V říjnu jste se oficiálně setkal s tibetským dalajlámou, který přijel do České republiky na konferenci Forum 2000, a někteří vrcholní politici včetně prezidenta a premiéra se od tohoto vašeho kroku veřejně distancovali. Čekal jste takovou reakci? Jak to celé vnímáte teď z odstupu času?

Pokládám si za čest, že jsem mohl Jeho Svatost tibetského dalajlámu přivítat zde na ministerstvu kultury, protože ho považuji za jednu z nemnoha morálních autorit současného světa. Přijíždí sem pravidelně na Forum 2000, a chci, aby tu byl i nadále vždy vítán, tak jako za prezidenta Václava Havla. Pokládám to za naprosto legitimní, protože je to jeden z představitelů významného náboženského směru a ministr kultury České republiky je mimo jiné odpovědný za kontakt s církvemi a náboženskými společnostmi. Přijde mi to tedy naprosto adekvátní a logické. To, co mi adekvátní nepřijde, je reakce určité části politického spektra. Já se stále ptám, proč bylo potřeba, aby se k tomu nejvyšší ústavní činitelé vyjadřovali? Domnívám se, že to není ze strany Číny vyvážené a že se jedná až o jakýsi diktát. Není pro mě přijatelné jakožto pro člena demokratické vlády svobodné České republiky a členské země Evropské unie, aby nám kdokoliv, i když je to velmoc, diktoval, s kým a kde se můžeme setkat. To je pro mě opravdu „přes čáru“ a nemohu něco takového akceptovat. Proto jsem od začátku, už když se odehrávaly podobné diskuse před dvěma lety, říkal, a teď jsem to znovu zopakoval, že je pro mě nepřijatelné, abych podléhal jakémukoliv nátlaku a sliboval, že se nesetkám s dalajlámou. Už samotná tato otázka či žádost je tak absurdní, že ukazuje, že tady něco není v pořádku. Má se jednat o rovnocenný dialog, jak se píše v dokumentech, například ve Společném prohlášení o navázání strategického partnerství mezi Českou republikou a Čínskou lidovou republikou z března tohoto roku, a toto rovnocenný dialog určitě není. Navíc odřeknutá návštěva mého stranického kolegy ministra zemědělství Mariána Jurečky v Číně – to jsou přece věci, které nejsou v pořádku. Takže já se domnívám, že tato kauza ukázala určitý stav naší společnosti. Dostávám obrovské množství podpůrných signálů – dopisů, e-mailů, osobních ujištění, což je velmi pozitivní, ale je vidět, že společnost je názorově rozvrstvená. Jsou tady dva úhly pohledu. Jeden má blíže k zohledňování ekonomických zájmů, ale faktická čísla nejsou nijak závratná, takže řeči o tom, že to kazí obchod mezi Českou republikou a Čínskou lidovou republikou, dle mého úplně nesedí, což nakonec potvrdil i sám ministr financí. A druhý pohled je lidskoprávní, linie Václava Havla, na kterou nesmíme zapomínat. A k té já se hlásím.

Jaké byly reakce ze zahraničí, ať už v tisku, nebo v rovině osobní?