Andrea Mikutowská

Nemám ráda slovo panička

oloupej / kousky / mé / pomerančové kůže

Beletrie – Poezie
Z čísla 18/2017

* * *

vklíněna
mezi nohy
ošplouchala
ořezané ochlupení
žiletka
rudá neteče!
říkala

chtěla uplavat
sifonem
ale!
ty chuchvalce
ucpaly odpad

* * *

dusí se!
líná, líná, líná, líná
upouští ochlupení
olíže jej
a pak se jím
jen dusí

jen se
dusí, dusí, dusí!
je líná!

* * *

intimní výčet toho
co chci:

(z vrchu)
zastřihnu
plavé vlasy
vytrhnu
chloupek z nosní dírky
polaskám
tucet fousků
políbím
ústa spermatem
pohladím
rostoucí bříško
polechtám
řitní otvor
uřežu prsty
než by se ukousaly

a

omluvím se
(tam dole!)

* * *

lomí se
o hrany
dopadající
unavené
paprsky

a rozpitá hladina
velké černé plochy
převlečené
v modré

aby se ztratila
vše pohlcující
vším prostupující
tma,
která se neláme
o hrany
je

šelesty nachlazené krajiny
nehlučně povídavé
kýchající
a našeptávající:
pohlaď mé obliny
ulehni
a já tě polaskám

ledem

* * *

hrubý jazyk
se neptá
slovy: smím?
przní
poštěváček

ne!
říkal
ano?
nejsem vrlá
říkala kunda
a umlčela rty
rudou rtěnkou
která provokuje

není vrlá
a nitroperiodicky
se opakuje

* * *

panička

ležící uslintané vlčí zvíře na podlaze
jeho panička s pomerančovou kůží poslouchá mrtvý kov kolejnic
svítí jí oranžové vlasy
z tlamy se vine páchnoucí netečnost
v odraze skla zápisníku ona

v odraze skla okna já
aprílová únava
se ztrácí v houpavém rytmu kýčovité krajiny
nemám ráda slovo panička

vůně oloupaného citrusu
a že to bude
zase dobrý

* * *

oloupej
kousky

pomerančové kůže

rozřízni
vedví
obě půlky
pohlť
a rozstříkej
citrusové šťávy

prý je
k tomu chutný
cukr (a bič)

Chviličku.
Načítá se.
  • Andrea Mikutowská

    (1993, Brno) studuje magisterskou sociologii na Masarykově univerzitě a zajímá se zejména o kulturní sociologii a sociální antropologii. Ve volném čase fotí urbánní výjevy. Žije v Brně. Dosud nepublikovala.
    Profil

Souvisí