Nové číslo Tvaru

Politická korektnost

Milí čtenáři Tvaru,

skoro to vypadá, že naše redakce je věštírna. Rozhovor s básníkem Ladislavem Zedníkem připravily Simona Martínková-Racková a Olga Stehlíková ještě před vyhlášením nominací na cenu Magnesia Litera, a ejhle – Zedníkova skvělá sbírka Město jeden kámen patří mezi trojici nominovaných titulů v kategorii poezie. A dále v čísle naleznete recenzi na další nominovanou knihu z téže kategorie: Dynkovu sbírku Kavárny. Oběma pánům i básnířce Ireně Šťastné tímto gratulujeme (tak jako všem dalším nominovaným autorům a překladatelům). Tématem pátého čísla je politická korektnost. Také zde jako bychom se synchronizovali s během událostí. V době přípravy čísla zveřejnil internetový deník A2larm text socioložky Terezy Stöckelové Past politické korektnosti, před níž autorka varuje levici. Politická korektnost to dnes věru nemá snadné. Z pravé i levé strany dostává políček za políčkem – zastírá realitu, lakuje svět narůžovo a neřeší skutečný stav věcí. Jistě, jeli pouhou jazykovou hrou, jejímž cílem je zamést pod koberec skutečné problémy světa, pak by měla skutečně jít od válu. Jenže ouha. To by člověk nesměl žít v naší zemi. Vlastně je to komické. Stěžovat si u nás na politickou korektnost! Kde ji najít? Kam se schovala? Z nejvyšších pater české politiky je víc než miliarda lidí šmahem znamenána cejchem krvelačných bestií, které si z nás chtějí nadělat otroky, nebo nás rovnou podříznout jak podsvinčata. Nenávistné výkřiky a sprostota nejhrubšího zrna se na nás den co den valí ze sociálních sítí. Šovinismus a sexismus jsou běžnou výbavou „slušného Čecha“. A není to tak dávno, kdy bylo běžné i v médiích a parlamentu označovat část našich spoluobčanů za „nepřizpůsobivé“. Tak kde je ono rukavičkové zacházení? Kde je ten růžový jazýček, ten lesklý lak? Spíš je to ocelový kartáč! Ne, přemíru politické korektnosti v naší zemi nevidím jako zásadní problém. Je jí u nás zhruba tolik jako uprchlíků. Je to čiré fantasma. Spíše si myslím totéž, co šéfredaktor A2 Karel Kouba, když odpovídá na anketní otázky Svatavy Antošové:

„A od násilí a nenávistí v jazyce ve virtuálním prostředí je jen malý krok ke skutečnému násilí v anonymitě zfanatizované masy frustrovaných spoluobčanů. […] Pokud bude pokračovat boj proti politické korektnosti (rozuměj: boj proti slušnosti, toleranci a odporu ke snadným řešením), můžeme se brzy dočkat okamžiku, kdy se budeme bát chodit po ulicích jen proto, že jsme jiní.“

Přeji vám nenásilné čtení.

 
Profil čísla
 
 
 
Články
 
 
Rozhovor s Ladislavem Zedníkem
 

Ladislav Zedník je vášnivý paleontolog, invenční básník a nově také zapálený fotograf a provozovatel interaktivního Triloparku. Sešly jsme se s ním u příležitosti nedávného vydání jeho třetí básnické sbírky Město jeden kámen, která vyšla v nakladatelství Dauphin společně se Simoninou třetí knihou poezie Tance. A ano, Láďa Zedník je náš kamarád, nevykáme mu.

 

Ptají se Olga Stehlíková a Simona Martínková-Racková

 
 
 
Lukáš Senft
 

Evropou obchází strašidlo politické korektnosti. Z pod postele Evropy se slušného bubáka snaží vysmýčit kdekdo, zástup exorcistů snad ani nemá konce: privatizační mág Václav Klaus, čarodějův učeň – jeho syn Václav Klaus mladší –, spisovatel Ivan Kraus, prezident Miloš Zeman, politolog Robejšek i geolog Cílek. Zvrácená ideologie nám prý zahaluje skutečnost a ubohý občan tápe v temnotách. „Cigán“ už není Rom, muslimové nejsou krvelační „Arabáči“ a kavárenští povaleči kritizují fašistické bojůvky. Kdo se v tom má vyznat? Je tohle ještě vůbec život?

 

Esej

 
 
 
Anketa s Petrem Bílekem, Stanislavem Komárkem, Evou Klíčovou, Tomášem Glancem, Zuzanou Uhdí, Alexejem Sevrukem, Vladimírem Petkevičem, Irenou Douskovou, Roman Kandou, Sylvou Ficovou, Karlí Koubou a Martin C. Putnou
 

Politická korektnost (z angl. political correctness) je charakterizována jako úsilí odstranit z jazyka pojmy, jejichž konotace mohou být vnímány coby urážlivé nebo mohou posilovat utlačovatele v jejich nadřazených a diskriminujících postojích. Její používání má však i své odpůrce, podle kterých je ohrožením svobody slova a skrytou cenzurou. Zajímalo nás, jaký názor na ni mají ti, kteří s jazykem denně pracují.

 

Ptá se Svatava Antošová

 
 
 

Velké zámořské objevy na konci středověku a během raného novověku přispěly ke vzniku novověkého kolonialismu a následnému rozdělování světa mezi některé evropské mocnosti, mezi nimiž vynikly zejména přímořské státy s dlouhou tradicí mořeplavectví. V minulém pokračování cyklu Dějiny kolonialismu doc. Jan Klíma z Univerzity Hradec Králové představil v koncentrovaném přehledu portugalské zámořské cesty a vytváření závislých území zejména v Americe a v Africe. Tentýž autor nyní pojednává o osudech největší portugalské kolonie, Brazílie, kterou potkal podobný osud, jaký na půdě jižní Ameriky stihl rovněž kolonie španělské, tedy o její cestě ke státní samostatnosti v 19. století.

 

Studie