Tři tipy Svatavy Antošové: duben 2017

Kulturní tipy na měsíc duben.

31. 3. 2017

Mezi dubnovými pozvánkami, kterými je můj mail – jako ostatně každý měsíc – doslova zavalen, jsem s potěšením objevila jednu, byť ne tak úplně literární. Jedná se o výstavu v pražské Galerii Portheimka, kterou v předstihu začínají oslavy nedožitého 100. výročí narození českého básníka Josefa Kainara (29. 6. 1917). Výstava má název „Století Josefa Kainara aneb Poezie a jazz“, otevírá se 6. dubna a potrvá až do 7. května – dost času tedy na to ji navštívit. Na základě soukromých informací vám ovšem mohu prozradit i něco, co se na webových stránkách Galerie Portheimka bohužel nedočtete: že totiž vernisáž výstavy je jen pro zvané a proběhne o den dříve, 5. dubna od 17 hodin, a bude sestávat z Kainarovy poezie v přednesu Mirka Kováříka, který v tištěné verzi Tvaru 12/2017 (vyjde v červnu) toto výročí připomene zasvěceným článkem. Zde malý závdavek:

Ano, takový je Josef Kainar. Autor častušek i blues. Básnické médium ‚topičů velkých lokomotiv‘ i umírajícího děvčátka v nemocničním pokoji plném snových labutí. Zasunuto jedno v druhém, jedno bez druhého nelze pochopit. Kainar-agitátor před prvomájovým průvodem, Kainar-občan v čase volebního práva ‚lístečků z podzimních stromů demokracie…‘, Kainar-Kain, Kainar-Lazar… a tak dále, až k tomu bledému gentlemanu oblékajícímu si občas na Slapech rybářskou halenu… Takového Kainara máme, takového jsme si zasloužili: Kainar je Kainar je Kainar…“

Ale pojďme už k vlastním tipům na tři dubnové literární pořady. K výběru jsem tentokrát přistoupila poněkud „konceptuálně“ – zcela záměrně jsem se soustředila na návštěvy ze zahraničí.
 

Praha, 4. dubna: Antonio Moresco v Řetězovce

Obnovená Řetězovka je prostorem, který začíná tvrdě konkurovat ostatním pražským literárním scénám. Antonio Moresco je italský spisovatel, jenž se narodil 30. října 1947 v Mantově. Debutoval až v roce 1993 sbírkou tří povídek Ilegalita (Clandestinità), v roce 1998 následovala kniha Dopisy bez adresáta (1998, Lettere a nessuno), v níž popsal své marné, léta trvající obcházení nakladatelů.

Jádrem jeho formálně brilantního prozaického díla, jehož originální, sugestivní a hluboká výpověď se živí jak autorovými zkušenostmi a zážitky, tak i jeho čtenářskými vášněmi, je monumentální trilogie Nestvořený svět (L’increato), sestávající z románů Počátky (1998, Gli esordi), Zpěvy chaosu (2001; 2003, Canti del caos) a Nestvoření (2015, Gli increati). Je autorem dvou divadelních textů: Světice (2001, La santa), Hovno a světlo (2007, Merda e luce). Pro dceru napsal Mariiny pohádky (2007, Le favole della Maria), za které získal Andersenovu cenu. V roce 2003 stál u zrodu kolektivního kulturního blogu Nazione Indiana (Národ indiánů), o dva roky později založil literární časopis Primo amore (První láska) a v roce 2014 se stal iniciátorem vzniku sdružení Republica Nomade (Nomádská republika), které organizuje kolektivní pěší cesty napříč Evropou. V češtině zatím vyšla jediná jeho kniha Světýlko (dybbuk, 2016) v překladu Alice Flemrové.

Setkání s Antoniem Moreskem v Literání kavárně Řetězová začíná v 19 hodin.
 

Brno, 20. dubna: Olga Tokarczuková v Brně 

Brněnská Mahenova knihovna přichystala pro milovníky literatury v rámci Dnů polské kultury opravdu těžký kalibr – nejčtenější současnou polskou autorku! Narodila se v roce 1962 a mezinárodního úspěchu dosáhla svou třetí knihou Pravěk a jiné časy (1996; česky Host 1999, 2007), která byla oceněna prestižní Cenou Nadace Kościelských a cenou Paszport Polityki. Za romány Běguni (2007; česky Host 2008) a Knihy Jakubovy (2014) získala nejsledovanější polskou literární cenu Nike. Podle morálního thrilleru Svůj vůz i pluh veď přes kosti mrtvých (2009; česky Host 2010) natočila režisérka Agnieszka Hollandová celovečerní film. Od roku 2008 vyučuje tvůrčí psaní na Opolské univerzitě. Bydlí v Sudetech.

Tištěný Tvar 8/2017 (vyjde 20. dubna – sic!) přinese reportáž Jitky Hanušové z londýnského knižního veletrhu, kde bylo Polsko hlavním hostem a kde zaznamenala i krátký rozhovor s polskou autorkou. Na otázku, co pro ni a pro její tvorbu znamená Polsko, odpověděla:

„Je pro mě rozhodně velkou inspirací. Polsko bylo v průběhu historie vždy velmi multikulturním regionem, je to kotel, v němž se mísily vlivy Pobaltí, Německa, Livonska, Běloruska… A to je znát v jazyce i v kultuře. I z toho důvodu samu sebe považuji především za autorku středoevropskou, píšící středoevropským stylem.“

Setkání s Olgou Tokarczukovou v brněnské Mahenově knihovně začíná ve 20.15!
 

Praha, 24. dubna: Ásgeir H Ingólfsson v Café Kampus

Pražská kavárna a galerie Kampus připravila pro své příznivce pořad nazvaný Poetry Cabaret s podtitulem „O změnách na Islandu a jeho magickém kouzlu“. Hostem večera bude islandský spisovatel a žurnalista, žijící v Praze, který bude recitovat své básně a doprovázet je vyprávěním příběhů, jež se k nim pojí. Ásgeir H Ingólfsson publikoval dva svazky poezie, z nichž druhá je i v angličtině a nese název The Future. Pracoval v knihkupectví, posléze jako překladatel a učitel. Do České republiky se přistěhoval v roce 2015, aby dokončil svou disertační práci, a od té doby pracuje jako freelancer. V loňském roce s ním přinesl server lidovky.cz obsáhlý rozhovor (26. 5. 2016), v němž na otázku, jestli se zajímá o českou politiku a jaký na ni má názor, odpověděl:

„Islandská politika byla jedním z velkých důvodů, proč jsem odešel z Islandu. Myslím, že začít se hlouběji zabývat českou politickou scénou, by bylo nebezpečné. Ale i tak to netrvalo dlouho, než jsem si uvědomil, že váš prezident je horší než ten náš.“

Setkání s Ásgeirem H Ingólfssonem v Café Kampus začíná v 18 hodin a bude probíhat v islandském jazyce s českým překladem!

Svatava Antošová

(1957) je básnířka, prozaička a publicistka. V 70. letech vydávala své texty samizdatem, na počátku 80. let spoluzaložila Patafyzické kolegium Teplice – v té době publikovala v samizdatových časopisech Pako a Vokno. Vydala sbírky: Říkají mi poezie (MF, 1987), Ta ženská musí být opilá! (ČS, 1990), Tórana (MF, 1994), …aniž ťala hlavou (Krásné nakladatelství, 1994), Kalendář šestého smyslu (Clinamen, 1996), Ještě mě nezabíjej! (Protis, 2005), Vlčí slina (Protis, 2008) a Dvojakost (Milan Hodek, 2014), prózy Dáma a švihadlo (Votobia, 2004), Nordickou blondýnu jsem nikdy nelízala (Concordia, 2005), Skoby. Punkt Memory (Milan Hodek, 2012) a divadelní hru Neříkej to mámě (Větrné mlýny, 2011). Sestavila a editorsky připravila do tisku básnický almanach Soví let (Protis, 2009). Redaktorkou Tvaru je od roku 2009.

Profil
Sdílet text na síti
Související texty