Hostina

Při vší tvé vidoucnosti je v tom, co říkáš, něco úděsně slepého!“

Tapety

Vztek

Je cítit po rybách

Odchází, na tvářích slzy, salát na bradě

Na svatební tabuli tančí kurva

Diriguje nás jako nějaký dirigent nebo dirigentka

Jede jede mašinka, smějeme se a funíme okolo stolu

Pro existenci života neexistuje jediný důkaz

Jsou naše jediné velehory

Hlava: Srdce: Základ:

Na kolena

Brzy bude svítat

Paranoia

Můžete posílat

živé představy

Spustí svůj chtíč

aby vás obtěžoval

Když jemně otočíte

pošle mráz

1971

Stojíš dole na chodníku

a máváš

Za oknem vykroucené město

Ticho jak

v urně sebevraha

Tvoje záda jdou rovně

Roztírám nosem

sopel po skle

Cestou do Iwanumy

A nakonec Bůh stvořil

řasy a obočí

Jejich barvením a tvarováním

dnes tráví ženy i muži

spoustu času

Řasy rety ňadra

poezie hadra

Česká literatura

plna pánů, plna dam:

„Popo-papa-pampa-dam!“

Alternativu nabízí

městečko Iwanuma

v prefektuře Mijagi

S sebou:

svačinu

minci na telefon

pláštěnku a dobrou náladu

Cestou jistě uvidíme

mnoho zajímavých věcí

Mluvící postel

Za oknem tiše pluje loď. Záclona se chvěje. Na počátku bylo šílené slovo. Zavřu oči a kdesi bouchnou dveře. Máš štěstí, žes potkal právě mě, říká hlas pod peřinou.

Saň

Dává k lepšímu, jak dceru, tříletou, prohodila skleněnou výplní. Prý ji malá fakt už vytočila. Taky sem ju za trest ostříhala dohola, směje se a vyfukuje kouř. Chci odejít, ale to už otvírá víno a nabízí tykání. Po třetí sklínce to děláme.

Černá kronika

Jsem osamělý

přiznal se během výslechu

zadržený důchodce

k nastražení bomby

a do protokolu následně uvedl:

Jmenuji se Votýpka, ale od dětství

neřekne mi nikdo jinak než Votýpka

Počat byl jsem v kukuřici

nebo se to aspoň šeptalo

otec nosíval prý za kloboukem

snítku levandule

Má cesta vinula se zvláštně

to mohu podepsat. Mechem

bloudil jsem vysokým jak domy

jako Himaláj…!

A co je u vás nového

povíte mi příště, milí páni

Nyní musím už jít

podojit kozu

restartovat router

vypít si šálek šípkového čaje

neboť jsem osamělý