XXXII.

v tomto městě jsem se naučil čurat
a prodělal několik kamarádských kurzů
hlavně u Juszyńského Honzy
dneska se už nestydím přiznat

že nejvíc jsem pochytil jako samouk
a gymnazista: „můj květ
byl tak osamělý že když jsem z něj
vyléval vodu zase by ji pil

kvůli mně získával
třeba z otrávených pramenů“

XXXIII.

v tomto městě jsem se naučil čurat
„do nádob ne nutně křehkých
oproti kterým noc byla městský
hajzlík“ o kterém jsem slyšel

od Juszyńského Honzy nejednou
nevím odkud pramení jistota
že hvězdy jsou stejně čisté a křehké
jako Jenda jako my a že padají

do nicoty břink břink na shledanou
(má nejdražší) na tamté straně

XXXIV.

mělo to být den ode dne horší
ale od té doby co jsem přijel je to lepší
břicho nemocné neduří
od přemíry bleskové mléčné kaše

nemám na tom žádnou zásluhu
že břicho nemocné neduří
od přemíry jídla kterou jí krmím
pokud neseženu džus z kiwi

doporučuju pomerančový přirozeně
zakalený cokoli pro její hromádky
jen aby se mohla vyčurat vyprázdnit
jinak ustane v práci

na sobě jíž tolik věřím

(15. 1. 1998)

XXXV.

vedl jsem matku na místo
kam musela
na místo jak se jednoduše říká
v ústraní ale když zakopla

zaryla do mě nehty
jako by jí šlo o moje básně
nevím o co jí mohlo jít
když zakopla a upadla

škrábla mě do krve nevím
ale proč jsem se zavřel
u sebe v sousedním pokoji
v sousedním pokoji umírá moje matka