Milí čtenáři Tvaru,

skoro to vypadá, že naše redakce je věštírna. Rozhovor s básníkem Ladislavem Zedníkem připravily Simona Martínková-Racková a Olga Stehlíková ještě před vyhlášením nominací na cenu Magnesia Litera, a ejhle – Zedníkova skvělá sbírka Město jeden kámen patří mezi trojici nominovaných titulů v kategorii poezie. A dále v čísle naleznete recenzi na další nominovanou knihu z téže kategorie: Dynkovu sbírku Kavárny. Oběma pánům i básnířce Ireně Šťastné tímto gratulujeme (tak jako všem dalším nominovaným autorům a překladatelům). Tématem pátého čísla je politická korektnost. Také zde jako bychom se synchronizovali s během událostí. V době přípravy čísla zveřejnil internetový deník A2larm text socioložky Terezy Stöckelové Past politické korektnosti, před níž autorka varuje levici. Politická korektnost to dnes věru nemá snadné. Z pravé i levé strany dostává políček za políčkem – zastírá realitu, lakuje svět narůžovo a neřeší skutečný stav věcí. Jistě, jeli pouhou jazykovou hrou, jejímž cílem je zamést pod koberec skutečné problémy světa, pak by měla skutečně jít od válu. Jenže ouha. To by člověk nesměl žít v naší zemi. Vlastně je to komické. Stěžovat si u nás na politickou korektnost! Kde ji najít? Kam se schovala? Z nejvyšších pater české politiky je víc než miliarda lidí šmahem znamenána cejchem krvelačných bestií, které si z nás chtějí nadělat otroky, nebo nás rovnou podříznout jak podsvinčata. Nenávistné výkřiky a sprostota nejhrubšího zrna se na nás den co den valí ze sociálních sítí. Šovinismus a sexismus jsou běžnou výbavou „slušného Čecha“. A není to tak dávno, kdy bylo běžné i v médiích a parlamentu označovat část našich spoluobčanů za „nepřizpůsobivé“. Tak kde je ono rukavičkové zacházení? Kde je ten růžový jazýček, ten lesklý lak? Spíš je to ocelový kartáč! Ne, přemíru politické korektnosti v naší zemi nevidím jako zásadní problém. Je jí u nás zhruba tolik jako uprchlíků. Je to čiré fantasma. Spíše si myslím totéž, co šéfredaktor A2 Karel Kouba, když odpovídá na anketní otázky Svatavy Antošové:

„A od násilí a nenávistí v jazyce ve virtuálním prostředí je jen malý krok ke skutečnému násilí v anonymitě zfanatizované masy frustrovaných spoluobčanů. […] Pokud bude pokračovat boj proti politické korektnosti (rozuměj: boj proti slušnosti, toleranci a odporu ke snadným řešením), můžeme se brzy dočkat okamžiku, kdy se budeme bát chodit po ulicích jen proto, že jsme jiní.“

Přeji vám nenásilné čtení.