Profil čísla
3|2017
3/2017

,Evropský hrdina je člověk rozporuplný a neharmonický‘, říká Svatoň. Oscilování mezi důrazem na celek a na jedince, mezi univerzálním řádem a osobní svobodou, je tedy jedním z hlavních rysů naší evropské identity.

Milí čtenáři,

v krásném kultivovaném rozhovoru čísla s literárním historikem, významnou postavou české rusistiky a komparatistiky, Vladimírem Svatoněm mezi jiným čteme, že evropská kultura těká mezi dvěma pomyslnými póly: mezi antickým-geometrickým, který usiluje o zákony a zákonitosti, a hebrejským-biblickým, jenž se rodí z obrazu nevyzpytatelného Boha a jeho osobního vztahu s člověkem, z intimity jejich setkání. Profesor Svatoň (možná i pod vlivem Lva Šestova) vidí toto setkání Athén a Jeruzaléma jako dramatické a rozporné – a právě tento základní spor dává podle něj vzniknout dynamice vlastní evropské kultury a identity. „Evropský hrdina je člověk rozporuplný a neharmonický,“ říká Svatoň. Oscilování mezi důrazem na celek a na jedince, mezi univerzálním řádem a osobní svobodou, je tedy jedním z hlavních rysů naší evropské identity. Tento rozpor bychom mohli rovněž vyjádřit opozicí tradice a emancipace. Po obnově tradic – pravda v poněkud pokleslejším duchu – se dnes ostatně neustále volá; to hlaholení se ozývá hlavně z ultrapravicových tlampačů, které neobývají jen periferní kouty naší civilizace, ale usídlují se už i v jejím středu. Jistě, pokud se na toto volání po tradici zaměříme pozorně, shledáme, že pod slupkou domnělého tradicionalismu se skrývají obvykle jen předsudky a touha po násilí. Přesto si myslím, že téma tradice bylo v naší liberální kultuře natolik zanedbáno, že není divu, že se nám – jako vše vytěsněné – vrací v takto odpudivých formách. O tradici (a to i v literárním smyslu) můžeme přemýšlet svobodně a tvořivě, s kritickým rozumem i odstupem, můžeme však také ocenit, že má v našem světě místo, že z ní vyrůstáme. Jak psal můj milý Chesterton: tradice je vrcholně demokratická, protože dává hlas i mrt-vým. Tradice ovšem doslova znamená předávání – a to je vždy spojeno s kontextem, se situací. Nic totiž nelze konzervovat navěky. Předávané lze jen uchopit a rozvinout. A předává-li se zlo a útlak, pak nám naše hebrejské kořeny velí onu špatnou tradici prostě utnout!

Jsme-li u otázek tradice a emancipace, chci vás upozornit na další novinku, kterou naleznete v tomto čísle: na „Mauzoleum“ velkého německého básníka Hanse Magnuse Enzensbergera. Vždy ob číslo si budete moci přečíst jednu z jeho básní portrétující osobnosti „dějin pokroku“ – ve skvělých překladech Nikoly Mizerové a Pavla Novotného. Vida, pokrokáři a jejich tradice!

Přeji vám rozporně živé čtení.

AB
Rozbalit Sbalit editorial Adama Borziče

To hlavní

  • Jiří HájíčekDešťová hůl

    Dosud nejlepší román Jiřího Hájíčka

    Reflektuje Pavel Horký

    Celkově se mi u Hájíčka libí uměřenost; nepracuje s přehnanou expresivitou, nevěrohodnou patologičnosti, ale je přesvědčivý: krouží kolem konstant lidské existence – lásky, samoty, smutku.

    Recenze a reflexe – Dvakrát
    Z čísla 3/2017
  • Divadlo
    Alena Zemančíková

    Inscenace roku 2016

    Řekla bych, že jako diváci toužíme po tom, aby divadlo sdílelo naše občanské angažmá, popřípadě je tím angažmá rovnou pověřujeme.

    Reportáže – Reportáž
    Z čísla 3/2017
  • Kniha v tisku
    Aleš Kauer

    Giotto & xerox

    Jsme poslední generace, která ví, co je to skutečné přátelství mezi dvěma lidmi a že přátelství mezi stovkou lidi je jen chiméra.

    Beletrie – Poezie
    Z čísla 3/2017
  • Nad knihou
    Michail ZygarVšichni muži Kremlu

    O osudu Ruska rozhodují kulisáci?

    Reflektuje Svatava Antošová

    Od roku 2012 je ale zase vše při starém; ‚carevič‘ vyklidil pozice, ‚car‘ je zpátky na svém místě a ‚muži Kremlu‘ si mnou ruce, jak to pěkně zařídili.

    Recenze a reflexe – Recenze
    Z čísla 3/2017
  • Mauzoleum
    Hans Magnus Enzensberger

    Giovanni Battista Piranesi (1720–1778)

    Brzy se sám podobáš hmyzu, vrávorajícímu po nekonečných schodištích, balancujícímu po zábradlích. Co na těchto rytinách vidíš, je jiný svět, a co znamená, to nevíme.

    Beletrie – Próza
    Z čísla 3/2017

Další texty

Chviličku.
Načítá se.