Z rukopisné sbírky See Emily Play

Koučky se toulají, / vítr se pase / i v čekárně

Beletrie – Poezie vyšlo 8. 1.

***

Neděle po probuzení

odtikává v třech červenomodrých odstínech:

tik studeného vejce,

tak vejce horkého.

Vejce do sopečného skla vyrábí štětce,

ptáci zprůhledňují chlupatou hruď ložnice.

Nedělní ráno není středa,

ale štěňata, ta vykukují zpod stolu.

 

***

Psi modrého muže zesvětlali.

V křesílku drobná zelená ňadra jako maják

pro vysokou loď ze dvou písmen.

Bílý žloutek obsahující alkohol,

bezbarvý bílek obsahující hypnotika.

Na chvíli zakrýt starosti

širokou modrou sukní flétny,

zelenými večerními šaty loutny.

Loď tiše pluje okolo.

 

***

Rozdíl mezi sladkým, horkým čajem a rzí je včela,

která umývá okna

a do rýh strusky vlévá vodu.

Pozoruj bděle její let.

Do modři postele v povlečení s oblohou,

na níž jsou napolo zvednuty jen dva nejdelší prsty,

neviditelné pes-

tíky oranžové, vnáší modř nebe.

A dvě modré,

to už je hřejivé slunce.

 

***

Pták na různých ramenou

léčí různými přilbami.

Každé chránítko prahne po obličeji,

(vítr ustupuje maličkými krůčky –

e vyplněná hrází) král,

na zádech,

hledá rty.

 

***

Trolejbus číslo 36

drkotá po bolesti hlavy.

Jazykem

do peřiny pouštím elektrický proud.

Ve vzdušných stěnách

postavených jezevci a mytých krtky

je hudba hnědočerveného kopce,

dopravní naděje.

 

***

Nejdříve se napij vody,

pak vody s pomerančovým sirupem,

a pak zase vody.

Prst položený na kořen hadice je

zárukou žluté vody.

Datli, krutihlavi, Datly, krutihlavy.

Neeukleidovské, pruhované body.

Ve slově rentgenologie vybuchlo n,

zoologická zahrada písmen je prázdná,

vlaječky jsou jen na parnících,

na parnících v námořnických čepicích,

mřížky, které nikdy neslyšely o pravém úhlu,

nosí poctivě kameny bývalým rentgenologům.

Blechy prohánějí obruče sádla planetáriem.

Zase se napij vody;

hezké sny a dobré ráno.

 

***

           Petře Burthey

Nejprve pršelo

Teď svítí slunce

Fialky v polévce!

*

 

***

„Kde mají ryby ráj?“

„Mirečku,

máš v sobě dívčí slunce.“

 

***

Řekl jsem, Padesát,

to je chleba.

Řekl jsem, že neznám

vztah mezi štukaturou

a orangutanem,

dvě stě.

Mezi těmito dvěma

řekl jsem

leží rovníkový ostrov,

tři tisíce.

Tam chodíš v minisukni.

Vousy jsou husa,

řekl jsem,

a husa je husí hnízdo.

Řekl jsem, Vousy

jsou dvě.

 

***

Svět je jako němý vůl

To jest: svatý

 

***

mluvím s dětmi

mluvím s blázny

směju se s ptáky

 

—–

ENTASIS

V kapse lícní kosti

slunce klesá

V podchodu

záda

trčí,

husy blázní

V noci mluvím

se směrem odtékání

Mramorový,

tak naléhavý,

zpěv břidlicových ředkviček

 

Nasucho holí

opeřené sirky

V kolika

šnečích ulitách

pohřbívají pobřeží

na poli?

 

Pro škvora hledáš,

stopuješ

užovku

Dva žebráci

trpěliví jako

maličký, zahozený papírek,

šílení

 

Jako čelist

svlačcových oblázků,

šňůrka rán

dbá

 

Vzduch dává smysl

Viděl jsem kopce,

bažinné,

v bezpečí

 

Ptáci odtékají,

vozík jede,

imperátoři mění

srstnatý čas,

vyřinulý ve vyhřezlém

 

Zvuk neviditelných hrábí

Viděl jsi?

Hrají si

u zlatého deště

 

Písečná,

křídová piána

Tón zadělává

(v jakých botách?)

sedmimílový orchestr

jediným vlasem

 

Jím kořeny

Krávy jsou,

tolik let už,

atemporální

slunce, obloha…

 

Předplatné na

propisky

Koučky se toulají,

vítr se pase

i v čekárně

 

Oko u mne

A knihovnicí

je slaměná rohož a

orchidej

  • Miroslav Fišmeister

    (1976) dostal 23. února 2009 fotoaparát od spokojeného čtenáře své knihy Pískoviště. Od té doby na svých procházkách okolo domu udělal 269 534 fotografií.