První sbírka ti vyšla před deseti lety. Vnímáš ve své poetice za tu dobu výrazný posun?

Vidím tam docela výrazný kontinuální posun. To, jak se mění, patrně souvisí s tím, jak se změnilo moje prožívání, život a vnímání reality. Tehdy před deseti lety jsem skoro absolutně spoléhal na básnický obraz. Bylo to dáno tím, že jsem trpěl nedůvěrou k popisu, což možná vyplývalo z toho, jak jsem se pomaličku odchyloval od paleontologie, od potenciální akademické dráhy. Vnímal jsem to tak, že věda je založená na popisech, a já chtěl realitu zachycovat figurami, které nebudou „o tom“, ale přímo „tím“. Evokovat, plasticky zachycovat. Jenže jak čas plynul a já se k paleontologii znovu zvenčí přibližoval, spíš už jako ke koníčku, pochopil jsem, že s realitou se to má trochu jinak. Najednou se mi začala s poezií hodně propojovat, zatímco předtím jsem si myslel, že jsou to dva odlehlé vesmíry. Jak se ty cesty postupně přibližovaly, popis se mi přestal jevit jako méněcenný, což se postupně projevilo v tom, že moje poetika přestala být tak hermetická. Naopak jsem se evokací už trochu přejedl.

Tenhle zlom nastal ve které tvůrčí fázi?

Lámalo se to kolem druhé sbírky, Neosvitel, možná už na konci Zahrady. A pak to souvisí taky se způsobem života. Když jsem psal Zahradu, žil jsem v až uměle vytvořené bublině. Poměrně úzce vymezený obor i okruh známých… vysledoval bych to zpětně až do puberty. Pak jsem ale z vědy odešel a začal učit. Najednou jsem se ocitl mezi lidmi, a ještě mezi takovými lidmi i životními situacemi, s jakými jsem se nikdy předtím nesetkal. Najednou jsem byl stavěn do úplně jiných, všedních kontextů, a to mě přivedlo mnohem víc na zem. A paradoxně mě to časem přitáhlo zpátky k paleontologii.

Proč jsi vědu opustil?

Denní praxe se dost liší od toho, jak si to člověk maluje v dobách, kdy je nadšený, zapálený sběratel, pro nějž je bezmála každý nález velkým objevem a který se těší na každý terén jak malé děcko. A pak ta vize, že teď budu sedět v kanclu a psát publikace, abych měl co nejvíc bodů do RIVu… Teď, když se k paleontologii vracím, je to návrat k prapůvodní radosti ze samotného procesu.

Jenže když jsi byl jednou aktivním vědcem, nikdy už nemůžeš být nadšeným amatérem…