Listopad je díky výročí narození (16. 11. 1810) i úmrtí (6. 11. 1836) básníka Karla Hynka Máchy zasvěcen už poosmnácté poezii. V tomto období totiž vrcholí 18. ročník festivalu Den poezie, a tak jistě nebudete překvapeni ani zaskočeni, doporučím-li vám tři akce, věnované výhradně básníkům – a dle mého soudu jedněm z nejlepších! A nejen to; místo dlouhého řečnění dám tentokrát slovo také jejich básním.
Praha, 24. listopadu: Básně Emila Juliše ve Fra
Básník, esejista a editor Miroslav Olšovský přišel s nápadem uspořádat „čtení jako koncept“. Vybral cyklus Emila Juliše: Cesta k horám a sezval několik lidí, aby po sobě přečetli jednu až tři předem určené básně, přičemž si sami mohou určit pořadí i počet čtených textů. A tak se můžete těšit, jak se s tímto „úkolem“ vypořádají Alena Machoninová, Jan Machonin, Michal Maršálek, Jaromír Typlt, Antonín Petruželka,Vratislav Färber, Tomáš Hudec, Vít Janota, ale také samotný Miroslav Olšovský. „Konceptuální“ čtení, mohu-li si dovolit takto onen projekt nazvat, začíná v Café a knihkupectví Fra v 19.30.
(Závěr první verze cyklu Cesta k horám)
Úzkost mě jímá, když si uvědomím,
jaký kus cesty jsem urazil. Ohlížím se:
matka s chlapcem jdou za mnou.
Držím se matky za ruku
a občas pohlédnu na ni a občas směrem ke mně,
stojícímu vysoko v hoře.
Volám k sobě vzhůru: Vrať se!
Vrať se, jako by ses vracel ze sna,
jenž je prakem činorodého dne,
a ten čeká na tvůj zpětný krok!
Chtěl jsi přece odpovídat na svá tázání,
ale tam nahoře rve tvůj hlas vichřice
a je nebezpečí, že budeš urván sám!
Otáčím se.
Sejdeme se na pokraji města,
před sebou dům první nebo poslední,
v zádech otevřenou krajinu a na obzoru hory.
Totiž nevidíme je, protože je noc, ale známe krajinu tak,
že si můžeme vzpomenout na každý kousek cesty.
My se však vracíme domů.
Než dojdeme, začínají hvězdy blednout.
Musíme dorazit včas, blíží se den
a lidé
a ty.
Ty, které někdy říkávají trpělivost sama.
Praha, 29. listopadu: Poezie Edith Södergranové
Poněkud jiným, avšak o nic méně zajímavým poetickým zážitkem, bude bezesporu pásmo z básní finskošvédské autorky Edith Södergranové (1892–1923), která během svého krátkého života (zemřela v jedenatřiceti letech na tuberkulózu) vytvořila dílo ojedinělé hodnoty, jež však v době svého vzniku zůstalo nepochopeno. Södergranová totiž jako první ve Skandinávii uvedla do poezie volný verš, neboť jedině absence rýmu a rytmu jí umožňovala plné sebevyjádření. Čeští čtenáři se s jejími básněmi mohli seznámit díky překladům Josefa B. Michla. Čtení ze švédských originálů i českých a finských překladů doplní povídání o básnířčině životě a vystoupení klavíristky, zpěvačky a písničkářky Silvie Morastenové, která její básně zhudebňuje. Takže, máte-li zájem, nasměrujte v onen večer své kroky do pražské Kavárny Liberál v Heřmanově ul 6. Začíná se v 19 hodin a pásmo je součástí 7. ročníku multižánrového festivalu Dny Severu.
Rozmarný okamžik
mi ukradl budoucnost,
budoucnost z náhod zbudovanou.
Vystavím ji mnohem krásnější,
jak jsem ji zpočátku v představách vídala.
Vystavím ji na pevné půdě,
která se nazývá moje vůle.
Postavím ji na vysokých sloupech,
které se nazývají moje ideály.
Postavím ji se skrytou, tajnou chodbou,
která se nazývá moje duše.
Vystavím ji s vysokou věží,
která se nazývá osamělost.
Praha, 2. prosince: Ultimátní básník u bran absolutna
Do pražského Liberálu můžete zavítat i o pár dní později – nakladatelství dybbuk a plzeňský experimentální básník Robert Janda tu budou křtít výbor tzv. ultimátních básníků, který právě Janda uspořádal a dlouho pro něj marně hledal nakladatele. A kdo to „ultimátní básníci“ vlastně jsou? V rozhovoru otištěném ve Tvaru 19/2014 Robert Janda odpověděl: „Ultimátní básník je z mého pohledu tvor, který využívá psaní jako prostředek k určitému vhledu (nikoliv pro báseň samu) a v tomto stavu bytostně setrvává napříč všem důsledkům, jež popisuji podrobněji v úvodu svého výboru.“ A kdo mezi „ultimáty“ patří? Například Paul Celan, Jean Arthur Rimbaud, William Blake, Henri Michaux, Fernando Pessoa, Velemir Chlebnikov, Karel Hynek Mácha, René Daumal, Roger Gilbert-Lecomte a další. Posledně jmenovanému dejme v překladu Věry Linhartové slovo – a nezapomeňte, že se začíná ve 20 hodin!
Provazolezci v zlatě tančili na kretonu
král nebes chcal
trombon
polykal
Smrt bez řečí si dala oči do uší
petržel zazpívala
má tušení umírala
Skon nebes z útrob světu život sál
a kámen úhelný
pod tíží hrbu
řval
Klobouk jejž nosí smrt odříkal otčenášek
vejce opuchlo
apoštol polkl
nasucho
A tehdy vítr který nad propastmi vlá
ohněm vzplál
zločin
se stal
Jaké akce najdeme v pozvánkovém servisu na měsíc listopad, respektive na jeho první dvě dekády? Jejich škála je opět pestrá – od vernisáže přes konferenci, přednášku a visegrádské setkání až po autorská čtení, zahájení dvoutýdenního festivalu poezie a představení nové knihy. Ve snaze pokrýt toto rozpětí bych vás ráda upozornila na tři následující akce.
Na přelomu října a listopadu dominují literárním akcím festivaly (Potulný dělník, Halasův Kunštát, Literární Františkovy Lázně) a uvedení celé plejády nových knih (Petr Stančík, Leszek Engelking, Oleh Kryštopa, Pavel Zdražil, Alexej Sevruk, Jakub Řehák, Inka Machulková, Petr Motýl a další). Jeden festival a dvě knihy si vám dovolím doporučit.
Tento měsíc je bohatý na návštěvy básníků i prozaiků světových jmen – a nejen v souvislosti s Festivalem spisovatelů Praha (7.–18. října). Ve svých tipech se tedy zaměřím na ty autory, kteří by jinak mohli zůstat nepovšimnuti v jeho „propagačním“ stínu.
Ke změně (rozšíření či otevření) vědomí měla stoupencům kontrakultury pomoci psychedelie.
Náš aktuální pozvánkový servis vám tentokrát nabízí výběr kulturních akcí, které můžete navštívit na přelomu září a října. Na tři z nich si vás dovolím upozornit.