni vzhledem ke svému významu pro kulturu má právo. Ostatně byl to Sjezd spisovatelů 2015, organizovaný Asociací spisovatelů, který otázku vzniku literárního centra opět rozvířil. A byla to AS, která od svého vzniku usilovala, aby takováto instituce vznikla. Na tom nic nemění ani skutečnost, že někteří členové výboru AS (konkrétně Petra Hůlová a David Zábranský) začali později ministerstvo poměrně nevybíravě tepat kvůli otázce, pod jaké formální záhlaví má tato instituce patřit. Nakonec si ministerstvo kultury vybralo již dopředu avizovanou Moravskou zemskou knihovnu. Za sebe se upřímně přiznám, že neznám chod této instituce tak dobře, abych se mohl k této volbě kvalifikovaně vyjádřit. Nicméně zřizovatelem literárního centra je ministerstvo, a tak jeho volbu respektuji. Jak bude toto spojení fungovat, ukáže teprve čas. Je v zájmu literatury, aby fungovalo dobře. A je na literární veřejnosti, jestli se o dění v literárním centru bude aktivně zajímat. Ministerstvu kultury ovšem už teď patří uznání, že se dříve marginalizované literatuře začalo více věnovat. To neznamená, že je nekritizovatelné nebo že všechny jeho kroky jsou prosty chyb. Znamená to jen, že po dlouhé době máme ministerstvo, s nímž lze vést dialog a u nějž je patrná snaha pozici kultury zlepšovat. To je zřejmé, i když osudy Českého literárního centra zatím plují v dalekých sférách.
Přeji vám otevřenou adventní mysl.
Jsou i další pecky. Třeba hymnická Musim si šlehnout nebo Zasraný lidi v autobusu.
Próza
Mnozí se shodují, že to byl ve skutečnosti on, kdo povýšil psaní písní na literaturu.
Vzpomíná Jan Hocek
Přesvědčení, že veškerými ‚obsahy‘ disponuje internet, a tak již knihovny svou původní funkci – tedy půjčování knih – plnit nemusejí, se ukazuje přinejmenším jako krátkozraké.
Reportáž
Ondřej Macl
Poslední Foovým výstupem byla zajisté jeho smrt (tři roky po pohřbu jeho manželky). Mocnáři, na nichž Fo nenechal niť suchou, se převlékli do černého a spustili vyumělkované chvalozpěvy na svého nepřítele.
Esej
Porce kaštanů dostávali kupující do kornoutů umotaných z Corriere della Sera – a dávky byly obrovské a těžké jako kmeny akátů, jako svařený rám, jako plát, jako chřestot řešeta.
Próza
Rozhovor s Danielem Hermanem
Literatura má i v digitální epoše svou váhu. Je třeba touto formou kultivovat českou společnost a já budu rád, když k tomu toto centrum bude moci přispět.
Ptá se Svatava Antošová
Bianca Bellová – Jezero
Jezero je pozoruhodné především svou žánrovou nevyhraněností, ústrojným spojením žánrových konvencí a strategií, které jsou s vývojem děje porušovány a zase nanovo ustavovány.
Reflektuje Martin Lukáš
Bianca Bellová – Jezero
A nejděsivější je asi to, že obraz, který próza Jezero čtenáři přináší, vypadá nějak povědomě.
Reflektuje Michaela Bečková
|
|
|
|
|
|