Tři literární tipy Svatavy Antošové: přelom listopadu a prosince

Listopad je díky výročí narození (16. 11. 1810) i úmrtí (6. 11. 1836) básníka Karla Hynka Máchy zasvěcen už poosmnácté poezii. V tomto období totiž vrcholí 18. ročník festivalu Den poezie, a tak jistě nebudete překvapeni ani zaskočeni, doporučím-li vám tři akce, věnované výhradně básníkům – a dle mého soudu jedněm z nejlepších! A nejen to; místo dlouhého řečnění dám tentokrát slovo také jejich básním.

15. 11. 2016

Praha, 24. listopadu: Básně Emila Juliše ve Fra

Básník, esejista a editor Miroslav Olšovský přišel s nápadem uspořádat „čtení jako koncept“. Vybral cyklus Emila Juliše: Cesta k horám a sezval několik lidí, aby po sobě přečetli jednu až tři předem určené básně, přičemž si sami mohou určit pořadí i počet čtených textů. A tak se můžete těšit, jak se s tímto „úkolem“ vypořádají Alena Machoninová, Jan Machonin, Michal Maršálek, Jaromír Typlt, Antonín Petruželka,Vratislav Färber, Tomáš Hudec, Vít Janota, ale také samotný Miroslav Olšovský. „Konceptuální“ čtení, mohu-li si dovolit takto onen projekt nazvat, začíná v Café a knihkupectví Fra v 19.30.

Emil Juliš

MOJE BUDOUCNOST

Rozmarný okamžik

mi ukradl budoucnost,

budoucnost z náhod zbudovanou.

Vystavím ji mnohem krásnější,

jak jsem ji zpočátku v představách vídala.

Vystavím ji na pevné půdě,

která se nazývá moje vůle.

Postavím ji na vysokých sloupech,

které se nazývají moje ideály.

Postavím ji se skrytou, tajnou chodbou,

která se nazývá moje duše.

Vystavím ji s vysokou věží,

která se nazývá osamělost.

Z výboru Země, která není (Odeon, 1990)

Praha, 2. prosince: Ultimátní básník u bran absolutna

Do pražského Liberálu můžete zavítat i o pár dní později – nakladatelství dybbuk a plzeňský experimentální básník Robert Janda tu budou křtít výbor tzv. ultimátních básníků, který právě Janda uspořádal a dlouho pro něj marně hledal nakladatele. A kdo to „ultimátní básníci“ vlastně jsou? V rozhovoru otištěném ve Tvaru 19/2014 Robert Janda odpověděl: „Ultimátní básník je z mého pohledu tvor, který využívá psaní jako prostředek k určitému vhledu (nikoliv pro báseň samu) a v tomto stavu bytostně setrvává napříč všem důsledkům, jež popisuji podrobněji v úvodu svého výboru.“ A kdo mezi „ultimáty“ patří? Například Paul Celan, Jean Arthur Rimbaud, William Blake, Henri Michaux, Fernando Pessoa, Velemir Chlebnikov, Karel Hynek Mácha, René Daumal, Roger Gilbert-Lecomte a další. Posledně jmenovanému dejme v překladu Věry Linhartové slovo – a nezapomeňte, že se začíná ve 20 hodin!

Roger Gilbert-Lecomte

POCHMURNÝ PŘÍBĚH

Provazolezci v zlatě tančili na kretonu

král nebes chcal

trombon

polykal

Smrt bez řečí si dala oči do uší

petržel zazpívala

má tušení umírala

Skon nebes z útrob světu život sál

a kámen úhelný

pod tíží hrbu

řval

Klobouk jejž nosí smrt odříkal otčenášek

vejce opuchlo

apoštol polkl

nasucho

A tehdy vítr který nad propastmi vlá

ohněm vzplál

zločin

se stal

z výboru Vysoká hra (Torst, 1993)

Svatava Antošová

(1957) je básnířka, prozaička a publicistka. V 70. letech vydávala své texty samizdatem, na počátku 80. let spoluzaložila Patafyzické kolegium Teplice – v té době publikovala v samizdatových časopisech Pako a Vokno. Vydala sbírky: Říkají mi poezie (MF, 1987), Ta ženská musí být opilá! (ČS, 1990), Tórana (MF, 1994), …aniž ťala hlavou (Krásné nakladatelství, 1994), Kalendář šestého smyslu (Clinamen, 1996), Ještě mě nezabíjej! (Protis, 2005), Vlčí slina (Protis, 2008) a Dvojakost (Milan Hodek, 2014), prózy Dáma a švihadlo (Votobia, 2004), Nordickou blondýnu jsem nikdy nelízala (Concordia, 2005), Skoby. Punkt Memory (Milan Hodek, 2012) a divadelní hru Neříkej to mámě (Větrné mlýny, 2011). Sestavila a editorsky připravila do tisku básnický almanach Soví let (Protis, 2009). Redaktorkou Tvaru je od roku 2009.

Profil
Sdílet text na síti
Související texty