Profil čísla
2|2017
2/2017

Zaměřili jsme se především na současnou slovenskou poezii, která se nám zdá více než pozoruhodná.

Milí čtenáři,

už dlouho se mi nějaké číslo Tvaru nepřipravovalo tak radostně jako toto „slovenské“. Jak jste již nejspíš postřehli, delší dobu (od roku 2014) otiskujeme občasnou rubriku Slovenský Tvar, kterou pro nás připravuje básník a kritik Derek Rebro. Tentokrát jsme toto tematické číslo připravili sami (a Dereka jsme požádali o jeho vlastní verše). Zaměřili jsme se především na současnou slovenskou poezii, která se nám zdá více než pozoruhodná. V bloku poezie proto přinášíme verše sedmi skvělých básnířek a básníků, dále dvě recenze na nejvýraznější sbírky poslední doby (Márie Ferenčuhové a Michala Habaje), souhrnný článek o současné slovenské poezii z pera někdejšího redaktora Tvaru Michala Jareše, který se tématem delší dobu zaobírá. I z Jarešova přehledu je patrné, že jsme řadu vynikajících autorek a autorů v tomto čísle opomenuli, na druhé straně řadu z nich jsme představili v příslušné rubrice už dříve a s mnohými z nich ještě české publikum rádi v budoucnosti seznámíme. Ale na Slovensku není výjimečná jen poezie. Rozhovor čísla nám poskytl teolog, publicista a prozaik Michal Havran, jeden z nejzajímavějších veřejných intelektuálů regionu, osobnost evropského formátu, zaujímající zásadové humanistické postoje tváří v tvář soumračným politickým silám, kterým se dnes na Slovensku, tak jako v mnoha dalších zemích Evropy, opět daří. Havran ovšem v závěru rozhovoru také kriticky nastavuje zrcadlo naší zemi: jeho postřeh, že rozdělením Československa jsme ztratili víc my Češi než Slováci, bych podepsal. Stejně tak i jeho štípanec, že u nás někdy šibe i těm, kterým by věru šibat nemělo. (Havran také vloni publikoval svůj první román Analfabet, který se vrací do Bratislavy devadesátých let, ukázku z něj naleznete rovněž uvnitř čísla.)

Důsledně jsme všechny slovenské texty ponechali v originálním znění. Jsme si sice vědomi, že zvlášť mladší čtenáři Tvaru nejsou už na slovenštinu zvyklí, přesto bych je rád vyzval, aby jistou námahu vynaložili. Minulý rok se mi chorvatský lingvista profesor Zvonko Kovač svěřil, že my Slované děláme chybu, když se už nesnažíme ostatním slovanským jazykům porozumět a automaticky se mezi sebou dorozumíváme anglicky. Baže, sotva je nějaký jazyk češtině bližší než slovenština! Vyplatí se proto slovenské autory číst v jejich mateřštině, je to pro nás krásný a šťavnatý cizí jazyk takřka zadarmo. Vzhledem ke kvalitě současné slovenské literatury je to opravdový dar.

Prajem vám inšpiratívne čítanie!

AB
Rozbalit Sbalit editorial Adama Borziče

To hlavní

  • Nad knihou
    Petr DrulákUmění, mystika a politické jednání

    Co s moderní racionalitou?

    Reflektuje Svatava Antošová

    Drulák volá po obnovení bratrství, lásky a mystiky, ale zároveň ví, že této obnovy se nemohou chopit politici.

    Recenze a reflexe – Recenze
    Z čísla 2/2017
  • Michal HabajCaput Mortuum

    Velká zpráva o posledních a prvních dnech lidstva

    Reflektuje Adam Borzič

    Neznám žádnou jinou knihu z tohoto období, která by mě tak mohutně zasáhla, tak mocně posedla, která by mě svojí básnickou silou a vynalézavosti tak oslnila, jež by tak nadčasově uchopila čas.

    Recenze a reflexe – Recenze
    Z čísla 2/2017
  • Michal Havran

    Analfabet

    Vždy, keď sme začali o tejto teme rozpravať, som pozoroval Kalmanovu erekciu, škvrna od vina na šedivych nohaviciach sa napla.

    Beletrie – Próza
    Z čísla 2/2017
  • Mária FerenčuhováImunita

    Až na krev

    Reflektuje Kamil Bouška

    Člověk v básních Ferenčuhové se ocitá na pokraji smrti a nejistého zmrtvýchvstání.

    Recenze a reflexe – Recenze
    Z čísla 2/2017
  • Celkem nedávno jsem od jednoho nejmenovaného slovenského autora slyšel, že slovenská poezie je v současnosti lepší než slovenská próza – a že je v mnohem lepší než poezie česká.

    Esejistika – Esej
    Z čísla 2/2017

Další texty

Chviličku.
Načítá se.