Anna Kunová

ŽALMY I-V

Hle! Bílý parník řeči zrovna odplouvá: / přišla jsem odejít

Beletrie – Poezie
revue Ravt 17/2019

 I (Jeruzalém)

 

Hospodine, Hospodine:

Znám nazpaměť ty příměry o gazelách na úpatí hory,

nudí mě holubice pod závojem i civění do výstřihu.

Vždyť která z Tvých spravedlivých dcer smí říct,

že má oči jak nášlapné miny Libanonu?

 

Majáky noci označují ropná ložiska

a z Tvé země už roste jenom horko.

Má samota je k nesnesení bohatá:

tučná a tichá narkóza, ve které unikám.

 

Hospodine, Tvé noci jsou lehké jak hliník a chutnají prachem

S ……………. je to zvláštní: vždycky, když chci ……………………..

tak on ………… a říká mi, že …………………………………………

ale pak zas ……………………………. on a ještě má přitom pusu plnou drobků.

 

– – –

Pane, já teď peču s celým mákem v těstě, asi tak toto:

20 dkg polohrubky, 10 dkg cukru. 20 dkg máku, prdopeč

2 vejce, trochu oleje, půlka šlehačky, skořice, trochu rumu,

mlíko tak, aby šlo roztírat do formy – smíchat; tu formu pro jistotu vždycky vymažu,

na to vypeckované švestky, drobenka: trochu másla, cukr, polohrubka,

dávám od oka, promiň

– prostě aby to žmolkovalo.

 

 

 

 

II (Havana)

 

Pohled či stehno se vtiskne vcelku kamkoli,

světlo se však stále povaluje po povrchu věcí.

Ministerstvo cukru nařídilo překvapení,

ale já se nepřestávám vracet, všívat se do stále stejných míst.

Řeka promítala proměnlivé snímky

o kolibřících, štěrku, kopřivách a o bílém městě ze zmrzliny,

které přetrvává na slunci.

 

Ale dnes: v chůzi po parketách si neroztrhnout punčocháče,

nedotknout se ani hlasem, nezaseknout zip – – –

už jsem tam, kam je mi zakázáno nepřicházet?

 

Někdy se najdu ve falešném přílivu, v cizích dokladech,

v papíru, v němž svítá jemný tisk.

Řeč jsou pružné adidasky blahoslavených

neboť jen tlustí vejdou do království nebeského.

 

 

 

 

III (Varšava)

 

Dear Sir/Madam:

 

1. Kdo vystoupil do nebe, aby mohl sestoupit?

2. Kdo nabral vítr do dlaní obou rukou?

3. Kdo zahalil vody do svého roucha?

4. Kdo způsobil, že se zvedly všechny konce země?

 

Jaké je jeho jméno a jaké je jméno jeho syna, víte-li to snad?

 

With kind regards,

 

Anna Kunova

Consultant – Evaluation & Research

Coffey, a Tetra Tech Company

40 Bernard St London WC1N 1LE United Kingdom | ul. Krucza 16/22 00-526 Warszawa Poland

M: +48 732840190 | www.coffeyeurope.com

 

 

 

 

IV (Bratislava)

 

Hospodine, věděl jsi, ze dle amerických vědců

udrží průměrná žena tajemství až 38 minut?

 

Mým jazykem je však opojný benzín,

který nečeká na pokyny slunce.

V oázách neexistuje smilstvo, jen sůl;

buněčná struktura se rozpadne,

ovocná dužina zetlí,

poznání bude překonáno –

a kdo se obrátí v kámen, víš jen Ty.

 

Hle! Bílý parník řeči zrovna odplouvá:

přišla jsem odejít

ústa mám plná ostružin pružin.

 

 

 

 

V (Praha)

 

Hospodine:

Pohyb samozřejmosti je pohybem rozkoše:

oblékám si kalhotky a tma si obléká mne.

Neboť zemi budou obývat přímí a zůstanou v ní bezúhonní,

ale svévolníci budou ze země vyrváni.

Parní stroj léta marně vynalézá déšť

a ja Ti neřeknu nic,

na co bys neměl odpověď.

 

Což může si kdo shrnout do klína oheň

a nespálit si šaty?

 

Tak vidíš.

 

Kéž je mi vše ostatní přidáno.

Chviličku.
Načítá se.
  • Anna Kunová

    (1987) pracuje jako konzultantka evropské veřejné politiky. Publikovala ve sborníku Nejlepší české básně 2010 a několika literárních časopisech. Žije v Praze a ve Varšavě.
    Profil

Souvisí

  • Eliška Kremlová

    Na sále

    Jaké to bude, / až se ti vytvoří / jezírka za klíční kostí.

    Beletrie – Poezie
    revue Ravt 17/2019
  • Jan Spěváček

    PO ČA

    a už jen očima bloumají / s panem podzimkem / po jeho sychravém panství

    Beletrie – Poezie
    revue Ravt 17/2019
  • Ondřej Hložek

    Sudetská kaple

    Dům se zavřel / krajina se zavřela / Zůstávají jen duchové

    Beletrie – Poezie
    revue Ravt 16/2019
  • Renáta Judita

    Rytmus deště

    věž / zná tajemství / zapletená do korun stromů

    Beletrie – Poezie
    revue Ravt 16/2019