Tři literární tipy Svatavy Antošové prosinec / leden

Tipy na prosincové akce.

1. 12. 2016

Co mají společného Václav Havel, Milan Kozelka a Josef Škvorecký? Všichni tři se ocitli po nástupu normalizace v 70. letech na „černé listině“ tehdejší vládnoucí nomenklatury; pro Havla i pro Kozelku to znamenalo opakované perzekuce a věznění, pro Škvoreckého odchod do exilu. Ani jednoho se však nepodařilo komunistickému režimu umlčet. Zatímco události konce 80. a začátku 90. let „vykoply“ Havla do nejvyšších pater politiky a Kozelku srazily až na samé sociální dno, Škvoreckému umožnily navštěvovat rodnou zemi, byť natrvalo se sem nikdy nevrátil. A protože přelom prosince 2016 a ledna 2017 je shodou okolností obdobím, kdy jsou těmto třem osobnostem věnovány vzpomínkové pořady, nemohu jinak, než vás pozvat právě na ně.

Praha, 15. prosince: Záhadní běsíci Václava Havla

Pod tímto poněkud „nehavlovským“ názvem se bude konat diskusní večer nad Havlovou poslední divadelní hrou Odcházení, kterou napsal už po svém odchodu z politiky. Nakolik svět politiky změnil spisovatele a dramatika Václava Havla a jeho psaní? Jak čte Odcházení Havlův kolega dramatik i politik Milan Uhde, jak psycholog, překladatel, diplomat a ředitel Knihovny Václava Havla Michael Žantovský, jak spisovatelka a publicistka Eda Kriseová, jak divadelní režisér a dvorní inscenátor Havlových her Andrej Krob a jak herečka Zuzana Stivínová? To se dozvíte, zajdete-li do Vily Pellé, Pelléova ul. 10, Praha 6. Pořad, který je součástí literárního festivalu Literáti z naší čtvrti a projektu Pocta Václavu Havlovi, moderuje Petr Vizina. Začíná se v 18.00!

Vladimír Karfík o Odcházení:

„Setkáváme se znovu s Havlovou pozorností jazyku, s analýzou a zesměšněním fráze, tentokrát fráze z denní politiky, jejíž vyprázdněný obsah zní skoro totožně na obou stranách, jež mezi sebou soupeří o moc. Havel je v nové hře přítomen hned dvakrát: ve svých postavách a v Hlasu, který neviděn jednak jako autor peskuje herce, aby nepřehrávali, jednak zcizuje svůj děj autorskými úvahami a pochybnostmi, s vtipem zdůrazňuje sebeironizující odstup. Dlouhá prodleva však přinesla novou aktuální lidskou a politickou zkušenost a Havlův dnešní pohled na teatrum mundi zůstává sice stejně groteskní, leč absurdní povaha dnešního balábile je téměř skutečná. Aktuálnost příběhu o odchodu jednoho a příchodu druhého k moci je zasazen do dějinných dimenzí citlivými odkazy ke Králi Learovi a k Višňovému sadu. Odchod bývalého kancléře z vládní vily provázejí zvuky motorových pil, nový majitel devastuje višňový sad ve jménu stejných humanistických a politických hesel, jež mají skrýt prosté kořistnictví.“

 

Brno, 16. prosince: Milan Kozelka: Startuji do San Francisca

Letos vychází už druhá knížka z pozůstalosti básníka, prozaika a performera Milana Kozelky (1948-2014). Tou první byla sbírka Fastfood (Jan Těsnohlídek – JT´s nakladatelství, 2016), která byla zároveň poslední jím autorizovanou knihou. Volně uzavírá trilogii provokativních sbírek básní Semeniště zmrdů a Teteliště zmrdů. Ani ve Fastfoodu se Kozelka nevyhýbá ostřejším komentářům doby s ironií sobě vlastní, ale ubývá zde textů politicky laděných a přibývají naopak texty osobnější, meditativnější. Kniha je opatřena doslovem od Niny Vangeli.

Tou druhou je sbírka Startuji do San Francisca (Vetus Via, 2016), kterou v rámci celovečerního pásma s názvem Proluky uvede básník a nakladatel J. E. Frič. Ačkoliv vlastní uvedení knihy se odehraje až ve 22.30, program Proluk začíná už v 18.00! Těšit se můžete na autorské čtení Pavla Šuhájka či Hynka Paseky-Ozzyho a také na koncerty skupin Echt!, Krch Off & J. H. Krchovský a Plastic People Of The Universe – to všechno v Divadelním studiu Paradox, Křížová 20, Brno.

Milan Kozelka

Fastfood

Zprzněný řeky tečou líně,

je ticho jako po pěšině.

V ráji kreténů pod Řípem

nevržem ani neskřípem.

Praha, 3. ledna: Čtení pro Josefa Škvoreckého

Třetí pozvánka je na akci, která už má za sebou několik ročníků, jež se odehrály v různých pražských kavárnách v režii různých pořadatelů – například nonstop čtení organizované Gymnáziem Josefa Škvoreckého. To letošní setkání na počest spisovatele a vydavatele, který zemřel 3. ledna 2012, se uskuteční v Knihovně Václava Havla a vzala si ho na starost Společnost Josefa Škvoreckého ve spolupráci s Českým centrem Mezinárodního PEN klubu. Přijít číst ze spisovatelovy tvorby nebo z tvorby autorů, vydávaných torontským nakladatelstvím 68 Publishers může kdokoliv, kdo se včas přihlásí na adrese: cteni.skvorecky@gmail.com. Každý účastník si může dle vlastního uvážení vybrat časový prostor v délce 10 až 20 minut. Díla Josefa Škvoreckého budou na místě k dispozici. Akce je veřejná. A pozor: začíná se už v 17. 00!

Josef Škvorecký

Tankový prapor

(ukázka)

„Hospodin,“ oslovil výchovného náčelníka praporu. „Mrkni se na to a trochu jim zvedni mandle. Já jdu chrápat. Eště sem tenhle tejden ani jednu noc pořádně nespal, chlapi. V pondělí ta kulturní konference, v úterý stranická schůze do tří do rána, pak služba, ve středu velitelskej den – vzbuď mě ve čtyři, Hospodin.“

„Provedu, soudruhu kapitáne,“ pravil žertovně poručík Hospodin a cvakl podpatky. Sotva za kapitánem zapadly dveře štábního vozu, odešel poručík k řidičské kabině a otevřel dvířka. Za volantem pokojně chrápal řidič. Hospodin jím zacloumal a vzbudil ho.

„Co je?“ zabručel řidič ospale.
„Heleď,“ pravil poručík. „Běž pomoct rotnýmu Smiřickýmu, jsou tam jenom čtyři. A přijd mě ve tři čtvrti na čtyři vzbudit.“

„Do prdele,“ odpověděl nesrozumitelně řidič a vylezl ven. Byl to ještě lemoun, příslušník prvního ročníku, a na větší odpor se nezmohl. Venku ho roztřásla zima. Malý poručík Hospodin se zatím čile vyškrábal na jeho místo do kabiny a zavřel za sebou. Za oknem se mihl cíp deky, jak se do ní důstojník balil. Vojín Holený, řidič, se otočil, strčil ruce do kapes, a drkotaje zuby, pustil se směrem neurčitě severním ke skupinkám keřů, které tam stály jako realistické kulisy na ochotnickém jevišti. Nočním tichem zvonily a skřípaly vzdálené nárazy lopat a krumpáčů. Holený spěchal vysokou trávou a cítil, jak mu rosa prosakuje plátěnými kalhotami letní uniformy. To ho ještě víc rozladilo. U jedné skupiny keřů kotvil štábní vůz politického oddělení, a právě když šel Holený kolem, rozsvítil někdo baterku a na pozadí osvětlených dveří vozu se začernaly dvě důstojnické čepice. Pak zavrzaly schůdky, dveře se otevřely a světla i s čepicemi v nich zmizela.
Kurvy, pomyslel si Holený, člověka vyženou ven a sami jdou chrápat.

Svatava Antošová

(1957) je básnířka, prozaička a publicistka. V 70. letech vydávala své texty samizdatem, na počátku 80. let spoluzaložila Patafyzické kolegium Teplice – v té době publikovala v samizdatových časopisech Pako a Vokno. Vydala sbírky: Říkají mi poezie (MF, 1987), Ta ženská musí být opilá! (ČS, 1990), Tórana (MF, 1994), …aniž ťala hlavou (Krásné nakladatelství, 1994), Kalendář šestého smyslu (Clinamen, 1996), Ještě mě nezabíjej! (Protis, 2005), Vlčí slina (Protis, 2008) a Dvojakost (Milan Hodek, 2014), prózy Dáma a švihadlo (Votobia, 2004), Nordickou blondýnu jsem nikdy nelízala (Concordia, 2005), Skoby. Punkt Memory (Milan Hodek, 2012) a divadelní hru Neříkej to mámě (Větrné mlýny, 2011). Sestavila a editorsky připravila do tisku básnický almanach Soví let (Protis, 2009). Redaktorkou Tvaru je od roku 2009.

Profil
Sdílet text na síti
Související texty